Páginas vistas en total

domingo, octubre 07, 2007

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Jan 20:17-18
Ježíš ji řekl: "Nedotýkej se mne, osud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalenská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."

☼☼☼
Jesús le dijo: No me toques, porque aún no he subido a mi Padre; mas ve a mis hermanos, y diles: Subo a mi Padre y a vuestro Padre, a mi Dios y a vuestro Dios. Fue entonces María Magdalena para dar a los discípulos las nuevas de que había visto al Señor, y que él le había dicho estas cosas.
Juan 20:17-18

Co se dá předat, přenechat (druhému)? (A propos: Chtěli byste něco druhému předat?)
Peníze, šaty a vlastně jakoukoli věc, to předáte beze zbytku, když to nepotřebujete, a i když byste hodně nechtěli, tak to jde, na to stačí třeba namířený revolver. Může při tom trochu bolet srdce, ale to je fakticky jedno. Předáte třeba i špatnou náladu, nebo...leccos, je toho spousta.

Co se dá předat jen částečně?
Třeba zkušenosti a pocity, názory...(Chtěli byste je předat, sdělit? Někdy ano.)Ale jsou vaše, nevyrvete si je ze srdce a nevnutíte je do srdce a do hlavy jinému. Ale když je vnímavý, tak přece jen, něco z toho...něco může také začít tušit.
Zkušenosti a pocity se dají předat jen částečně, dají se trochu sdílet.

Co se nedá předat vůbec. Ani přenechat, ani sdělit. Svůj život nakonec nepředáte. (Chtěli byste ho předat? Někdy?) Zbavit se té tíže... Ale - co by nám zbylo! Život je nakonec naše všechno a minimum, bez kterého bychom nebyli.
Stejně: Nikdo ho od vás nepřevezme. Nejen proto, že má svou tíhu. Ale nejde to. Každý má výlučně svůj život. Nakonec je to naprosto soukromé vlastnictví (narodit a umřít musí člověk sám a mezitím...však víte).
A pak vztah, skutečný vztah se také nedá předat. (Chtěli byste předat nějaký vztah? Zbavit se nějakého? Zatěžuje vás?).
Ale skutečný vztah, když někdo má někoho rád, když je mezi vámi a druhým pouto, cesta, otevřené dveře a důvěra, prostě láska, to se nedá předat. Láska je také osobní, na osobu vázána a nepřenosná.

☼☼☼

O Ježíšovi říkali - Boží Syn.
A vyjadřovalo to také zkušenost s ním: je ve zvláštním vztahu k Bohu. Skutečném. Důvěrném.
A po celý život Ježíš říká: můj Otec.
Ježíš má jedinečný vztah k Bohu.

Každý člověk má nějaký vztah k Bohu. Třeba ho má zapomenutý, nebo odložený, nebo zpustlý nebo pokřivený. Ale nějak ho má. A ten vztah je ten, který je pro život "nosný".
Boha si můžeme představit jako uzel, v kterém se nosné vztahy potkávají. Tedy - mohly by se potkávat. Kdyby k němu dosahovaly. Všichni jsme snad k Bohu napřaženi. Ale nikdo nedosahuje. Bolest lidského života.

☼☼☼

Ježíš má jedinečný vztah k Bohu. Proto "Boží Syn".
Ale nakonec, po vzkříšení - nechá vzkazovat přes Marii Magdalenu: "Jdi k mým bratřím a řekni jim: vystupuji k mému Otci a vašemu Otci, k mému Bohu a vašemu Bohu".

Ježíš měl skutečný vztah k Bohu. A předal ho učedníkům a předává ho taky nám a nabízí ho všem. Podívejte: skutečný vztah k Bohu je přenosný. Kvůli Ježíši je přenosný.

☼☼☼

Jak je to možné? Jak se to může stát? Vždyť jsme přece říkali, že žádný vztah není přenosný.

Jestli tomuhle chcete přijít na kloub, tak se musíme ještě zeptat: A proč by vlastně měl Ježíš mít jedinečný vztah k Bohu? Proč k Bohu nikdo nedosahuje? Aby člověk k Bohu dosáhl, musel by svůj život vzdát (svěřit, naprosto a s důvěrou). A kdo to dokáže? Nikdo. Však jsme o tom mluvili...

O Ježíšovi se ale také říká - je s tím zvláštní zkušenost, že on dal, předal svůj život. ne, že by se chtěl jeho tíže zbavit. Prostě ho předal ve prospěch ostatních. "Oběť" se tomu říká. Tohle dělá Ježíše jedinečným a křesťanskou víru nesrovnatelnou s jinými. Tenhle motiv - předání vlastního života ve prospěch ostatních.

A možná jenom a právě kvůli tomu můžeme potom vstoupit do vztahu k Bohu, jak ho měl On. Jinak si vztah k Bohu (nosní životní vztah) každý hledá a hlídá sám. A nikoho do něj pustit nechce a nemůže. Ze strachu a z nutnosti a osudu - nést svůj život sám. S Ježíšem se tohle mění. Všechny skutečné vztahy se začnou opírat o Něj. Dávají odvahu sdílet se o sebe sama.

Bůh je ten, ke komu se vzpínají všechny skutečné vztahy. Nedosahují, protože nikdo nedokáže vzdát svůj vlastní život. V Ježíši (který svůj život vzdal - dobrovolně, jako oběť) se mohou potkat a ten rozhodující poslední kus vztahu k Bohu mít s ním společný. To je podstata křesťanské víry. (A jak nás to spojuje, to je krásná věc!)

☼☼☼

Je svátek díkčinění za úrody. Když se nám stalo takové "předání života" a vztahu k Bohu - přes Ježíše, tak s předáváním a sdílením toho, co jsme vydobyli - dostali ze země a prací a úsilím...nejenže nebudeme mít problém. Ale třeba to bude součástí lásky, do které jsme vstoupili.

Pane, děkujeme za tu možnost - vstoupit do vztahu k tobě skrze Ježíše Krista.


farář Pavel Jun