Páginas vistas en total

domingo, febrero 03, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO; MOUDROST II - SABIDURÍA II

Nadie se engañe a sí mismo; si alguno entre vosotros se cree sabio en este siglo, hágase ignorante, para que llegue a ser sabio. Porque la sabiduría de este mundo es insensatez para con Dios; pues escrito está: El prende a los sabios en la astucia de ellos. Y otra vez: El Señor conoce los pensamientos de los sabios, que son vanos.Así que, ninguno se gloríe en los hombres; porque todo es vuestro: sea Pablo, sea Apolos, sea Cefas, sea el mundo, sea la vida, sea la muerte, sea lo presente, sea lo por venir, todo es vuestro, y vosotros de Cristo, y Cristo de Dios. 1 Corintios 3:18-23

Y me ha dicho: Bástate mi gracia; porque mi poder se perfecciona en la debilidad. Por tanto, de buena gana me gloriaré más bien en mis debilidades, para que repose sobre mí el poder de Cristo. Por lo cual, por amor a Cristo me gozo en las debilidades, en afrentas, en necesidades, en persecuciones, en angustias; porque cuando soy débil, entonces soy fuerte.
2 Corintios 12:9-10

Ať nikdo sám sebe neklame. domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno. "Nachytá moudré na jejich vychytralost"; a jinde: "Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné." A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží. 1 Korintským 3:18

...ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. 2 Korintským 12.9-10

Jak si připadáte, jste v současné době spíš v defenzívě nebo ofenzívě? Náš život má, zdá se, většinou tuhle podobu: Je to ofenzíva nebo defenzíva.
Ofenzíva. Daří se mi. Postupuji. Buduji. Pracuji, učím se. Nic mě nebolí, netrápí. Posouvám nebo buduji další hranice. Získávám posty, území.
Nebo jsem v defenzívě. Nedaří se mi. Přicházím o celé kusy života. Mám o to svoje strach, sčítám ztráty, počítám šance.

V té vřavě ofenzív a defenzív máme nějakou strategii. Aby se v tom člověk vůbec vyznal. Aby věděl, o co stát, o co ne. Co musí, co by měl... Někdo má strtegii jednoduchou. Urvi, co se dá, dokud se dá. Někdo má složitější. Složitěji zvažuje, co musí, co by měl a složitěji počítá, jak mu to vychází. Jak to máte vy?
☼☼☼

Ofenzíva, defenzíva; životní strategie. A pak jsou zvláštní chvíle...
Potkání. Nenapadne vás ta otázka, jestli jste v ofenzívě nebo defenzívě, kdo získává, kdo co nabízí, kdo co ztrácí, kdo má navrch. Zapomenete v tu chvíli na strategii. Vlastně i trochu na sebe. Zvláštním způsobem. A chtít mít to pod kontrolou, to se nějak nehodí. Extáze. Člověk vystoupí z toho svého... systému, impéria nebo vězení a nadechne se. Stane se cosi jako katarze. Očištění.

☼☼☼


A když skončí potkání. Přijde ústup zpátky. Do ofenzívy nebo defenzívy. Zase žiji svůj život... I na tu chvíli potkání se pak mohu ohlížet a přemýšlet: Jaké to vlastně bylo? Nabídl jsem dost? Nenabídl jsem moc? Dokonce člověka napadne, jestli to nakonec taky nebyl duel, zápas, jestli jsi mi do života nenasadil trojského koně, jestli jsem se nedostal do defenzívy, jestli jsem neztratil - co já vím - třeba i tvář. Mohu se i připravovat na další setkání. Co řeknu, co neřeknu, co dám, co nedám... abych se nedostal do defenzívy. Některé napadne: Neměl bych si uchovat něco z toho potkání... Co z toho pro mou strategii? A pak se jejich životní strategie stane jemnější. Tomuhle se říká "moudrost"?

Tedy - to jsou již čtyři věci: náš život jako ofenzíva nebo defenzíva; jejich strategie; potkání; a strategie, obohacená o zkušenost potkání...

☼☼☼

Dá se chvíle potkání prodloužit? Ne, ještě jinak je otázka. Ta otázka je takhle: Je něco, co se nemůže stát součástí mé ofenzívy nebo defenzívy, nebo moudrosti, co si "nemohu přivlastnit"? Je něco co zabrání ústupu do samoty?

Ano. Spasení. Někteří mají za to, že spasení je totéž, co ofenzíva. Že se mi prostě daří. (Proto tak hrozně stojí o ofenzívu, o úspěch). Ale to je holý nesmysl. Mnohem blíž spasení je to druhé, potkání. Spasení se děje v řádu potkání. Ale je to zvláštní Potkání.

Pro apoštola Pavla spasení je v slovu kříže: Boha potkal na kříži. Moc v bezmoci, moudrost v bláznovství. Takhle se potkává a tak pak zůstává Bůh. Bůh se nepotkává ve vznešenosti myšlenek, pocitů, které bych nabral a odnesl si... a zapracoval bych je do své strategie - totiž moudrosti a byl pak úspěšnější v ofenzívě. Nestane se to - co se stane po jiném potkání, jak jsme o tom mluvili. Bláznovství Boží. Bůh sebe sama, v předstihu, mimo jakoukoli ofenzívu nebo defenzívu, mimo jakoukoli strategii dává. To je to "slovo kříže", "Kristus na kříži". Na tom se může rozbít naše moudrost. Totiž: z toho si nevezmeme nic - než (když vám bude dáno) bezpodmínečnou (darovanou a zaslíbenou, stálou) přítomnost. Z toho se nedá odnést nic. nic si nepoužijete do svých ofenzív nebo defenzív. A tím nic do strategií... Jen byste mohli přinést (a dát) sebe sama v hluboké - až dětské - důvěře.

Dá se říci: bláznovství. Když z toho Já pro "svůj" život, pro své ofenzivy a defenzivy nic nemám a k ničemu mému se to nehodí. Nic si z toho pro sebe samotného nevezmu, protože odpovídající je jen dát sebe sama v důvěře. Jen to, že můj život přestane být nakonec jen můj.

Můžete se do ofenzív a defenzív vrátit. Můžeme se v nich třeba utopit. ale to "bláznovství Boží" se může stát konstantou v životě. Člověku nezůstane jen ta (někdy i nedobrovolná) ústupová cesta (do samoty ofenzív a defenzív). Ta ústupová cesta ztratí svou lákavost nebo i reálnost. Z tohohle se odnést nedá nic - stát se může jen to, že "pochopím" (spíš: že se mi stane...), že těžiště je mimo mě, v tom rozhodujícím navždycky. A já sebe sama do něj "kladu". A že to hlavní se neděje v mých postupech nebo ztrátách. A pak se děje něco zásadně jiného než ofenzíva nebo defenzíva nebo obohacení mé strategie. To je to "spasení".

☼☼☼

Tak: Ofenzívy a defenzívy ve svém životě člověk potom bude (zkoušet) brát s nadhledem. Jsou to epizody. Prozatímno. Vyblednou ve své vážnosti. Moje výchozí pozice nebude samota s mou strategií nebo moudrostí. Potkání se bude brát svobodněji a vážněji. A v nejhlubším koutku srdce se bude vědět - co Ty...(Bože), to je To hlavní. (Ne moje ofenzivy a defenzivy a strategie, která mi pomáhá v nich žít). A zůstane nádherná možnost - bezústupově (v naprosté důvěře) dát sebe sama, svěřit sebe sama. Ne, není to tak, že člověk zachytí niť svého života. ale pocítí, že je zachycen. A pak se začne dít spasení a Láska (což je stejné).

Děkujeme za tu možnost zachytit se Tebe a nechat svůj život odvíjet od tebe.

farář Pavel Jun