Páginas vistas en total

domingo, diciembre 02, 2007

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

A zpívali píseň novou, řkouce: Hoden jsi vzíti tu knihu, a otevříti pečeti její. Nebo jsi zabit, a vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu. A učinil jsi nás Bohu našemu krále a kněží, a budeme kralovati na zemi. Zjevení S. Jana 5:9-10

y cantaban un nuevo cántico, diciendo: Digno eres de tomar el libro y de abrir sus sellos; porque tú fuiste inmolado, y con tu sangre nos has redimido para Dios, de todo linaje y lengua y pueblo y nación; y nos has hecho para nuestro Dios reyes y sacerdotes, y reinaremos sobre la tierra. Apocalipsis 5:9-10

Je to taková zvláštní zkušenost s vodou nebo větrem. Vítr i voda totiž mají tuhle vlastnost. voda může v sobě něco rozpustit a pak to vzít s sebou, tedy odnést, takže smýt - lecos. A vítr se může zmocnit o odnést, vzít s sebou.

Takový vítr. Zamete celou ulici. Odnese prach nebo podzimní listí. Když je dost silný, tak i mnohem víc...
Voda - smyje špínu, barvu a leccos...

Kdyby to šlo, co byste vy pustili po větru? Co byste ve svém životě už nechtěli mít? Co byste nechali odnést pryč? Řekněte si to.
Co byste nechali odnést vodu? Od čeho byste se chtěli umýt.

Jen Neměli byste strach, že vezmou vás celého...?
Že se mnou něco jako vítr zatočí a už mě celého bude unášet. Jak toho pokrývače z písničky skupiny Buty. Že mne vezme něco jako proud vody, povodeň, potopa...
Řekněte: Neměli byste strach, že vezmou vás celého? Že člověk bude bezmocný. Nechci být unášen. Ale odnést něco nepatřičného...to bych chtěl.
A krev?
Krev je jiná než voda. Krev to přece nemůže jako voda, ta přece nedokáže nic smýt, o krvi se spíš říká, že "ulpívá" - třeba na rukou.

Ale vlastně..v Bibli se o krvi víckrát řekne, že smývá...Co může smýt krev? Prý "hřích".
Hřích je vzdor, v kterém člověk bojuje o své přijetí. A to falešným způsobem. Říká a cítí přitom "Já" se špatným důrazem. S důrazem, který mu diktuje jeho vnitřní nejistota, pocit méněcennosti a pýcha (všechno najednou!).
Člověk se chce prosadit - něčím, co umí, nebo má. Zajímají ho situace, kde se může prosadit. ("Realizovat se", říká se dnes). V tomto smyslu je dnes velmi hříšná doba. Protože to je "normální". Prosazování sebe sama převažuje, málo se čeká na druhého, málo se mu otvírá, málo se dívá, co se děje okolo, považuje se to za ztracený čas. (Všimněte si, jak nabídka převažuje nad poptávkou...).
Krev bere vzdor, tvrdošíjnost, v které člověku jde jen o prosazení sebe sama. Jak?

Krev je totéž co život. Dát krev za někoho znamená, že se opravdu život jednoho otevře a druhý do něj může patřit...
Aniž by cokoli udělal.
Krev nebere a neodnáší s sebou jen něco, ani nebere celého člověka s sebou (jak to dělá voda nebo vítr), ale může znamenat: otevřel se ti život druhého, jsi přijat, i když jsi těžko přijatelný a vlastně dokonce nebezpečný. Přijímáš to, vstoupíš?

Když se ve Zjevení ( a Bibli na jiných místech) mluví o Beránku a o vykoupení krví, tak to znamená - že Bůh vás bere do svého života! Být zahrnut do života - Božího... TO JE TO!!!


Shrnutí: Voda. Bere do sebe špínu a odnese ji pryč. Odnést něco nepatřičného nebo těžkého, to bychom chtěli. Smýt špínu... Voda dokáže také vzít celého člověka, unášet ho. Být unášení - to nechceme.

Krev může znamenat, že se život jednoho otevře a druhý do něj může patřit. Chcete vůbec patřit? Není to jako být "unášen"? Patřit - není to něco nepatřičného? Není to stejně spoutávající. Ne. Je to jinak.

Vlastně se o to nakonec hodně namáháme - abychom patřili do života. Vlastně se domáháme vstupu. ("Ambice", tak uznávané slovo dnes, znamenají "doprošovat se"). Pokoušíme se nějaké místo si v životě dobýt, urvat, zasloužit nebo vlastně vyprosit. (Jak jsme o tom mluvili, když jsme mluvili o hříchu).

Ale tak je "to s krví". Krev je život. Do života se patří - jen že vám někdo svůj život otevře a přijme vás do něj. A vy to taky přijmete. To je ten "bílý šat" jak o něm mluví také Jan.
Jsme opatrní. Nespoutá nás...?
Když je to ale Bůh - život sám - kdo se vám otvírá, a má podobu Beránka, tak nejde o nic jiného víc.


Pane, děkujeme, že do života se vstupuje jen tak, s pokojem v duši a srdci - když Ty jsi nám tak otevřen, nám vstříc.
farář Pavel Jun