Páginas vistas en total

domingo, noviembre 18, 2007

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Juan, a las siete iglesias que están en Asia: Gracia y paz a vosotros, del que es y que era y que ha de venir, y de los siete espíritus que están delante de su trono; y de Jesucristo el testigo fiel, el primogénito de los muertos, y el soberano de los reyes de la tierra. Al que nos amó, y nos lavó de nuestros pecados con su sangre,
Apocalipsis 1:4-5 (Reina-Valera 1960)

Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých.
Zjevení Janovo 1:4-5a

Od chvíle, co člověka odříznou od pupeční šňůry, tak je dost sám. Nemusíme ztrácet čas tím, že budeme mluvit o tom, co to znamená. Ptáme se hned: Je možné nějak nějaké spojení s někým znovu navázat?
Jistě...v nějaké podobě...V jaké? Napadne vás jich asi víc.

Jaká spojení znáte? Jak mohou být lidé spojeni? Třeba tím, že na druhéhé myslíte. někoho prostě nosíte v hlavě. Jako hádanku nebo zajímavost nebo problém nebo... Prostě ten druhý je častým tématem vašeho přemýšlení, vzpomínek, a také kvasem myšlení (kvůli němu myšlenky nespí, ale rozebíhají se). Na druhém je něco co poutá myšlení, vzpomínky, něco vzrušujícího nebo zneklidňujícího. Tak ho nosíte v hlavě.

Další spojení: to znají milující. Někoho nosíte na srdci. Ten druhý vám tak vytváří atmosféru života. Někdo je mnohem víc než časté téma přemýšlení. Skutečně jako když je krajina a nad ní něco, co udává atmosféru. Jako když nad krajinou je slunce nebo mrak, zamračeno, strach, smutek, znásobená samota, lítost - to k lásce taky patří. Někoho nosíte na srdci a to vás s druhým spojuje. Znají milující.

Jak jinak mohou být lidé spojeni? Nedá se vrátit k pupeční šňůře, k něčemu pevnějšímu? No...skoro, bývají taková spojení s lidmi... Může to být jako s loutkou na provázku... Někdo vás vodí nebo vy někoho, máte na něj takový vliv, že...opravdu jako kdyby byl loutkou...

Čteme zjevení Jana, uvízli jsme na začátku u "titulatury Ježíše". Pár slovy, jakoby v nadpisu celé knihy napíšou, kdo Ježíš je. Nejprve věrný svědek. Pak prvorozený z mrtvých. To jsme četli posledně. Ještě u toho zůstaneme.

Ježíš je prvorozený z mrtvých.znamená to také: je možná souvislost s Ním. Jaká? Jak jsme o tom mluvili před chvílí?

Jak to bylo? Myšlenkou? Nosíte Ho v hlavě... Ano. Ale není to málo? Myslíme přece na spoustu lidí...jako na hádanku, tajemství, problém, varovný příklad...
Mít v hlavě Ježíše - to je ale jinak (to je podstata vzkříšení), to není jen myšlenka. Ježíš není hádanka, ale řešení hádanky, kterou je život.
Mluvili jsme o tom před týdnem obrazem uzavřené figury,(obraz z Gestalttherapie), který říká: terapeutický, uzdravující je uzavřený tvar. Jako když jednou čarou něco malujete - až když se čáry znovu potkají, až když je obraz hotov, uzavře se linie... přijde "uspokojení".
Každý člověk je ale "neuzavřeného tvaru", není to jedna linie, nedá se jednou linií namalovat. Proto tolik neklidu, neuspokojenosti v našich životech. Máme pocit, že náš život se dobře uzavřít nedá...
Ale Ježíš je "uzavřeného tvaru". To znamená vzkříšení. Bohu je Ježíš "uzavřená figura". Tenhle příběh dává smysl. ( Tenhle člověk je "z jednoho kusu", my všichni jsme z tolika kusů, Jekyll, Hyde, a spousta dalších stínů mezitím).
"Ježíš v hlavě" se pak může stát ne jednou z hádanek nebo zajímavostí nebo problémů, nebo kvasem pro myšlení, ale "strukturujícím" principem pro myšlení i život. Dává člověku to, čemu se říkávalo moudrost. (Moudrost, to je něco naprosto jiného, než inteligence. Znáte jistě lidi, kteří jsou velmi inteligentní, a přitom děsivě ne-moudří, pošetilí). Moudrost znamená, že myšlení, hodnocení, vnímání, jednání... má svůj dobrý řád, svůj pravdivý vztažný bod.
Ježíš se může nosit v hlavě, a znamená to tohle...

Ale nemělo by to znamenat víc(O čem jsme to ještě na začátku v přípravě mluvili...? Nosit na srdci): Nosit se dá Ježíš i na srdci. A zase je to ještě jinak, než nosit na srdci jiného člověka. My nosíme na srdci víc lidí, je to zkušenost radosti, ale taky smutku, lítosti, viny a taky strachu... A srdce někdy dost bolí a je unavené...A má strach, kdy koho ze srdce ztratí nebo komu se ze srdce ztratí.
Když člověk nese na srdci Ježíše, tak se člověk cítí spíš nesen. Znamená to jakousi lehkost jistoty - pevného patření Bohu. Člověk se cítí být zachycen, celý a bezpodmínečně a věrně.
To znamená nosit Ježíše na srdci. Nenesete jeho, s nejistotou, která k tomu nošení lidí na srdci patří, ale cítíte se zachyceni a neseni. A je v tom jakási stálost (jako pečeť, punc, znak jakosti na srdce) a bezpodmínečnost...

Ale znamená to ještě víc.
Čekáte, že budeme mluvit o pupeční šňůře nebo o loutce na provázku, která je bezmocná vůči tomu, kdo ji vodí, tedy zotročená...? Ne docela. Ale o moci se mluvit musí. O zachycení mocí. Člověk se dostane do nějakých siločar, jakési tíhnutí ho zachytí... Teologicky vyjádřeno teď mluvíme o Duchu svatém. Ale zase je to jinak - než jak vykonávání moci známe. není to moc poutající, zotročující, beroucí možnost pohybu, ale naopak - vysvobozující. (Zotročují ostatně ti, kteří se o zotročené prodlužují život...Bůh to nedělá, protože tohle nemusí) Jako když do tmy padne kužel světla a člověk tápající a ztracený ve tmě do něj vstoupí. A co se přitom děje s člověkem - to se nedá dobře vyslovit. Vzniká spojení s Pramenem života, bytí, s Bohem. Dotyk s Pramenem života, s Bohem. (Ez 37)

Tedy: Prvorozený z mrtvých - to znamená také spojení s Ježíšem... nosit Ježíše v hlavě. Na srdci. Patřit do oblasti Božího působení.

Ježíš ale není spojen s každým takhle. Prvorozený z mrtvých není pro každého. Jen pro toho, kdo o něm ví (to znamená pokoj do života), nosí ho na srdci (to znamená jistotu patření) a nastavuje svůj život moci, která z otevřeného nebe padá jako déšť na poušť...

Prvorozený z mrtvých. To znamená spojení s Ježíšem... A skrze něho s Bohem. Při tom se děje něco "hluboce terapeutického". To spojení má církev. A v ní vy!

Děkujeme za to, že vnášíš pokoj do našeho myšlení, jistotu do našeho srdce a život do našeho života.

farář Pavel Jun