Páginas vistas en total

domingo, marzo 16, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


Enseñaba Jesús en una sinagoga en el día de reposo; y había allí una mujer que desde hacía dieciocho años tenía espíritu de enfermedad, y andaba encorvada, y en ninguna manera se podía enderezar. Cuando Jesús la vio, la llamó y le dijo: Mujer, eres libre de tu enfermedad. Y puso las manos sobre ella; y ella se enderezó luego, y glorificaba a Dios. Pero el principal de la sinagoga, enojado de que Jesús hubiese sanado en el día de reposo, dijo a la gente: Seis días hay en que se debe trabajar; en éstos, pues, venid y sed sanados, y no en día de reposo. Entonces el Señor le respondió y dijo: Hipócrita, cada uno de vosotros ¿no desata en el día de reposo su buey o su asno del pesebre y lo lleva a beber? Y a esta hija de Abraham, que Satanás había atado dieciocho años, ¿no se le debía desatar de esta ligadura en el día de reposo? Al decir él estas cosas, se avergonzaban todos sus adversarios; pero todo el pueblo se regocijaba por todas las cosas gloriosas hechas por él. Lucas 13:10-17


Jehová el Señor me dio lengua de sabios, para saber hablar palabras al cansado; despertará mañana tras mañana, despertará mi oído para que oiga como los sabios. Jehová el Señor me abrió el oído, y yo no fui rebelde, ni me volví atrás. Di mi cuerpo a los heridores, y mis mejillas a los que me mesaban la barba; no escondí mi rostro de injurias y de esputos. Porque Jehová el Señor me ayudará, por tanto no me avergoncé; por eso puse mi rostro como un pedernal, y sé que no seré avergonzado. Cercano está de mí el que me salva; ¿quién contenderá conmigo? Juntémonos. ¿Quién es el adversario de mi causa? Acérquese a mí. He aquí que Jehová el Señor me ayudará; ¿quién hay que me condene? He aquí que todos ellos se envejecerán como ropa de vestir, serán comidos por la polilla. Isaías 50:4-9

BOHOSLUŽBY 16.3. 2008

TEXT Lk. 13,10-17

Čtení: Iz. 50, 4-9a

Učil pak v jedné škole v sobotu. A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti. A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své. I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha. Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní. I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti? Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní? A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho. Lukáš 13.10-17


Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící. Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurně, aniž se nazpět odvracím. Těla svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím [mne, ] tváři své neskrývám od pohanění a plvání. Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi, pročež nebývám zahanben. Pro touž příčinu nastavuji tváři své jako škřemene; nebo vím, že nebudu zahanben.Blízkoť jest ten, kterýž mne ospravedlňuje. Kdož se nesnadniti bude se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpůrce můj, nechť přistoupí ke mně.Aj, Panovník Hospodin spomáhati mi bude. Kdož jest, ješto by mne potupil? Aj, všickni takoví jako roucho zvetšejí, mol sžíře je.Izaiáš 50:4-9a (KRAL)


Spoutanost, svázanost, vrženost do situace, ve které mi není dobře, ohnutost a vynucená skrčenost a navíc to tak dlouho trvá, jak dlouho už vlastně? To si každodenně užívám. Co mi pomůže, a je mi pomoci? Kdo mi pomůže, řekněte kdo? Je mi pomoci, proč jsem se do toho dostala, kde hledat pomoc, však jsem všechno již vyzkoušel/a. Proč?Je mi špatně, je mi těžko, něco mě tlačí k zemi. Jsem tak zničená, tak ze všeho unavená. Není vše jen iluze, o smyslu života, proč je mi, Bože, pro Boha, tak blbě?

Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční. A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.”

Ježíš: Co je to za ženu? Je shrbená, vypadá to, že asi už nějaký rok to bude. Lidem se dívá tak akorát na nohy. Co se jí asi honí hlavou? Nic moc dobrého se jí to asi nebude, podívejme se – rysy má už pokřivené, strhané. Chudák ženská. Jak pomoci? Počkat, teď to asi nepůjde - učím, něco povídám, a teď si uvědomuji, že na ten výklad už ani nemyslím. Lepší to přerušit. Něco zkusím, snad to pomůže, snad to bodne. Bože, smiluj se!

A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě.

Ježíš: Teď jí vidím ještě lépe. Ano, je úplně sehnutá, těžko se jí jde. Ach ženo, jsi tak shrbená, tolik tě toho asi trápí, tolik toho musíš nést a snést, tak jsi vším zaneprázdněná a svázaná. Jsi z toho nemocná. Pouta na rukou, koule na noze, tunová nůše na zádech, která tě tlačí směrem dolů. Duše ubitá.

řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.

Ježíš: Zkusím ji osvobodit z těch jejích pout, shodit nůši, pomoci, slovem uzdravit. A ještě něco udělám. Vložím na ní ruce. Jo, tolikrát to už pomohlo, vložit ruce, dotknout se, přát uzdravení, předávat dotykem.

I vložil na ni ruce.A ihned zdvihla se, a velebila Boha.

Žena: Dotkl se mě, něco se mě dotklo. Bylo to jako blesk, jako když to do vás vjede. Cítila jsem, že se mnou něco zacloumalo. Zvláštní pocit. Jakoby to co mě tížilo spadlo. Břemeno spadlo, jho bylo rozlomeno, okovy jsou přestřihnuty. Únava opadává, strach ze světa opadává. Zkusím ještě se narovnat. Narovnat se, srovnat se s ostatními. Zdvihnout hlavu. Ale jo, jde to! Rozhled je teď parádní, ba luxusní. Můžu se lidem podívat zpříma do očí, oči, jak jsou důležité a výmluvné. Snad jsem zdráva. Pomoc přece jen byla. Mohu začít znova. Bohu díky, jsem zdráva. Díky Ježíši z Nazareta.

Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.

Představený synagógy: Co to dělá, teď se má učit, teď se má vykládat a modlit. Na práci je dost času ve všední den. Tento den je oddělený pro Boha. Však je psáno: “...sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.”

Tak to musí být, to je řád daný Bohem, tak se to musí zachovávat. Pořádek musí být. Však ono by to uzdravení taky počkalo. To je svévole, porušení, přestupek Zákona...!

I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti? Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.

Sestry a bratři, slyšeli jsme příběh, další z příběhů o Ježíšovi, další z příběhů ve kterém se dotýkal lidí, ve kterém byl pohnut, kdy přerušil přednášku, vyučování a viděl v první řadě člověka v nouzi, tentokrát shrbenou ženu. Příběh o uzdravení. Slyšeli jsme i o lidech, kterým se toto nelíbilo. Jeden z nich přímo vzplanul. Slyšeli jsme příběh, ve kterém se na konci raduje zástup.

Sestry a bratři, cítíme se být více tou ženou, člověkem v nouzi, který čeká na dobré uzdravující slovo a dotyk? Nebo se cítíme být více se strážci Zákona? Nebo se cítíme být členy davu, který se raduje z Ježíšových činů?

Dotklo se nás někdy tímto způsobem Boží království? AMEN

Modlitba: Pane, ty uzdravuješ a napřimuješ. Tobě není nikdo lhostejný. Prosíme Tě napřim si lidi, kteří po tom touží. Pane, ty učíš jak správně chápat Zákon, prosíme Tě zbavuj nás veškeré tvrdosti srdce. Pane, dej, ať se umíme z Tvé dobroty radovat.

AMEN

Ladislav Havelka, farář

No hay comentarios: