Páginas vistas en total

domingo, abril 13, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO; NADĚJE IV- ESPERANZA IV

Porque los que son de la carne piensan en las cosas de la carne; pero los que son del Espíritu, en las cosas del Espíritu.Porque el ocuparse de la carne es muerte, pero el ocuparse del Espíritu es vida y paz. Por cuanto los designios de la carne son enemistad contra Dios; porque no se sujetan a la ley de Dios, ni tampoco pueden; y los que viven según la carne no pueden agradar a Dios. Mas vosotros no vivís según la carne, sino según el Espíritu, si es que el Espíritu de Dios mora en vosotros. Y si alguno no tiene el Espíritu de Cristo, no es de él.
Romanos 8:5-9


Ti, kdo dělají jen to (žijí podlě těla, "kata sarka"), co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí je z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

Římanům 8:5-9


***
To je tak divné - někdy vás něco zneklidní, rozzlobí, vyděsí, někdo, nějaké slovo, jednání někoho, a vůbec nevíte proč vlastně a proč tolik ... V čem to je? Asi se člověk někdy cítí ohrožen. Ale proč je to v něčem tak "osobní", silné? Protože se někdo někdy dotýká něčeho "bytostného". Na čem vám záleží, protože je to pro vás osobní...

Byl jsem teď na jednom kursu, výcviku a tam byl psycholog a ten skoro při každém řešeném problému mluvil o "osobní doméně".
Máme prý každý svou doménu. To je prostor, který vytváří podstatu naší osobnosti. Tam jsou věci, vztahy, měřítka, ... které jsou pro nás důležité, "konstitutivní". Osobní doména je to, co tvoří mou osobu. Co mě dělá mnou. A skoro všechna napětí v životě jako kdyby souvisela "s pohybem" okolo mé osobní domény.
Co máte ve své "osobní doméně"? Je zvláštní, že o tom moc nepřemýšlíme. Bráníme ji sice zuby nehty, zraňuje nás, když se dostane do ohrožení, ale inventurní seznam "osobní domény" by nám dal hezkou chvíli přemýšlení a sepisování.

"Osobní doména" je jako trezor, kde mám svůj poklad. Svoje cenné papíry. Běda, když ho někdo začne páčit nebo třeba jen naznačí, že ztratily hodnotu. To zuřím.
Nebo může být jako hrad, nebo přinejmenším jako prostor obehnaný ostnatým drátem,. Vždycky se ale přece musí chránit proti ohrožení, protože "v tom je můj život". O to se opírám. V tom je "moje naděje". Vztah, který mě nese.

Tedy: mluvili jsme teď o životě. I když na to moc nemyslíme, cítíme to a leckterá reakce - zuřivá, podrážděná, nejistá... nás prozrazuje. Je to tak. Máme svou "osobní doménu". Jsou věci, které chráníme, na kterých nám záleží, které nás "vytváří" a od kterých si slibujeme budoucnost.
A tam jsme nejvíc zranitelní, a propadáme zuřivosti, hněvu, panice, když se toho někdo dotkne. Ale... Copak to může být jinak? Přece nikdo nesmí mít přístup k tomu, co je pro mě nejdůležitější...

***

Proč jsme mluvili o osobní doméně? Protože mluvíme o naději - v rámci inventarizace novozákonních motivů. A osoní doména je místo, kde se o naději rozhoduje. Mám tam všechno, o co se opírám...
Mohu si od toho, co tam mám, opravdu slibovat budoucnost? Jak se pozná pravdivá naděje?

Takhle: Apoštol Pavel by nás poslouchal a pak by nám řekl svou diagnózu: "kata sarka". A není to starořecká kletba. To je to, o čem jsme mluvili. Znamená to přesně přeloženo "podle těla". A vyjadřuje to sklon člověka - upnout se na něco, opřít se o něco, co by člověk mohl mít "ve své doméně", pod svou kontrolou, něco, čím bych mohl disponovat, to znamená něco z oblasti "těla", hmotného...
Je to sklon mít "v své osobní doméně" něco, co by se "vešlo do trezoru", na hrad, za ostnatý drát. Preotože se mi zdá, že pak si tím - a pak sebou - mohl být jistý.
"Kata sarka" (podle těla) - je touha žít z toho, co bych mohl mít, a mohl mít pod svou kontrolou. Jiným slovem, které budete už dobře znát. "Hřích".


***
Proč o tom Pavel mluví? Neodpověděl nám na naši otázku "jak se pozná pravdivá naděje". Copak to může být jinak než takhle? Přece nikdo nesmí mít přístup k tomu, co e pro mě nejdůležitější...

Ale právě o tom Pavel mluví! Říká: když v srdci (to je jeho slovo pro "osobní doménu") budete mít něco - co "vyčnívá", kolem čeho se nedá natáhnout drát, spustit zeď, sevřít ruka... co se (sdílí a) dá sdílet, něco jako "hvězda", nebo slunce nebo... tak přijdete o tu nesvobodu, kterou jste cítili přímo v jádru své osobnosti.
Pavel by nám to řekl přímo: Když tam člověk má Krista (a to je podstata křesťanské víry), to je ten, který "otvírá zdi vězení", světlo ve tmě... tak ten udělá z toho, co byla "osobní doména" - a my to prožívali jako trezor... a měli tam to (logicky), nad čím jsme mohli mít aspoň nějakou kontrolu - z toho se stane otevřený palouk, na kterém se děje hostina, sdílení. O tohle jde.


***
Jak se tedy pozná pravdivá, skutečná naděje? Podle svobody, kterou do života přináší. Jediný způsob naděje - vztahu, který nás nese do budoucnosti, je naděje, která se neváže na něco, co může být mé, pod mou kontrolou. Když se v tom, na čem mi záleží, co mě dělá mnou - objeví. Někdo, kdo bude přečnívat, za kterým se nedá spustit padací most, a přesto se o Něj mohu opřít vztahem naděje - tak to potom život osvobodí. A na tom se pozná, že se nedržím něčeho, co nemůže unést.
To je jediný možný způsob naděje. Že člověk odolá pokušení ("hřích") upnout se na něco, co by mohl mít (k dispozici a pod kontrolou). Naděje může být jen ve formě důvěry, ne vlastnictví. To se člověku stane Kristem. Náš logický sklon opřít se o to, co bych mohl mít k dispozici (mít to v své "osobní doméně", "v srdci") - to sice zní logicky, ale o naději nás to připraví. (Nemůže mi všechno záležet na tom, co záleží na mě. To je nesmysl. To je beznaděj)
Až když člověk najde něco, Někoho, u kterého dostane odvahu opřít se o to, co je mimo jeho dosah, mít v srdci něco, co mi nikdo nemůže vzít, protože to není "mojeů, až pak se objeví naděje.
Jde o tohle - a to je podstata dobré, osvobozující naděje: Člověk zůstane ve vztahu přes to všechno, co je v jeho životě... k Bohu. A to ho také spojuje s druhými lidmi. A o naději života rozhoduje tohle.

Pomoz nám - ať se nevážeme na nic méně - než na Tebe - i když v tom zůstaneme docela odkázaní. Děkujeme za to, že pro Ježíše Krista tuhle možnost máme - a svobodu z toho.

farář Pavel Jun



No hay comentarios: