Páginas vistas en total

domingo, marzo 09, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO (DISTANCE I - DISTANCIA I )

Entonces Jehová Dios formó al hombre del polvo de la tierra, y sopló en su nariz aliento de vida, y fue el hombre un ser viviente. Y Jehová Dios plantó un huerto en Edén, al oriente; y puso allí al hombre que había formado. Génesis 2:7-8

¿O pensáis que la Escritura dice en vano: El Espíritu que él ha hecho morar en nosotros nos anhela celosamente? Santiago 4:5

A la mujer dijo: Multiplicaré en gran manera los dolores en tus preñeces; con dolor darás a luz los hijos; y tu deseo será para tu marido, y él se enseñoreará de ti. Génesis 3:16

Pero tú eres el que me sacó del vientre; El que me hizo estar confiado desde que estaba a los pechos de mi madre.Sobre ti fui echado desde antes de nacer; Desde el vientre de mi madre, tú eres mi Dios. No te alejes de mí, porque la angustia está cerca; Porque no hay quien ayude. Salmos 22:9-12

I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Genesis 2:7-8

Či myslíte, že nadarmo je psáno: ´Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´? Jakub 4:5

Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny buderš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Genesis 3.16

Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! Žalmy 22:10-12

☼☼☼

Jak to mají vlny v moři? Jedna se přeleje přes druhou. Jedna se ztratí v druhé. A není to docela jedno? Jak to má skála? Je zase celistvá, z jednoho kusu. Jak to mají zrníčka písku? Vítr je může rozfoukat do všech stran, do velké dálky. Jak to mají vojáci v řadě? Když stojí vedle sebe. Jak to mají vojáci, když stojí proti sobě? Jak to má ztracené dítě daleko od matky?

Děláme inventuru biblických (novozákonních) témat a motivů. Další téma je téma distance, vzdálenosti a odstupu. Život máme "s vzdálenostmi". Je vzdálenost... mezi jednotlivými... Rozestup. Dnes odkryjeme jen první rovinu.

☼☼☼

Chaganův obraz stvoření člověka. Mluvili jsme o něm na biblické hodině. Je tam Bůh - to je to slunce, anděl, který snáší Adama do temnoty země. Takhle začíná lidský život, to je lidský život: je vynesen z nebe - na zem, na kus cesty. Na Adamovi ulpělo světlo, nikdy nezapomene, že je "vynesen z nebe", z "jednoty s Bohem". To všechno z Boží strany není škodolibost, nesnášenlivost, není to vysazení někoho, kdo rušil, znepokojoval z nebe... to je láska, která nechá druhého být, postaví ho "kus dál", nechá mu svébytnost. A pak s ním může mít příběh. Stvoření znamená toto - a je to výchozí lidská situace. Jsem vynesen z nebe. Ze situace jistoty s ... ( I narození je vlastně vysazení z nebe - jednoty matčina těla, kde nebylo jasné, co jsem já a co jsi Ty, co bolí mě a co bolí Tebe...). Ale bez toho "vynesení z nebe, vysazení z jednoty" by to bylo jako s vlnou, která se přelévá do druhé a je to jedno. Jako se skálou, která je z jednoho kusu. Nebyl by příběh. Nebyl by život... Takhle život je. Ale máme ho "se vzdálenostmi", "na distanc". Od Boha, od lidí, dokonce od sebe sama. (Když o sobě přmýšlíme, rozhodujeme o sobě, prožíváme sami sebe...)

☼☼☼

Ta vzdálenost je vědomá. Vím o ní, vím o jiných, než jsem já, kteří jsou jinde, kus cesty ode mě. Tak to je. Pokud člověk tedy netrpí poruchou lidství. (I takových jsem potkal pár, Ti o jiných jako když neví, jsou bez empatie). Vzdálenost mám k druhému, k sobě, k původu i k naplnění.

Je to tak. Je to zdroj Touhy. Kterou v sobě nosím, kterou jsem. Nebe, Bůh, druhý člověk... i centrum mého života - všechno je mimo mě. Kus cesty, prostoru. Tak se vztahuji, vzpínám. Člověk je nataženost, vztaženost přes tu vzdálenost... k... Bohu. To je bláhový nápad - pokoušet se přesvědčit - klid... život přece mám v sobě, všechno "svoje nosím s sebou". Touha ale není frustrace. Touha může být životní motiv. Může být zdrojem vnitřního napětí a pohybu. Také štěstí. Smyslem života.

☼☼☼

Ale jistě také to je zdrojem utrpení. Život, všechno mám po troškách. Něco mi stále chybí. Natahuji se po něm. Až mě z toho bolí celý člověk. Nemám ho pod kontrolou. Někdy ho ztrácím. A neustále mám o něj strach. Třeba se odkloní. Do vzdáleností se snadno vetře podezření, nedůvěra. Mezi mnou a druhým se objeví nepřekonatelné vzdálenosti. Propasti. Které se nedají přeskočit. A druhý mi ruku nepodá. A odcizení mohu cítit i sám k sobě, chlad. Mohu se v těch dálkách ztratit. I sám sobě!

☼☼☼

K životu patří touha a utrpení - kvůli vzdálenosti, do které jsem se dostal, do které jsem postaven, v které žiji.

Co všechno se může ještě stát s tou vzdáleností, jaké nebezpečí se v ní skrývá a jestli je naděje na překonání... o tom budeme mluvit. Dnes jen toto: život máme "na distanci", se vzdálenostmi. A znamená to Touhu, životní motiv. A vzrušení a štěstí. A utrpení. S životem na dálku, po troškách, s nejistotou, smutkem, odcizením a ztrátami. Ale znamená to ještě mnohem víc. Nerad i rád o tom budu mluvit dál.

Ať se nám světlo od Tebe neztratí. I když bychom někdy raději ve tmě zzapomněli... A ať nás nenapadne, že je naše

farář Pavel Jun

No hay comentarios: