Páginas vistas en total

domingo, enero 20, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
2 Korintským 5:14-17


Porque el amor de Cristo nos constriñe, pensando esto: que si uno murió por todos, luego todos murieron; y por todos murió, para que los que viven, ya no vivan para sí, sino para aquel que murió y resucitó por ellos. De manera que nosotros de aquí en adelante a nadie conocemos según la carne; y aun si a Cristo conocimos según la carne, ya no lo conocemos así. De modo que si alguno está en Cristo, nueva criatura es; las cosas viejas pasaron; he aquí todas son hechas nuevas.
2 Corintios 5:14-17

☼☼☼

Zapomínání je běžná věc. Na mysli a na srdci nemůže přece zůstat všechno, nevejde se to tam.

Ale: nemůže se stát, že zapomeneme všechno? Může. Třeba po nějakém úrazu. "Amnézie" se tomu říká. Člověk zapomene všechno, kdo byl, jméno, postavení, nepoznává přátele, prostě ztratí celou minulost.

A co se dá potom dělat? Většinou zůstane stálé prostředí, blízcí lidé, jako stálá připomínka, která se připomíná a připomíná, a čeká se, že třeba - si člověk sám vzpomene.

Jaké to asi je - ta amnézie? Třeba vás napadne: A musí si člověk vzpomenout? Kdyby si nevzpoměl, tak by mohl začít znova. Nový život, vysvobození ze starého. Dostal by novou šanci. Jako kdyby se znovu narodil... Ale...to se nám jen tak hlavou mihne, protože víme, že je to jinak... Je to hrozné. Nevím, jestli se o tom dá vůbec mluvit. Divné, hrozně divné.

O tom (a o celém životě) je nádherná Andersenova pohádka. Sněhová královna. Chlapec Kai se nechal vlákat do kočáru sněhové královny, při okouzlující jízdě mu vlétla do oka sněhová vločka, ztuhlo mu srdce na rampouch, zapoměl na všechny, i na svou sestru, nepoznával nikoho, žil se sněhovou královnou, ale vlastně sám v zámku ze sněhu. "Amnézie srdce".

Jaké to je? Vrací se mi pár děsivých snů. Jeden z nich je o amnézii srdce. Musím vám říkat jaké to je? Kdyby šlo jen o paměť mysli, děravou paměť mysli, tak to by se s tím dalo smířit, ale když jde o paměť srdce...

Amnézie srdce se neděje úrazem, ale jinak, nějakou "sněhovou vločkou". Ledovou královnou. divným okouzlením. Nebo spíš očarováním...

☼☼☼

Proč jsme o tom mluvili? Když jsme začali mluvit o hlavních novozákonních motivech, tématech a teď mluvíme o "stvoření". Stvoření má jednu velmi důležitou rovinu, kterou si pomocí amnézie, zapomenutí vlastní identity můžeme přiblížit.

Viděno z dálky se člověk narodí a žije si svůj život... Někdo při tom vypadá jako dítě na pískovišti, které si staví s trochu směšnou vážností z písku hrad. Jiný zase maluje vzdušné zámky. Jiný je bojovník, bojuje o svoje místo. Jiný se pokouší druhé oslnit, jiný zase jako jedlík za stolem, který se snaží konzumovat co nejvíc, jiný splétá přediva vztahů... To je jedno, každý svůj život pojímáme nějak... Jen je v nás něco z Kaie. Chci říci: Jestli nemáme všichni něco se srdcem (mluvili jsme o tom také posledně). Amnézie srdce.

A ta rovina stvoření, které se také říkává "znovuzrození", o které mluví Pavel jako o "novém stvoření", je probrání se z existenciální srdeční amnézie, připomenutí: máš spoustu vazeb, ale jedna z nich je Nosná a Hlavní a Tvou situaci určující - a to je ta "stvořenost". Vytratilo se ti to ze srdce - nebo to tam nikdy pořádně nebylo, ale srdce je k tomu stvořené a tak postavené: jsi "Boží", ne sám svůj, nezůstalo na tobě vybudovat svůj život, žádné dítě na pískovišti, nebo to další... ale vstoupit do Vztahu a vztahů - a je to opravdu jako Velké Rozpomenutí se... Protože z toho Vztahu jsi "vzešel" a jen z něj a v něm a pro něj jsi!

Znovuzrození, nové stvoření - je nový začátek s původním Vztahem.

☼☼☼

Jaké je tohle? Přemýšlejte o tom. Vzpomínejte. Dejte si na to čas. Úkol na doma.

Patří k tomu pláč. Hořký a úlevný. Když srdce zkřehlé na rampouch začíná znovu žít.

Patří k tom smíření. Amnézie srdce znamená samotu, jití si po svém a tušení sváru...
Člověk s amnézií srdce potřebuje smířit. Když jsem tolik chvil žil jen pro sebe, v zapomenutí na Boha, na Původ a souvislost mého života, tak... se cítím provinilý, připadlo by mi to nadarmo. Mám strach a vlastně taky hněv, že mě dožene všechno, co jsem zkazil, budoval nadarmo. Proto Pavel v souvislosti s mluvením o novém stvoření v Kristu mluví o smíření. Srdce zapomnělo, ale tuší. Svou zradu. Že Kaiovsky podlehlo mámení, slibu...

☼☼☼

Jak se může stát probuzení z amnézie srdce? V "Sněhové královně" bylo potřebí někoho jako Gerda, kdo by Kaie nenechal být, kdo by ho hledal, kdo by šel takový kus světa. Bylo potřebí horké slzy, prolité z lásky, aby srdce roztálo a oči znovu poznaly.

Aby to člověk začal tušit - že amnézii srdce má - k tomu je potřeba nějaké horké slzy z lásky.
Křesťanští mystici by řekli: spíš horké krve. A Pavel mluví o Kristu.

Děje se to v Kristu. V souvislosti s Kristem se to může stát - že člověk dostane srdce, které se rozpomnělo, srdce "čisté", srdce. Na srdce postižené amnézií je Kristus. Celý jeho příběh je příběh Božího hledání nás... Vydal se přes celé nebe a celý svět... znáte to. (Andersen jen ten příběh přepsal do pohádky).

Děkujeme za to, že nás v zimě našich ledových zámků nenecháváš být.

farář Pavel Jun