Páginas vistas en total

domingo, octubre 14, 2007

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Zj. 5:8-10 A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí."

Cuando tomó el libro, los cuatro seres vivientes y los veinticuatro ancianos se postraron delante del Cordero; cada uno tenía un arpa y copas de oro llenas de incienso, que son las oraciones de los santos. Y cantaban* un cántico nuevo, diciendo: Digno eres de tomar el libro y de abrir sus sellos, porque tú fuiste inmolado, y con tu sangre compraste para Dios a gente de toda tribu, lengua, pueblo y nación. Y los has hecho un reino y sacerdotes para nuestro Dios; y reinarán sobre la tierra. Apocalipsis 5:8-10

Vyhlašuje se spousta výběrových řízení. Stačí otevřít noviny a podívat se. dělá se to tak: Vyhlásí se (veřejně, v novinách nebo rozhlase), že někdo (např. VŠ nebo farní sbor, nebo ČT, oddělení zahraničních zpráv) vyhlašuje konkurs na obsazení místa (třeba profesora, faráře nebo redaktora...). Připojeny jsou podmínky, požadavky, očekávání a odměna. Spousta konkursů proběhne, ani si toho nevšimneme, protože to třeba není pro nás (každý přece nemůže dělat profesora), nebo se nás to vůbec netýká.

Ale jeden konkurs by vaší pozornosti rozhodně ujít neměl. Nebude to nic pro vás, to vám musím říci předem. ale týká se to vás, jak moc se vás to týká !! Myslím ten konkurs, o kterém píše Jan. Nebeský konkurs, který vyhlašuje Bůh na obsazení místa - jakého vlastně? Pochopili jste to? Ale konkurs to rozhodně byl, protože se tam hledal někdo schopný, vhodný k nějakému úkolu, na nějaké místo.
Popořádku: o jaký úkol jde, o obsazení jakého místa? Jde o rozpečetění nějaké knihy. to je nějaký problém? To je problém! Protože rozpečetění knihy zapečetěné sedmi pečetěmi je obraz, kterému my nerozumíme hned, ale který prostě znamená - pohnout s během světa. Ne tak trochu ho posunout, ale opravdu, definitivně. K dobrému. Přes práh. "Domů."

Jak bychom nazvali toto místo, které se má obsadit? Je to klíčové místo, tomu rozumíme. "Velký světový manažér, manažér pro celý svět"? Manažér je dnes slovo, které je trochu kouzelné. Označuje člověka, u kterého nevíme přesně, co dělá, ale víme, že se stará o běh podniku nebo úřadu, nebo státu. Má hledat cesty, najít podmínky, zajistit prostředky, zapezpečit běh, chod podniku...Možná se vám to označení moc nelíbí. Mně taky ne. Ale napadne vás jiné? Jisté je: Jde o obsazení klíčového místa pro tento svět, hledá se někdo, kdo by jej posunul přes práh...do - domů. Oni tenkrát měli takové slovo - Kristus. To už zase dnes pro nás není běžné... Ale rozumíte, o co v tom nebeském konkursu (ke kterému nás vzal Jan) jde, ne? Náš život je stále pod pečetí nerozhodnutosti. A běh celého světa taky. S tím by se mělo něco stát. Kdyby začalo být jasné, k čemu míří a že k tomu dojde a člověk kdyby cítil, že se to hnulo a že v tom není ztracený...

Jaké jsou podmínky a požadavky? Musí být toho hoden, vytušili jsme. Ale co to znamená? Kdybyste vyhlašovali takový konkurs, co byste napsali do podmínek?
Nepomohlo by nám, kdybychom dešifrovali, v čem je vlastně problém světa, proč se to "nehýbe dopředu", proč se to všechno jen tak kymácí? A proč jsme v něm tak ztracení. Pak bychom také mohli vědět, co to znamená být k tomu hoden. Myslíte, že tu je málo spravedlnosti, není nikdo, kdo by dovedl spočítat, co má jakou cenu a kvalitu, proto leccos, co cenu nemá, je špatně oceněno a plete lidem hlavu, takže by pomohlo to, kdyby se každému dostalo po právu? On by měl mít tedy pronikavou (odhalující) spravedlnost?
Nebo by měl být natolik silný, aby zvládl, skončil ten boj, který tu zuří? Nebude to asi ono, zřejmě nestačí spočítat to cenné (protože co by bylo s tím "bezcenným" - i v nás) a nestačí tu síla jenom (protože co bude s tím slabým a křehkým...)?
Nebo něco chybí a on by to měl sehnat, nakoupit? A co by to mělo být a kde se to dá sehnat...

Ne, nepřijdeme na to!
Musel by být hoden (všimněte si - hoden, ne schopen) toho ůkolu - a nikdo není takový, nikdo se k tomu nehlásí, vidí Jan a velmi pláče. Takže to nepůjde dopředu! Nepohne se to! Hrozná věc! Jan naříká a vy mu rozumíte proč. Nepohne se to nikam!

A pak mu někdo říká: Neplač. "Zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův, on otevře tu knihu".
Zvítězil, to znamená - už je to minulostí. Už se to stalo! Není to šokující? Že to proběhlo mimo pozornost světa, taková událost?

A kdo to způsobil? "Lev z pokolení Judova" - takže přece půjde jen o to, co nás napadlo - síla je tu rozhodující, lev je přece symbol síly. A co bude s bezbranými, křehkými,...a leccos je v nás takové...
Ale hned pak vidí Jan Beránka! Lva nebo beránka? Lva jako beránka? Síla nebo bezmoc? Myslíte, že se ptáme dobře? Nebylo by lepší zeptat se: Co je kvalifikace pro ten Úkol? Teď už jsme to znovu četli - co tam bylo napsáno? Oběť je zřetelně kvalifikací. K ní je potřebí hodně síly, ale takové jako je, jakou má láska. Síla v bezmoci. Moc - lásky. Která neprosazuje sebe, ale zachycuje druhé. To by vlastně tak mohlo být! Smíření pro lásku.
A Beránek nemusel ještě ani knihu otevřít a všechno neunesitelné napětí je pryč. Všichni okolo to ví: tohle by mohlo být řešení problému světa. Zachytit (vykoupit) poztrácené (všichni jsou takoví) a provázat všechno s Bohem! Tohle je řešení problému světa. síla v bezmoci, láska. Síla, která neprosazuje své právo. Ale vytváří most mezi Bohem a jeho světem.

Tenhle by mohl, to ví všichni okolo a zpívají novou píseň, a to neznamená jen nově složenou ale takovou, která posouvá všechno dopředu, do nové situace, do nového stavu, vlastně právě přes ten práh, o kterém jsme mluvili. A její postatou je chvála.
Chvála znamená - je tu střed (4. kapitola), není tu prázdné místo. A ta chvála se šíří dál a dál - jako když hodíte kámen do vody, tak se objevují další a další kruhy. Nejprve ti starci okolo trůnu, pak další a další... a pak také my, kteří jsme to tak viděli, vlastně slyšeli,...a skončí to chválou celého stvoření, které Jan taky v předjímce slyší. A to bude konec všeho, a jestli nám to slovo zní trochu smutně, tak můžeme řící místo toho naplnění. Opravdu jako když se vrátíte domů.

Děkujeme za to, že z lásky a láskou tvoříš sám vztah k nám. Pomoz nám do něj vstoupit. A udržet se v něm.
farář Pavel Jun