Páginas vistas en total

domingo, febrero 10, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO ( DIV A BÁZEŇ - MARAVILLA Y TEMOR)

Sestry v Kristu, Ruth Junová, Blahoslava Procházková, Ena Homolková a Nora Procházková, v Českobratrském evangelickém sboru v Čáslavi.
foto Ivan K.

Aconteció un día, que entró en una barca con sus discípulos, y les dijo: Pasemos al otro lado del lago. Y partieron. Pero mientras navegaban, él se durmió. Y se desencadenó una tempestad de viento en el lago; y se anegaban y peligraban. Y vinieron a él y le despertaron, diciendo: !!Maestro, Maestro, que perecemos! Despertando él, reprendió al viento y a las olas; y cesaron, y se hizo bonanza. Y les dijo: ¿Dónde está vuestra fe? Y atemorizados, se maravillaban, y se decían unos a otros: ¿Quién es éste, que aun a los vientos y a las aguas manda, y le obedecen? Lucas 8:22-26

Lukáš 8:22-26 Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: "Přeplavme se na druhý břeh jezera." Když odrazili od břehu a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. Přistoupili a probudili ho se slovy: "Mistře, Mistře, zahyneme!" On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho. Řekl jim: "Kde je vaše víra?" Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: "Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?" Přepravili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.

Kdybychom si vzali papír a tužku - udělejte to aspoň pomyslně - nadepsali ho: Tohle je skutečné... a začali psát seznam... Co je pro vás skutečné? A nechte si trochu místa, ještě budeme psát: A tohle je možné...
Tak pište! "Tohle je skutečné, reálné"... co si to tam píšete? Určitě prvně to, co jste prožili. To vám přece nikdo nemůže upřít. A potom? Co si můžete ověřit. O čem jste slyšeli z věrohodných zdrojů. Co jsme viděli na fotografiích a v TV. S čím se dá počítat, co se dá porovnat, prožít... Spousta je toho pro nás skutečná. Neulehčil si to někdo tím, že by napsal: celý svět...?

Zůstalo vám ještě místo pro to "a tohle je možné..."? Dostáváme se do oblasti očekávání, plánů. Co byste psali sem? Dejte si na čas... Co tam máte?

Už jen pár otázek a příprava je hotová: Na čem se tedy poměřuje, poznává, co je skutečné? Na sobě samém. Na zkušenosti. A pak co dá rozum. Co je pravděpodobné. Co dává smysl. Myslíte si, že ve vašem seznamu skutečného by bylo něco, co by vám někdo mohl upřít, popřít? Co je pro vás důležitější - to, co je skutečné nebo to, co je možné? Dalo by se o něčem z vašeho seznamu možného říci, že to není možné, že to je nemožné, že to je jen váš sen?
Vlastně! Zbylo vám ještě nějaké místo? Napadlo mě, že byste mohli psát ještě - Co je nemožné...?
Tohle je skutečné... Tohle je možné.. Tohle nemožné...

☼☼☼

Pro učedníky v té chvíli, o které jsme četli, je skutečná jejich loď, moře, které ji nese, vzpomínka na den s Ježíšem, únava... Možné je - že zítra půjdou dál po Galileji nebo se obrátí do pohanské země nebo... kdo ví, jak to Ježíš zítra vymyslí.

Pak přijde bouře. Ta je velmi skutečná. Jak dokazuje strach.

Pak Ježíš bouři utiší. A tam se stalo něco... o čem dnes máme mluvit.
Všimli jste si - učednící jsou zachráněni, moře je znovu tiché, mohli by poděkovat, jít spát a divit se tomu, co všechno je možné, ale oni - se děsí! Ježíše snad?!!! Proč? Rozumíte tomu?

☼☼☼

Děláme inventuru novozákonních témat a motivů. Další je div.

A hned na začátku přemýšlení o novozákonních divech musíme pochopit: Div nezpůsobí jen údiv v tomhle smyslu - vida, tak i tohle je možné, to bych si dosud nemyslel. Div neznamená, že se vám na seznam možného přesune ze seznamu nemožného další položka. Div znamená prožitek hluboké hrůzy, snad až děsu.

Div totiž znamená: obrátilo se to. To, co bylo (snad!) možné, je To skutečné. A to, co se zdálo jako skutečné, je možné i nemožné - nebo spíš v tu chvíli zapomenuté?

Proto k prožitku divu patří prožitek děsu. V tom, o čem jsem si myslel, že je to skutečný svět, se objevilo něco, Někdo - pro co nemám srovnání, a ani já (a to ani trochu) tomu nejsem srovnáním. Otřese se půda pod nohama, nebo jako když docela zmizí. K prožitku divu patří prožitek děsu. Protože je zkušenost Boha.

Tedy: Když - žijeme v pocitu nebo spíš perspektivě: prvně Já. Já sám sobě jsem tím nejskutečnějším, nejdůležitějším, žijeme v perspektivě - odvíjí se všechno ode mě, protože moje přemýšlení, vnímání, pocity, bolest, strach..., jednání má tuhle "konstantu - moje tělo, vědomí sebe sama, to neztrácím přece ani na chvilinku, z téhle role nevypadám.

Prožít div znamená převrácení perspektivy - já nejsem tím prvním, neodvíjí se to ode mě, je něco se mnou nesrovnatelného, protože Jiného, Lepšího, mocnějšího...
Tohle člověk někdy tuší v zachvění lásky.
Tahle perspektiva se otvírala u Ježíše - a nebyla jen děsivou, i když seznam toho, co je skutečné (co se nedá popřít... jak jsme ho psali na začátku), by vám vypadl z rukou.

☼☼☼

Vstupujeme do postní doby. To je doba odklonu od toho, co se zdá jako nejvíc skutečné. K tomu opravdu Skutečnému. K tomu nás Ježíš může znovu dovést. Kolem Něj se to dělo. A u Něj v té hrůze - zkušenosti Přemoci, která je mimo mě, můj dosah... je taky hluboká a důvěřivá Radost.

Obracíme se k velikonocům. Třeba to bude obrat k radosti, která projde i Děsem ze smrti, která nám bere všechno skutečné.

Máme z toho strach, ale také o to prosíme - abychom nezůstali uvězněni v své nakonec bezvýchodné perspektivě. Nemohli bychom se zase znovu narodit?

farář Pavel Jun



No hay comentarios: