Páginas vistas en total

domingo, febrero 17, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO (DIVY A SLOVO - MARAVILLAS Y VERBO)

Y cuando llegó la noche, trajeron a él muchos endemoniados; y con la palabra echó fuera a los demonios, y sanó a todos los enfermos; para que se cumpliese lo dicho por el profeta Isaías, cuando dijo: El mismo tomó nuestras enfermedades, y llevó nuestras dolencias.
Mateo 8:16-17

Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: "On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl."
Matouš 8:16-17

☼☼☼

Dnes bychom nejprve měli přemýšlet o slovu - a to z této perspektivy: Slovo bývá vychýlené z času (možná přímo znamená vychýlení z času). Buď přijde po... nebo předem...

Slovo - může přijít po... tedy dodatečně dopoví to, co se stalo. Něco je přece potřeba dopovědět. Třeba: myslel jsem to takhle... Nebo: tenhle smysl to má, co se stalo, a tyhle důsledky... Slovo může přijít po a je to slovo vysvětlení. (To, co se stalo, se vy-světlí, dostane se do světla).

Nebo slovo může přijít také předem, potom slovo napovídá (slibuje) - tohle se stane. To je slovo předpovědi, ujištění, slibu. Třeba: Zítra se vrátíš... Nebo: přijdu a pomohu ti.

☼☼☼

Slovo bývá vychýlené z času, přijde po... nebo před... Takže mezi slovem a událostí je kus místa, "mezera". A proto se vždycky mezi slovo a to, co se stalo nebo stane - může dostat, vklínit něco jiného.

Do mezery (prodlevy) mezi událost a vysvětlení se může dostat otázka, podezření, pochybnost. Bylo to opravdu tak, má to opravdu tenhle smysl? Po slově slibu, předpovědění zase může přijít zvrat. Slovo se nemusí potvrdit. může to být docela jinak.

☼☼☼

A to je život. Něco se děje a my to dovysvětlujeme. A opravujeme vysvětlení znovu a znovu. Abychom pochopili, přijali, co se stalo... Nebo něco se tuší, říká a čeká a děje se potom něco jiného.

Proto ten zmatek, nejistota... Nevím, vlastně nevím, co si mám myslet a co mohu čekat. Protože mezi událostí a vysvětlujícím nebo zalibujícím slovem je ta mezera... Do ní znovu a znovu vstupuje nejistota a zrada. Třeba to bylo jinak, třeba to bude jinak.

Proto se taky méně mluví doopravdy, všimli jste si? Napovídá se toho spousta, ale je to prázdné mluvení. Říkají se prázdná slova, která nic nedoříkávají (nevysvětlují) a nic neslibují. A počítá se s obecným zapomenutím každého slova (viz presidentské volby...).

☼☼☼

Mluvíme o divu v Novém zákoně (děláme si inventuru novozákonních motivů a "div" je už třetím). Dnes si máme všimnout, že div u Ježíše souvisí se slovem. Děje se slovem. V Slovu. Ježíš řekne slovo a stane se.

To nám může pomoci pochopit událost, smysl, dosah divu v Bibli. Div - je zvláštní chvíle, kdy se prožije (stane) - slovo a naplnění patří k sobě, prožije se to (všechno, jakoby) najednou - nic se mezi tohle slovo a jeho naplnění nevklínilo a nemůže vklínit. Což znamená: žádná zrada, nic se nezvrátí, žádná pochybnost se nemusí objevovat. Takhle jasné to je a jisté, že se o tom dá mluvit jako o "hotové věci".

☼☼☼

Tedy: Všechno je v čase rozprostřené. Stát se může cokoli. Můžeme si sice vymýšlet, plánovat, rozhodovat, co by to mohlo nebo mělo být. Ale mezi to, co řekneme a co bude, může vstoupit cokoli.

V zvláštních chvílích, kterým můžeme říkat "div", prožili lidé u Ježíše, jak slovo a naplnění souvisí, jak po slovu nutně přijde naplnění, nic se mezi slovo slibu a naplnění nemůže dostat... A objevovali: i když život zůstává v běhu... tak - nakonec - stejně se mezi slovo příslibu a naplnění, jak nás potkává v Ježíšovi, nemůže nic dostat. To slovo, které Ježíš říkal, (jak ho říkal a jak někdy se stalo hned ("div") a vždycky bylo bez té mezery)... uvízlo lidem v srdci. Dokonce: Ježíš se sám tím Slovem stal.

Je to stejná zkušenost jako s Bohem a jeho slovem: není tam mezera, nic se tam nemůže vklínit - mezi (jeho) slovo a to, co se děje a stane... Má to v sobě vnitřní nutnost, která je dobrá. "Věrnost".
Proto v listu Židům mohli napsat: Ježíš je druhé zásadní Boží slovo, první slovo bylo slovo Stvoření, a Ježíš je druhé slovo, druhé stvoření. V tomto druhém Božím slovu se ozývá taky motiv naplnění. A mezi slovo a naplnění už nic nevstoupí, co by to zvrátilo. A téhle jistotě se říká víra...

☼☼☼

Tak - shrnutí: Lidé prožívali s Ježíšem - jak se potkává slovo s naplněním - a to byla zkušenost divu. A zůstala po tom jistota, že mezi Slovo a Naplnění, které jsou od Boha - se nic nemá dostat. Žádná zrada, změna a nejistota.

Od Boha se všechno odvíjí a Bůh všechno vztahuje k sobě. Bůh stahuje svým Slovem svět i vás k sobě. To je smysl toho "Slovo se stalo tělem". "Mezeru mezi Slovem a naplněním zakryl Ježíš". To je podstata zkušenosti s Ježíšem.

Poddejte se tomu, prosím.

Děkujeme za to, že se nemusíme pokoušet svazovat věci, události v něco smysluplného sami. Že se to děje od tebe. Pomoz nám se na to spolehnout, sebe sama do toho spustit.

farář Pavel Jun