Páginas vistas en total

domingo, noviembre 25, 2007

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Jan sedmi zborům, kteříž jsou v Azii: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, a kterýž byl, a kterýž přijíti, a od sedmi duchů, kterýž jsou před obličejem trůnu jeho. A od Ježíše Krista jenž jest svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých, a kníže králů země, kterýž zamiloval nás, a umyl nás od hříchů našich krví svou.. A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemuž buď sláva a moc na věky věků. Amen.
Zjevení (S.) Jana teologa 1:4-6

Juan, a las siete iglesias que están en Asia: Gracia y paz a vosotros, del que es y que era y que ha de venir, y de los siete espíritus que están delante de su trono; y de Jesucristo el testigo fiel, el primogénito de los muertos, y el soberano de los reyes de la tierra. Al que nos amó, y nos lavó de nuestros pecados con su sangre y nos hizo reyes y sacerdotes para Dios, su Padre; a él sea gloria e imperio por los siglos de los siglos. Amén. Apocalipsis 1:4-6

☼☼☼


Dnes bychom měli mluvit o Moci... Začneme jako ve škole - tam když se mluví třeba o vodě - tak se řekne: vodu známe ve více podobách, totiž skupenství. Jako vodu, led a vodní páru. Moc známe ve dvou podobách. Směřuje buď dovnitř, nebo ven. Je jako sevření nebo agrese.

Rozumíte? Na rovině státu si to můžeme představit: Buď policie, nebo vojsko.
Představte si to - buď policie, která má udržovat vnitřní pořádek, bránit chaosu, který by uvnitř státu, na nějakém území nastal, nebo vojsko, které má dobývat další a další země nebo "bránit" navenek před jinými...

Moc zaměřená dovnitř. Sevření, v kterém jde o tto podržet pohromadě. Protože je ohrožení chaosem.
Moc zaměřená navenek. Agrese - anektování cizích prostorů, získávání vlivu, rozpínání svého životního prostoru.

☼☼☼

Vykonávání moci se neděje jen na rovině státu, království... Jak vxy znáte moc ve svém životě? Spíš tu obrácenou dovnitř, svírající, konsolidující, držící pohromadě..., nebo tu druhou, obrácenou na venek, agresivní, dobývající?

Obojí, Tu první jistě.
Ten pocit budete znát: Jako když máte rozbitý džbán...tak ho svíráte, musíte ho držet pohromadě. Jsou trhliny, praskliny... kdyby jste ho pustili, nechali být, rozpadne se na kusy, a džbán už to rozhodně nebude, jen pár střepů. Žít a udržovat si vnitřní souvislost, to stojí dost síly, k tomu je potřeba mít "moc".
Dělá to myslitel, asketa, člověk, který se pokouší o meditaci, žít zdravě...

Víte - že stačí, když jste unaveni, nebo se v životě objeví něco, co se mezi ostatní nehodí, něco, co snižuje vaši hodnotu, prostě když vám to nejde dohromady ("nedává smys"), když se vám objeví v životě něco "nesourodého", rozkladného - jak se těžko drží věci pohromadě a přitom to člověk musí.
Vlastně stačí, když jste nemocní, ne-mocni. Nemáte sebe a to svoje pod svou vládou, pod kontrolou. A...
Znáte touhu po moci takhle: mít své věci, sebe pod kontrolou.

A to druhé, dobývání dalších a dalších prostorů, to znáte? Anektování. Nemusí to být brutální dobývání... může to být šarmem, lstí, krásou, moudrostí, tím, že se děláte druhým důležití, že vstupujete do životů druhých lidí a vážete si je do svého. Nebo třeba i touhou pomocí (pomocí vstupujete do života druhých nejsnáze)...
Znáte touhu po moci i takhle. Mít vliv, navyšovat jej. Mít ve své moci víc a víc a tím větší možnosti. Proto touha po slávě, úspěchu a vlivu (subtilnější způsob vykonávání moci). Obojímu musíte rozumět. Nedělá to jen vojsko a policie a nad nimi král nebo politici. Děje se to i na lidské rovině našich životů. A je to jaksi spojené...

☼☼☼

To s Kristem - o čem tu mluvíme znovu a znovu, protože nakonec nic jiného nestojí za řeč... to je svým způsobem také věc moci...Celá kniha Zjevení, kterou teď čteme, mluví vlastně o příchodu Boží Vlády.


Jde také a nakonec o Boží Moc.
Ale ta je Jiná. Předně: není tu agrese, tu se nedobývá svět odněkud ze zápolí nebe, tu není zmocňování se, protože z podstaty věcí Bohu všechno patří. Proč by dobýval to, co Mu Patří. Všechno to, co známe z vlastní a jiné rozpínavosti (představte si Hitlera, Chveze, Stalina, Putina, kohokoli z politiky) pyšné, a bezohledné a nervozní a brutální a jiné... tu naprosto není.
Zkušenost s Bohem je naprosto jiná, než zkušenost s mocnými... (On je totiž Opravdu Mocný, nejen po Moci toužící).

Však také podle Zjevení klíčovou roli při převzetí boží vlády hraje Kristus. A ten je jiný, než jak u králů bývá. Ten, kterému je svěřeno "prosazení Boží Moci", Ježíš Kristusd, ten je srovnáván s Beránkem, oproti tomu protivníci - s šelmou.
Beránek a šelma.
Bůh, který má právo na... všechno, nepotřebuje agresi. Nedobývá to, co mu nepatřilo. Nezískává vliv. Není šelma. Možná jen v údivu čeká... co se děje...děti se hašteří, něco si namýšlí... o co jim jde? Žádné vojsko, dobývání, získávání vlivu... Není tam to zoufalství chtivosti toho, kdo touží po moci, kdo chce víc, než co může mít... Proto Beránek... Je tam Pokoj.

☼☼☼

Ale potom se s Bohem a Kristem musí spojovat jen ten první způsob vykonávání moci (když nemusí být navenek, když nemusí dobývat, tak musí být dovnitř, musí udržet dovnitř pořádek, řád...)
Když je všechno Boží, tak nedobývá, ale jenom "dělá si pořádek". "Ne vojsko, ale policie". I tak si Boha spousta lidí představuje.


I tady je nesmírný rozdíl. Místo "sevření" zvenku (představte si, jak držíte ten džbán, nebo vytrháváte a zahazuje plevel, nebo oddělujete hrách a popel...) působí "smíření".
Jeden způsob (vlády) - jak udržet pohromadě: působit smíření.
Podívejte - možná jediný způsob!

On - připlete se "mezi". (Jako oběť, jako Beránek) A zacelí (svým tělem až!) trhliny, které vznikaly a vznikají...
O tohle jde, tohle můžete: Vidět mezi sebou a druhými, ve všech trhlinách, která se nám v životě znovu a znovu otvírají... Jeho. Jak do nich vstupuje a Jím se to všechno spojuje - zevnitř a jemně.
Cítit tu lásku, která vytváří z rozděleného jemnou a pevnou síť,... to je podstata a krása křesťanské víry. to je Ježíš Kristus, Beránek.
To je poslední způsob Božího vládnutí. můžeme se na ně těšit.

Děkujeme za to, že vstupuješ do toho, co se rozpadá a je nesourodé - v nás i kolem nás, a jemně to držíš pohromadě. Chtěli bychom to znovu prožít na svém srdci, na svém svědomí, na svém těle, v našich vztazích a v celém světě.

farář Pavel Jun