Páginas vistas en total

viernes, julio 07, 2006

GRATITUD - DÍK


Todos conocemos el refrán español: “Es de bien nacido, ser agradecido”. Y de agradecimiento quiero hablar hoy. El Señor valora mucho el gesto de todo aquél que sabe dar las gracias. El cristiano debe reconocer, que todo en la vida es un regalo que Dios le ha hecho, y por eso la gratitud, el vivir en constante acción de gracias es su actitud fundamental, la música de fondo de todo lo que hace.La mejor forma de expresar la filiación divina, es estar en constante acción de gracias. Así lo decía el apóstol Pablo a las primeras comunidades cristianas: “Dad gracias”, “no dejéis de dar gracias”, “dar continuamente gracias al Señor”. Cuantas veces nos hemos dirigido al Señor para pedirle? Y pocas son las personas que vienen a la Iglesia para decir simplemente: “Gracias Señor. Gracias por las cosas buenas, por las que a mí no me parecen tan buenas , pero sé, que me pueden servir para bien.
Quien es el agradecido? Según el relato del evangelio, de los diez leprosos sólo uno vuelve a dar gracias a Dios. Él es el agradecido. Los demás, o sea los nueve son los desagradecidos. Hay uno que vuelve a Jesús Cristo y le agradece el don que ha recibido. Es un samaritano. La ingratitud es moneda corriente. Los otros sanados de lepra eran judíos, miembros del pueblo elegido.

Personalmente no me canso dar las gracias al Seňor, mi Salvador. Gracias Señor por todo. Gracias por permitirme este aňo de nuevo estar en balneario de Luže - Košumberk, gracias por poder estar con muchos pacientes, gracias por poder hablar de Tí, Jesús, a pesar de la barrera de idioma, gracias por ponerme en el camino hermanas y hermanos en Cristo, gracias por el amor de los pacientes, enfermeras, médicos, gracias por suplir todas las necesidades espirituales y materiales, gracias por cuidar de mis hijos durante mi ausencia, gracias por sanar mi hija Linda de pleuroneumonía, gracias por la visita de hermana Edit y Sonia de Holanda,gracias por la visita de Hana de Čáslav y por las oraciones, gracias por la visita de mi esposo, gracias por darle a él las fuerzas necesarias para llegar a este lugar en la bicikleta, gracias por la ayuda de mis sobrinas, gracias por las llamadas diarias de mi hermana Clarita de Curacao y por su ayuda en todas las areas, gracias por cada dia, por cada maňana, por cada sonrisa de los que me rodean, gracias por las llamadas de mis hermanas y hermanos de grupo hispano en Praga. Podrí todavía continuar un buen rato en dar las gracias por tantas cosas buenas que recibo diariamente de mi Dios.
Seňor Jesús, te ruego humildemente, que yo crezca en espíritu de gratitud y viva siempre en clave de amor agradecido”.
Escribanos, queremos orar por tí!
Ena enape@centrum.cz

Luže - Košumberk 07.07.06

Téměř všichni známe španělské přísloví, které volně přeloženo do češtiny, zní: "Dobře narozenému, není dík cizí". Nebo snad: "Dobře narozený je vděčný". A o vděčnosti, či díku, chci mluvit dnes. PÁN si velice cení gesta každého, který dokáže být vděčný, který nezapomene poděkovat. Každý křesťan musí uznat, že všechno v jeho životě je dar, který dostal od Boha a proto ta vděčnost a tedy žít neustále v díkuvzdání by mělo být jeho základním chováním, hudební kulisa všeho co dělá. Nejepší způsob jak vyjádřit božský původ, božskou příslušnost, je neustále vzdávat dík Hospodinu. Apoštol Pavel to často říkal již prvním křesťanům: "Děkujte", "nepřestávejte děkovat", "neustále děkujte Pánu".
Kolikrát jsme se obrátili na Pána a o něco žádali? Velice málo je však těch, kteří přijdou do sboru a jednoduše řeknou: "DĚKUJI TI PANE, DĚKUJI TI ZA VŠECHNY DOBRÉ VĚCI, DĚKUJI TI I ZA TY, KTERÉ SE MI NEZDAJÍ TAK DOBRÉ, ALE VÍM, ŽE MNĚ BUDOU KU PROSPĚCHU".

Kdo je vděčný? Podle líčení evangelia, pouze jeden z deseti malomocných se vrací k Ježíši a "velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan" (Lukáš 17:15b-16).On jediný je vděčný. Zbylých devět jsou nevděčníci. Jen jeden se vrací k Ježíši a děkuje za obdržený dar. V dnešním světe je nevděčnost běžnou mincí. Těch devět zbývajících, které Bůh udzravil byli židé, národ vyvolený.

Osobně stále a neúnavně děkuji mému Pánu a Spasiteli. "Děkuji Ti Pane za všechno. Děkuji Ti, že jsi mi dovolil být znovu letos v lěčebně v Luži - Košumberku, děkuji, že jsem mohla být s mnohými pacienty, děkuji, že jsem s nimi mohla mluvit o Tobě, Ježíši i přes existenci jazykové bariéry, děkuji Ti, že jsi mi postavil do cesty bratry a sestry v Kristu, děkuji za lásku pacientů, zdravotního personálu a lékařů, děkuji za veškeré duchovní a materiální potřeby, děkuji Ti za ochranu mých dětí v době mé nepřítomnosti, děkuji Ti za udravení mé dcery Lindy z těžkého zápalu plic, děkuji za návštěvu sestry Edit a Soni z Holandska, děkuji za návštěvu Hany Brabcové z AC-Čáslav a za modlitby, děkuji za návštěvu mého manžela, děkuji Ti, že jsi mu dal dostatek sil aby mohl přijet na kole na toto místo, děkuji za pomoc, kterou mně poskytly moje neteře, děkuji za každý telefonický rohovor s moji sestrou Claritou z Curaca a za její pomoc, děkuji za každý den, za každé ráno, za každý úsměv těch, kteří mně obklopují, děkuji za telefonáty mých sourozenců z latinské skupinky v Praze". Mohla by jsem ješte pokračovat v díkuvzdání za další a další věci, které dostávám od mého Pána každý den.

"Pane Ježíši, prosím Tě pokorně aby jsem rostla v duchu vděčnosti a žila stále heslem vděčné lásky.

Napiš nám, chceme se za tebe modlit!

Ena enape@centrum.cz


Luže- Košumberk 07 07 06

domingo, julio 02, 2006

DOMINGO EN KOSUMBERK - NEDĚLE V KOŠUMBERKU

En las murallas de Košumberk

Entre las ruinas del castillo de Košumberk


Václav descansando con su esposa en castillo de Košumberk después de un viaje de más de 50 kilómetros en bicikleta bajo un sol ardiente.
Enfermeras (sestry) Novotná, Hladká, Volejníková, Lefanová, Jarábek; pacientas (pacientky) Pohanková, Ena y Doubravová
Enfermera Hladká, Marta con su esposo Juan que es pastor de "CÍRKVE BRATRSKÉ" y Ena
Sestřička Hladká, sestra v Kristu Marta se svým manželem Janem, který je pastorem Církve bratrské, momentálně na léčebném pobytu v pavilonu "A"

VISTA DE LUŽE - KOŠUMBERK - POHLED NA LUŽE - KOŠUMBERK

Areál zříceniny hradu a zámekHrad byl založen kolem roku 1300, v roce 1372 jej získali páni z Chlumu, staročeský panský rod, později známý jako Slavatové z Chlumu a Košumberka. Ti jej po požáru v roce 1573 přestavěli v renesanční zámek. V 18. století majetkem jezuitů na Chlumku, neudržován a zpustl. Jádro tvoří zřícenina původního hradu vejčitého půdorysu s mohutnou čtvercovou věží na jihu. Na západě obklopen zbytky parkánové zdi s válcovitými baštami, na východě k němu přiléhají zříceniny patrového dvoukřídlého renesančního paláce s otisky arkád v nádvoří (v jeho sklepech expozice). Jižní část hradu tvoří čtvercová hradební věž, u ní stopy bývalé strážnice a původně pozdně gotického předhradí, upravené renesančně: patrové dvoukřídlé, na vstupním průčelí psaníčkové sgrafito a znaky Slavatů a Žerotínů nad Branou. Okolí dějištěm románu A. Jiráska V cizích službách.

http://www.pametihodnosti.cz/pamatka/149/podrobne/kosumberk_hrad.html