Páginas vistas en total

miércoles, febrero 27, 2008

CONCIERTO EN ČÁSLAV

Linda Clara con su maestro sr. Filip Jerie en el concierto.

Pastor Pavel Jun con sus alumnos en el concierto en la Escuela básica de las artes de Čáslav.

lunes, febrero 25, 2008

DNES V KUTNÉ HOŘE - HOY EN KUTNÁ HORA

Regocijaos en el Señor siempre. Otra vez digo: !!Regocijaos!
Filipenses 4:4 (Reina-Valera 1960)


Radujte se a důvěřujte Pánu, radujte se zas znovu.
Filipským 4:4 (Slovo na cestu)

domingo, febrero 24, 2008

CÍTÍME SE SKVĚLE

Michal Vejvoda, Pavel Jun s manželkou Ruth, Ena s manželem Václavem a dcerou Lindou na faře v Čáslavi po nedělní Bohoslužbě.
foto: Ivan K.

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO (DIVY A ODPUŠTĚNÍ - MARAVILLAS Y PERDÓN)

Al ver Jesús la fe de ellos, dijo al paralítico: Hijo, tus pecados te son perdonados. Estaban allí sentados algunos de los escribas, los cuales cavilaban en sus corazones: ¿Por qué habla éste así? Blasfemias dice. ¿Quién puede perdonar pecados, sino sólo Dios? Y conociendo luego Jesús en su espíritu que cavilaban de esta manera dentro de sí mismos, les dijo: ¿Por qué caviláis así en vuestros corazones? ¿Qué es más fácil, decir al paralítico: Tus pecados te son perdonados, o decirle: Levántate, toma tu lecho y anda? Pues para que sepáis que el Hijo del Hombre tiene potestad en la tierra para perdonar pecados (dijo al paralítico): A ti te digo: Levántate, toma tu lecho, y vete a tu casa. Marcos 2:5-11

Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: "Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?" Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to , že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: 'Odpouštějí se ti hříchy,' anebo říci: 'Vstaň, vezmi své lože a choď?' Abyste však věděli, žeSyn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" Marek 2:5-11


***

Máte rádi kouzla? Věříte na kouzla?

Jeden druh kouzel je: Nechat něco zmizet.

Co se dá nechat zmizet? Lecjaká věc. Podívejte se: kouzlo s mincí a násadkou fixu.

Co se dá nechat zmizet? Věc. Před očima všech.

Dal by se nechat zmizet i člověk. Ano. Ale to už jsme se neučili…

Tak věříte na kouzlo zmizení…? (Za chvíli vám ukážeme, jak to je…)

***

Mluvíme o divech v Novém zákoně. Nebyl Ježíš něco takového – jako kouzelník, iluzionista? Dělal divy… Nejsou divy taková kouzla? Můžeme to teď rozhodnout? Z takové dálky, po tolika letech. Můžeme to rozhodnout, samozřejmě!

S divy se v Novém zákoně spojuje odpuštění… Velmi často Ježíš před uzdravením odpouštěl hříchy a bylo to to hlavní. Odpuštění je podstata divu.

Není odpuštění taky kouzlo podobného druhu, jak jsme je zkoušeli? Prostě se nechá něco (jako mince nebo násadka fixu) – protentokrát hřích… zmizet.

Ne. To se nedá. Něco z člověka nechat zmizet? Celá věc, celý člověk, to snad, ale jinak… (To prosté kouzlo – nechat zmizet člověka ze života, ovládáme každý. Kolik lidí už jsme takhle pustili ze zřetele).

Ale hřích – to není jen něco, nějaká věc, není to něco „na mně“, to je něco vrostlého do mě, to je něco, co mám na srdci, (že o sobě špatně myslím, a o životě, a o u druhých a Bohu a špatně je prožívám, to je jakýsi druh nepřátelství a pocit, že Já, já sám bych…), to je pocit křivdy a nevole, závisti, podezření, hořkosti, pýchy, chtivosti, sobectví… a taky všechno to, co jsem kvůli tomu udělal.

Jak to chcete nechat zmizet? Na to trik nestačí. „Poleptalo“, poznamenalo to… moje srdce a můj příběh… Každé srdce má svou paměť. Mohu oklamat iluzí druhého. Snad Ale sebe?

A hřích, to… (jak jsme to vypočítávali, co to je, a je toho mnohem víc…) se netýkalo, netýká se to jen mě – to se týkalo, týká i druhých lidí a Boha. Poškodilo to všechny moje vztahy.

Odpuštění je skutečný div. Že to, co jsem měl na srdci, co se do něj vepsalo, a co narušilo vztahy – vepsalo se do „dějin“ našeho příběhu, zmizí. Tohle je nakonec jediný skutečný div na tomhle světě. A jediný důvod Naděje.

Nechat zmizet věc, člověka a leccos, to se často nějakým trikem dá. I nemoc i bolest, i… to dovede leckdo jen práškem… Ale hřích. Vinu…?

***

Kam se takový hřích ztratí? Ztratit – to znamená přesunout jinam nebo rozptýlit. Vždycky se všechno někam ztratí, všechno se někam ztratí…

Chcete vědět, kam se ztratila mince a kam se ztratila násadka pera. Jsou schované: pod papírem skleničky, na gumičce v rukávu.

Kam se asi může ztratit hřích?

Někdo jej musí zachytit (jako se zachycuje rána, šíp, jed…) a nevrátit jej (unést jej).

„Metodologii lásky nejlépe vystihují slova jednoho starého kněze, který strávil mnoho let na bojišti: „Jsou desítky způsobů, jak se vypořádat se zlem, a mnoho způsobů, jak ho ovládnout. Všechny vyplývají ze skutečnosti, že jediným a definitivním způsobem, jak přemoci zlo, je nechat je pohltit ochotným, silným člověkem. Vstřebá se do něj, jako se krev vstřebá do houby, či jako se šíp pohrouží do srdce a ztratí pak svou moc.“

Co pak zachrání tuto duši před zkázou? Přijme-li kdokoli do svého srdce zlo, jak může přežít jeho dobrota? I když bude zlo následně zničeno, nebude pro dobrotu již pozdě? Čeho se dosáhne – jen nesmyslné výměny?

Na to nedokážu odpovědět jinak než mysticky. Že díky tajemné alchymii se oběť stane vítězem. Lewis: „Je-li na místo zrádce zabit nevinný, který se zla nedopustil, pukne Kamenná deska, sama Smrt začne pracovat pozpátku.“

Nevím, čím je to způsobeno, ale je to tak. Vím, že dobří lidé se mohou nechat dobrovolně zranit zlem jiných – zranit, a přesto nezranit – a v určitém smyslu se dokonce nechat zabít a přesto přežijí a nepodlehnou. Kdykoli se tak stane, rovnováha moci ve světě lehounce zakolísá.“ (Peck: závěr knihy Lidé lži)

Tak: Kam se může ztratit hřích?

Někdo jej musí zachytit (jako se zachycuje rána, šíp, jed…) a nevrátit jej (unést jej). Kdo… když všichni máme s hříchem potíž…? Bůh. Bůh důsledky hříchu bere na sebe, do sebe a unese je, nevrátí nám to. Ježíš. Ježíš to nepřátelství bere na sebe, unese je a dá možnost proměnit je v Přátelství. Proto je na konci Jeho příběhu kříž – a ten je Začátkem.

Nechat zmizet hřích – to, co nás odsuzovalo do beznadějné samoty… to je div, kterému se říká Láska. Není větší a vlastně není jiný. A je skutečný!


Děkujeme za to, že nás – tak jak jsme… nenecháš zmizet ze svého života.

farář Pavel Jun