Páginas vistas en total

domingo, marzo 02, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO (DIV A ESCHATOLOGIE - MARAVILLA Y ESCATOLOGÍA)


Mas si por el dedo de Dios echo yo fuera los demonios, ciertamente el reino de Dios ha llegado a vosotros.
Lucas 11:20 (Reina-Valera 1960)
Y habiéndolos llamado, les decía en parábolas: ¿Cómo puede Satanás echar fuera a Satanás? Si un reino está dividido contra sí mismo, tal reino no puede permanecer. Y si una casa está dividida contra sí misma, tal casa no puede permanecer. Y si Satanás se levanta contra sí mismo, y se divide, no puede permanecer, sino que ha llegado su fin. Ninguno puede entrar en la casa de un hombre fuerte y saquear sus bienes, si antes no le ata, y entonces podrá saquear su casa. De cierto os digo que todos los pecados serán perdonados a los hijos de los hombres, y las blasfemias cualesquiera que sean; pero cualquiera que blasfeme contra el Espíritu Santo, no tiene jamás perdón, sino que es reo de juicio eterno.
Marcos 3:23-29 (Reina-Valera 1960)
Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo boží království.
Lukáš 11:20

Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, a je s ním konec. Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům. Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." To pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."
Marek 3:23-29

O co jde... v první řadě?
Nezdvihneme ruku, to ne. Proto, že se to nesluší, nebo že nemáme odvahu, nebo že se nám to ani nelíbí...
Ale všichni máme soběstřednou perspektivu. Jde prvně o mě, o mou radost, můj smutek, strach, úspěch, bolest, pocit, pravdu, myšlenky... Když žiji, vnímám přece nejvíc svůj dech (kdy slyšíte dech druhého?), a jak mou hlavou probíhají myšlenky (kdy zachytíte skutečné myšlenky druhého a rozumíte jim?). Vnímám jak moje srdce tluče a chvěje se (co vím o srdci druhého?)... o sobě vím stále, vnímám sám sebe, jsem sobě nejblíž, i kdybych nechtěl, i když se někdy nenávidím, sebe se nezbavím, stejně "prvně jde o mě".
Ale tak to máme každý - v první řadě jde o mě. Jsem přece "uprostřed", ostatní všechno je "okolo".

To co je okolo, je - prostor pro můj život, tržiště možností. V něm mám žít, tady si mám a musím brát, kupovat co chci, potřebuji, měl bych...
Nebo je to prostor konkurence - když tuším stejný pocit na druhých (že jim taky jde v první řadě o ně...) a jak mě pořádně nevnímají a rozčiluje mě to. Tak také trochu zápasíme, každý o svůj prostor, pravdu, život, naději.
(Čím dál tím více se lidé nesnaží ani kamuflovat, že to tak cítí, a jednají poměrně bezostyšně podle toho).
Jak se žije s tím pocitem, že v první řadě jde o mě... a okolo jsou jen možnosti, o které se trochu dohadujeme? Víte. Někdy je to pro opojnou radost, když se daří, někdy pro smutek, když se nedaří, nebo když člověku dojde samota a beznaděj, kterou to znamená...
Z čeho máte největší strach? Že nebudu..., že nebudu mít už žádný čas? Že zůstanu docela sám?

☼☼☼

Tak: Jde o mě. To okolo jsou možnosti a konkurence. Dá se s tím pocitem vůbec diskutovat, neřku-li změnit ho?

Co by se muselo stát, abych to cítil jinak. Je to vůbec možné, aby to bylo jinak? Byl by to div.
Na nějakém místě, v nějaké chvíli, by se to muselo takhle obrátit: Nejsem vůbec ten hlavní a ani sám.
A: a ono to přichází, dere se (mi) do života zvenku, odnaproti. Ne že já to honím, chytám, prosazuji.

☼☼☼

Mluvíme v rámci inventarizace hlavních motivů a témat Nového zákona o divech v Novém zákoně. A dostáváme se teď k nejdůležitějšímu rozměru toho, co je div.

"Div je dotyk Božího království". To je nejpřesnější "definice". V divu se dotýká člověka, světa "Boží Království" - a to znamená: Obrací se pro člověka v té chvíli, události "perspektiva", člověk zapomene na sebe (blažené zapomění!, nevěřil by, kdo to neprožil!!!) a vnímá celým srdcem, celou svou bytostí, jak důležité je mimo něj, mimo jeho dosah, ale přitom přichází, je vstřícné a dotýká se ho... léčí ho a osvobozuje.

Máte takovou zkušenost, Pátrejte v svém životě! Kd jste na sebe (po)zapomněli, nepočítali jste si čas a možnosti, zisky, ztráty..., protože - to bylo nepatřičné, patřičné bylo dychtivé očekávání (skutečně očekávání, tedy vyhlížení Někoho)...
Vždycky to byla zkušenost povahy (druhu) Lásky, v ní se to děje - to přetočení perspektivy.
Je to spíš tušená možnost, která v Ježíši Kristu dostala jméno a tvář, oporu, skutečnost a zaslíbení.

☼☼☼

A znamená to taky: Do hry se potom dostává zvláštním způsobem čas - totiž: otvírá se budoucnost...
To, že nám připadá, že nemáme čas, že nám jenom utíká, že nám ho stále ubývá, to je přirozeně dáno soběstřednou persektivou. Když není nic mimo nás tak důležitého... pak je to jasné. Čas chybí, ztrácí se, ubývá, a asi jednou pro nás nebude.
Když se ale stane div způsobem Ježíše Krista, vnímáte - jak vám vstupuje do života zvenku, z budoucnosti se nahlašuje Někdo, Království Boží, Život, čas Jinak... tak to je... Dobré. V té Proměně perspektivy, které se říká div - se otevře budoucnost - jako Pramen a tryská a tryská.

Prosíme - dotkni se nás- na okraji našeho života i v jeho středu, ať nás to strhne - směrem k Tobě. U tebe je život.

farář Pavel Jun



No hay comentarios: