Páginas vistas en total

domingo, abril 06, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO; NADĚJE III- ESPERANZA III

Miriam Jun con Linda Clara en alabanzas durante el servicio religioso.

Mirek Richter con Lada Plekker en alabanzas.

Jakub (Santiago) Jun con su guitarra.

Lada, Miriam y Linda cantando y tocando una nueva alabanza.

Mirek, Lada, Miriam y Linda, jovenes evangelicos en la iglesia de Čáslav.

De modo que si alguno está en Cristo, nueva criatura es; las cosas viejas pasaron; he aquí todas son hechas nuevas. 2 Corintios 5:17

Y aquel Verbo fue hecho carne, y habitó entre nosotros (y vimos su gloria, gloria como del unigénito del Padre), lleno de gracia y de verdad. Juan 1:14

Luego el fin, cuando entregue el reino al Dios y Padre, cuando haya suprimido todo dominio, toda autoridad y potencia. Porque preciso es que él reine hasta que haya puesto a todos sus enemigos debajo de sus pies. Y el postrer enemigo que será destruido es la muerte. Porque todas las cosas las sujetó debajo de sus pies. Y cuando dice que todas las cosas han sido sujetadas a él, claramente se exceptúa aquel que sujetó a él todas las cosas. Pero luego que todas las cosas le estén sujetas, entonces también el Hijo mismo se sujetará al que le sujetó a él todas las cosas, para que Dios sea todo en todos. 1 Corintios 15:24-28

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2. Korintským 5:17

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.Jan 1:14

Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy'.Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,ždyť 'pod nohy jeho podřídil všecko.' Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.1. Korintským 15:24-28
***

Máme tu svíčku. Hoří, ubývá z ní. Podívejte, jaký kus uhořela od té doby, co tu jsme. Dohoří. Kolik času jí ještě dáváte?

Co byste jí řekli, aby nebyla smutná? Že hezky svítila? Že někoho potěšila? No nevím, jestli by jí to stačilo...

Mám tu ještě kus papíru. Papírové srdce. A bývá to takhle: Život deformuje. Přijde náraz ten a ten a tohle zklamání... a... Takhle to srdcce muchlá, takhle zmačkané srdce bývá. Občas se i kus srdce utrhne. Nedalo by se obnovit? Uvést do původního stavu. Zkusím ho vyhladit. Je pořád pomačkané! A kus chybí! A je pořád jenom z novinového papíru.

Co byste mu řekli, aby nebylo smutné? Že nevadí, že i když je zmačkané a potrhané a z novinového papíru, že to je pořád srdce? Nevím jestli by mu to stačilo.

***
Co s tím? Poraďte mi. Že o nic nejde, že se svíčka dá snadno vyměnit za jinou? Tiše! To bychom před tou svíčkou snad ani neměli říkat. Kdyby vám to někdo řekl!

A srdce... Kdyby se dalo srdce vyměnit. Kdyby se dalo obnovit... Ale to bych zase nebyl já. A také to nejde.

Tak: Mohl by se někdo divit, že každý mívá deprese trosečníka. Je to s námi tak - trosečnicky: v lodi díra (to je jako s tou svíčkou), na obzoru pustý ostrov (to je jako srdce). Nebo jako když se pluje na kře... směrem k rovníku...

***
Mluvíme o hlavních motivech Bible. Teď právě o naději. Jak je to s nadějí? To jsou dva velké argumenty proti naději. Svíčka a srdce. Všechno dohoří...(to se dá čekat). A nejsou velké (vnitřní) změny (nic moc se nedá čekat). Naše situace je situace trosečníka. Ta není nadějná. Čekat se dá ztroskotání.

***

Jak se dá potom mluvit o naději? Jak se v Bibli mluví o naději? Třeba takhle: "kdo je v Kristu je nové stvoření."

Být v Kristu znamená být v prostoru jeho Moci. Prostoru charakterizovaném Jím. On "kvalifikuje" prostor našeho života a všeho - a to jako prostor milosti. To, co nás obklopuje, do čeho jsme pozváni, ponořeni, a od čeho nás nikdo neoddělí, je Kristus, Milost.

Pak člověk může objevit, připustit, že to, co nás obklopuje, je důležitější, než jsme my sami. A že nejsem jen trosečník na tající ledové kře (což taky jsem).

Víra (a naděje) je tohle: Trosečník objeví, že ztroskotal v oceánu milosti. To je všechno. Blažený objev. Ztroskotáme v moři milosti. Nenapadá mě přesnější definice. Čeká nás ztroskotání v moři milosti.
Přes všechny žraloky v moři a šelmy v pralesích ostrovů... Prostředí, do kterého jsme postaveni, je "oceán milosti".

A víte, co to udělá se srdcem? Vlastně se pak opravdu jaksi změní. Tak, jak jsme o tom četli.

Odpusť nám náš strach a křečovitost, s jakými žijeme. Děkujeme za to, že můžeme žít tobě vstříc.

farář Pavel Jun

No hay comentarios: