Páginas vistas en total

sábado, marzo 15, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 6 - BASES PARA UNA FAMILIA SANA 6

Základy pro zdravou rodinu (II)

Vprvní části tohoto tématu jsme uvažovali o rodině Rut a Noemí v Bibli jako o realistickém modelu rodiny, daleko od nedosažitelného ideálu, který se nám často předkládá triumfální formou. Viděli jsme jak schopnost překonat zkoušky – umění trpět – tvoří první evidenci zdravého a silného rodinného života. Nyní budeme analizovat druhou složku zdravé rodiny.

2. Dokáže vyjádřit lásku: Schopnost milovat.

Druhý ukazatel zdraví v rodině Noemí byla schopnost projevit lásku. Ve zdravé rodině se všichni naučili předávat si lásku navzájem, jeden druhému. Zdůrazňujeme slovo „vyjádřit“ či „projevit“, protože tam tkví (vysvětlení) klíč: nestačí někoho milovat; je třeba mu tuto lásku předat. Ve skutečnosti, existuje láska ve většině rodin. Je dosti těžké najít, například, rodiče, kteří nemilují své děti. Zdá se tedy, že schopnost milovat je základní princip. Nicméně existuje nesčetné množství dospělých, kteří mají citové problémy, protože ve svém dětství necítili rodičovskou lásku. Dozajista byli milováni svými rodiči, ale postrádali schopnost tuto lásku, svým dětem, vhodně předat.

Logická otázka tedy zní: Jak tedy předávat lásku uvnitř rodiny? V knize Rut objevíme několik praktických způsobů. Konkrétně vidíme tři způsoby, které tvoří něco jako páteř lásky.

pokračování v pondělí

Bases para una familia sana (II)

En la primera parte de este tema, considerábamos la familia de Rut y Noemí en la Biblia como un modelo realista de familia, lejos de los ideales inalcanzables que a veces se nos proponen de forma triunfalista. Vimos cómo la capacidad para sobreponerse a las pruebas –saber sufrir- constituye la primera evidencia de salud y fortaleza de la vida familiar. Vamos a analizar ahora el segundo ingrediente de una familia sana.

2. Sabe expresar amor: Capacidad de amar

El segundo indicador de salud en la familia de Noemí fue su capacidad para demostrar amor. En la familia sana los miembros han aprendido a darse este amor los unos a los otros. Enfatizamos la palabra «expresar» o «demostrar» porque ahí radica la clave: no basta con amar a alguien; hay que hacerle llegar este amor, transmitirlo. En realidad, en la inmensa mayoría de familias existe amor. Es difícil encontrar, por ejemplo, unos padres que no amen a sus hijos. Parece, por tanto, un principio muy elemental. Sin embargo, son innumerables los adultos que tienen problemas emocionales porque en su infancia no sintieron el amor de sus padres. Sin duda que éstos les amaron, pero fueron incapaces de transmitirles adecuadamente este amor.

La pregunta lógica es entonces: ¿Cómo transmitir el amor dentro de la familia? En el libro de Rut descubrimos algunas formas prácticas. En concreto vemos tres maneras que constituyen algo así como la espina dorsal del amor.

Dr. Pablo Martínez Vila
Continuará el lunes
http://www.pensamientocristiano.com

viernes, marzo 14, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 5 - BASES PARA UNA FAMILIA SANA 5

1.- Dokáže překonat problémy: schopnost bojovat.

Ve zdravé rodině se všichni příslušníci snaží překonat a ovládnout nepříznivou situaci. Někdy to jsou vnitřní střety vzniklé napětím, vyvolané soužitím. Nikdy dostatečně nezdůrazníme skutečnost, že zdraví v rodině se neměří podle toho zda manželé diskutují hodně nebo málo, ale podle toho jak dlouho jim trvá usmířit se. Jejich schopnost postavit se čelem k rozdílnosti názorů a vyřešit je zralým způsobem je daleko důležitější než nějaký „pokoj“, ovoce povrchního soužití.

V jiných případech, rána přijde zvenčí, jako neštěstí: nemoc, úraz, stávka, finanční potíže, nezbedný potomek, to všechno jsou události, které prověří jednotu rodiny. Ať už problémy jsou vnitřní nebo vnější a jsou tragické, zdravá odpověď spočívá postavit se okolnostem s nezaujatostí, věcností (v klidu) a hledat východisko s odhodláním. Nezralá rodina se zhroutí hned jak se objeví první těžkosti či kalamity, není schopna nalézt východisko a dopustí se chyby velice časté: vzájemné výčitky, hledá něčí hlavu – vinen- ve zbytku rodiny a nebo paralizující sebelitování: „Já si to nezasloužím; jak zle se ke mně chová život; nic se mně nedaří“.

Kniha Rút ilustruje velice dobře tento princip. V první etapě, (Rút 1) vidíme bolestí zničenou rodinu. K traumatu z emigrace do cizí země se přidá nečekaná smrt třech mužů, manžela a dvou synů. Takže Noemí zůstane sama, vdova, se svými snachami v cizí zemi. Nezapomeňme, že v té době měla vdova velice těžké postavení, na okraji společnosti, bezbranná a opuštěná.

Tato počáteční etapa byla tak tvrdá, že Noemí zvolá: „Nenazývejte mě Noemí (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou“(Rút 1:20-21). „... Můj úděl je pro vás příliž trpký...“ (Rút 1:13). Nedivme se, že tato bohabojná žena si otevřeně stěžuje před Bohem. Takové vyjádření pocitů je nedílnou součástí víry, neodporuje ji, je v souladu s mnohými velkými Božími služebníky, kteří ve chvílích utrpení otevřeli svá srdce před tím „ Jehož oči jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho“(Žalm 34:16). Bůh v žádném momentě kárá Noemí; naopak, neustále byl blízko, kontroloval a řídil události tak, aby bylo dosaženo dobrého konce.

Tedy, schopnost boje vyžaduje jednu potřebu: umět trpět. Pavel začíná svůj nádherný popis lásky v 1. Kor.13:4 právě těmito slovy: „Láska je trpělivá“. Je to jen náhoda, že Pavel dává tento znak na první místo? Vůbec ne! První charakteristika zralé lásky je právě umět trpět, dokáže bojovat a postavit se problémům, které se nevyhnutelně dotknou rodinného života. Potřebujeme nicméně objasnit, že „trpět“ není pozvánka k sadomasochismu. Představou není to, že by manžel nebo manželka nemohli ani ceknout a musí snášet nekonečně vše co přijde; např. špatné jednání a opakované násilí. To by byla velice pokřivená iterpretace, náležející spíše stoicismu než křesťanské víře.

Abychom porozuměli lásce jako „trpící“, musíme se obrátit na jiný esenciální biblický koncept, který také zabírá ústřední místo v rodinném životě. Trpělivost. Biblický význam „být trpělivý je velice vzdálen fatalitě a pasivitě před utrpením. Trpělivost je především „velikost odvahy“(makrotimia). To je ten smysl, který najdeme v Židům 12:1, kde se nás vybízí, abychom „vytrvali v běhu, jak je nám uloženo“. Největší příklad utrpení nám dal Pán Ježíš „muž plný bolestí, zkoušený nemocemi“(Izajáš 53:3)

Proč ztroskotá tolik manželství a rozpadá se tolik rodin v dnešních dnech? Proč tolik dětí vzdoruje svým rodičům či se postaví proti svým sourozencům? Nemůžeme zjednodušovat toto tak těžké a citlivé téma. Jako psychiatr znám velice dobře složitost maželských a rodinných konfliktů. Jsem však přesvědčen, že mnoho z těchto konfliktů by se vyřešilo nezávisle na příčinách, kdyby manželé – oba- měli větší schopnost „být trpěliví“ ve smyslu hledat aktivně východisko z problémů. To vyžaduje trpělivost jednoho ke druhému, čímž dnešní společnost neoplývá, neboť spíše oslavuje osobní blahobyt- „mám právo být šťastný“- a pohrdá bojem a obětováním v osobních vztazích. Mnozí aplikují dnes ve svých vztazích zásadu „ nejmenší úsilí děleno dvěma“. Tento způsob myšlení a života však odporuje biblickým principům. Věřící by si měli udělat kontrolu toho, do jaké míry se připravují v rodinných vztazích o základní princip lásky, „být trpělivý“. Možná by stačilo přidat malé dávky trpělivé lásky a trpělivosti a tak předejít mnohým rodinným a manželským krizím. Tam tkví klíč k tomu abychom mohli běžet na dlouhé trati – a rodinný život je dlouhý běh- s vytrvalostí. Dokážeme toho daleko víc s několika kapkami medu než s barely žluče. Proto ta důležitost druhého požadavku, dokázat vyjádřit lásku. O tom budeme hovořit příště.

pokračování zítra

1.- Sabe sobreponerse a los problemas: capacidad de lucha

En una familia sana sus miembros se esfuerzan por superar los problemas y sobreponerse a las adversidades. Unas veces son conflictos internos producidos por las tensiones propias de la convivencia. Nunca enfatizaremos lo suficiente que la salud de un matrimonio no se mide por lo mucho o lo poco que discuten los cónyuges, sino por el tiempo que tardan en reconciliarse. Su capacidad para afrontar estas diferencias y resolverlas de forma madura es mucho más importante que una paz aparente fruto de una convivencia superficial.

En otros casos, el golpe viene de fuera, acontece a modo de desgracia: una enfermedad, un accidente, el paro, dificultades económicas, un hijo difícil son eventos que ponen a prueba la unidad familiar. Tanto si los problemas son internos como si nos vienen de fuera a modo de tragedia, la respuesta sana consiste en afrontar tales circunstancias con serenidad y buscar salidas con decisión. La familia inmadura, por el contrario, se derrumba a las primeras de cambio cuando surgen tales tensiones o calamidades, es incapaz de buscar salidas y cae en uno de dos errores frecuentes: los reproches mutuos, buscando cabezas de turco –culpables- en los otros miembros de la familia, o una autocompasión paralizante: «¡Yo no merezco esto; qué mal me ha tratado la vida; nada me sale bien».

El libro de Rut ilustra muy bien este principio. En una primera etapa, Rt. 1, encontramos a una familia destrozada por el dolor. Al trauma de la emigración a una tierra extranjera por causa del hambre, se le añade la muerte inesperada de los tres varones, el esposo y los dos hijos. Así, Noemí queda sola, viuda, con sus dos nueras en una tierra extraña. Recordemos que una viuda en aquella sociedad quedaba en una situación de grave marginación, indefensa y desamparada desde el punto de vista social.

Esta etapa inicial fue tan dura que llega a exclamar: «No me llaméis más Noemí, sino Mara –que quiere decir "amarga"- «porque en grande amargura me ha puesto el Todopoderoso. Yo me fui llena, pero el Señor me ha vuelto con las manos vacías» (Rt. 1:20-21). «Mayor amargura tengo yo que vosotras...» (Rt. 1:13). No es de extrañar que esta mujer piadosa se lamente abiertamente ante Dios. Esta expresión de sentimientos forma parte de la fe, no la contradice, y está en línea con muchos grandes siervos de Dios que en momentos de tribulación abrieron su corazón ante aquel «cuyos ojos están sobre los justos y sus oídos atentos al clamor de ellos» (Sal. 34:15). Dios en ningún momento reprende a Noemí; por el contrario, estaba muy cerca de ella controlando y guiando los acontecimientos para llevarlos a buen fin.

Ahora bien, la capacidad de lucha requiere un requisito: saber sufrir. Pablo empieza su formidable descripción del amor en 1 Co. 13 precisamente con estas palabras: «El amor es sufrido». ¿Será casualidad que ponga este rasgo en primer lugar? No, en absoluto. El amor maduro tiene como primera característica que sabe sufrir, es capaz de luchar y afrontar los problemas que, de forma inevitable, afectarán la vida familiar. Necesitamos, no obstante, puntualizar que el «ser sufrido» no es una invitación al masoquismo. La idea no es que el cónyuge tiene que aguantar sin rechistar y de manera indefinida todo lo que le venga; por ejemplo, los malos tratos y la violencia repetida. ésta sería una interpretación torcida, más propia del estoicismo que de la fe cristiana.

Para entender el amor como «sufrido» necesitamos recurrir a otro concepto bíblico esencial y que ocupa también un lugar central en la vida familiar: la paciencia. En el sentido bíblico ser paciente está muy lejos del fatalismo y la pasividad ante el sufrimiento. La paciencia es ante todo «grandeza de ánimo» (makrotimia). éste es el sentido que tiene en He. 12:1 cuando se nos exhorta a correr con paciencia la carrera de la fe. El ejemplo supremo de paciencia nos lo dio el Señor Jesús «varón de dolores y experimentado en quebrantos».

¿Por qué fracasan tantos matrimonios y se rompen tantas familias en nuestros días? ¿Por qué tantos hijos enfrentados con sus padres o los hermanos entre sí? No podemos simplificar un tema difícil y delicado. Como profesional de la psiquiatría conozco la complejidad de los conflictos conyugales y familiares. Pero tengo la convicción profunda de que muchos de estos conflictos se resolverían, independientemente de sus causas, si los cónyuges –ambos- tuvieran mayor disposición a «ser sufridos» en el sentido de buscar activamente salidas a sus problemas. Ello requiere tener paciencia el uno para con el otro, lo cual no abunda en nuestra sociedad hedonista que glorifica el bienestar individual –«tengo derecho a ser feliz»- y desprecia la lucha y el sacrificio en las relaciones personales. Muchos aplican hoy a las relaciones el principio del «mínimo esfuerzo partido por dos». Esta forma de pensar y de vivir está en las antípodas de los principios bíblicos. Los creyentes debemos revisar hasta qué punto estamos despojando nuestras relaciones familiares de este requisito primero del amor, «ser sufrido». Quizás bastaría con añadir pequeñas dosis de amor sufrido y paciencia para prevenir muchas crisis de familia y de matrimonios. Ahí radica una de las claves para correr cualquier carrera de fondo – y la vida familiar lo es- con perseverancia. Se consigue mucho más con unas gotas de miel que con barriles de hiel. De ahí la importancia del segundo requisito, saber expresar amor, que consideraremos en la segunda parte de este artículo.

Dr. Pablo Martínez Vila


Continuará maňana

(http://www.pensamientocristiano.com)



jueves, marzo 13, 2008

NEMOCNICE NA HOMOLCE - HOSPITAL NA HOMOLCE

12 de marzo 2008; con un atraso de 2 horas llegamos a Hospital Na Homolce. Na Homolku jsme dorazili opožděni o dvě hodiny.
La bendición de Jehová es la que enriquece, Y no añade tristeza con ella.
Proverbios 10:22
Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.
Přísloví 10:22

Habitacion 237; son las 10:09 . dentro de un par de horas estaré en un quirófano.Pokoj číslo 237; za pár hodin budu již na operačním sále.

echando toda vuestra ansiedad sobre él, porque él tiene cuidado de vosotros.
1 Pedro 5:7
Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.
1.list Petrův 5:7
Médico de turno con una enfermera me hacen primera visita; son las 19:38 horas, 5 horas despues de la operación . Me siento muy bien, gracias al Seňor. Lékař a sestra mi dělají první návštěvu, 5 hodin po operaci. Cítím se skvěle, díky Bohu.

8:15 P.M. Aleš con su esposa Consuelo me hacen una visita. Aleš Honajzer s manželkou Consuelo mě navštívili ve 20:15. (Díky vstřícnosti personálu ve službě, bylo totiž již po návštěvách.)

Gracia y paz os sean multiplicadas, en el conocimiento de Dios y de nuestro Señor Jesús.
2 Pedro 1:2
Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.
2.list Petrův 1:2
Mi esposo, como siempre al lado mio, en la salud y en la enfermedad. Můj manžel stále vedle mne, ve zdraví i v nemoci.

Las casadas estén sujetas a sus propios maridos, como al Señor; Efesios 5:22
Maridos, amad a vuestras mujeres, así como Cristo amó a la iglesia, y se entregó a sí mismo por ella,Efesios 5:25
V pooddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, Efezským 5:21-22
Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, Efezským 5:25

Enfermera (sestra) Renata Janušová, enfermera principal(vrchní sestra) Ivana Fenclová, mi persona y enfermera(sestra)Daniela Kánská en el cuarto de enfermeras,(dnes na sesterně) en el dia de hoy,(pár minut před odchodem z gynekologie) minutos antes de abandonar el hospital. Son las 8.40 A.M. dia 13 de marzo.


Esperando una ambulancia para llevarme a mi hogar. Son las 9:38 A.M. V chodbičce u vchodu na lůžkovou část gynekologického oddělení čekám na sanitku, která mě odveze domů. Hodiny ukazují 9:38.

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 4 - BASES PARA UNA FAMILIA SANA 4

Charakteristiky zdravé rodiny

Dříve jsme tvrdili, že v Bibli se nevyskytuje rodina, která by byla osvobozená od hříchů a bojů. Jako příklad jsem si zvolil rodinu Noemi a Rut, protože právě zde se objevují klíčové prvky pro zdravou rodinu. Avšak než je uvážíme, všimněme si, že v historii rodiny Rut existují 3 přísady (prvky), které se objevují v následujících formách:

Utrpení: okolnosti, které nemůžeme změnit, to, co se nám přihodí.
Láska: reakce rodiny k těmto okolnostem. Je to část, která náleží nám: jak reagujeme na to, co se nám stane.
Obnovení: odpověď a opatření od Boha. On, ve své tajuplné předvídavosti, jedná obšírně celou rodinnou historií.

Tyto tři základy se opakují v miliónech rodinách. Proto historie Noemi a Rut je klasikou, studium, které obsahuje velice bohaté ponaučení pro dnešní rodiny.

Ve světle knihy Rut má zdravá rodina 3 charakteristiky. V této části článku budeme považovat pouze tu první a ostatní hlediska ponecháme pro nějaké následující dny.

1. - Dokáže překonat problémy: schopnost bojovat.
2.- Dokáže vyjádřit lásku ve svých rozdílných hlediscích: schopnost přenášet lásku.
3.- Dokáže důvěřovat v Boha jako v architekta svého rodinného života.

pokračování zítra

Características de una familia sana

Decíamos antes que no hay ninguna familia en la Biblia libre de problemas o luchas. He escogido como modelo la familia de Noemí y Rut porque en ella aparecen los elementos clave para una familia sana. Antes de considerarlos, sin embargo, observemos que en la historia de la familia de Rut hay tres ingredientes que aparecen de forma consecutiva:

• El sufrimiento: las circunstancias que no podemos cambiar, aquello que nos acontece.
• El amor: la reacción de la familia a estas circunstancias. Es la parte que nos corresponde a nosotros: lo que hacemos ante lo que nos sucede.
• La restauración: la respuesta y provisión de Dios. él, en su providencia misteriosa, actúa a lo largo de toda la historia familiar.

Estos tres elementos se repiten en millones de familias. De ahí que la historia de Noemí y Rut sea un clásico cuyo estudio contiene una enseñanza riquísima para las familias hoy.

A la luz del libro de Rut, una familia sana tiene tres características. En el presente artículo consideraremos sólo la primera y dejaremos los otros dos aspectos para unos meses próximos.

1.- Sabe sobreponerse a los problemas: capacidad de lucha.
2.- Sabe expresar el amor en sus diversas facetas: capacidad de transmitir amor.
3.- Sabe confiar en Dios como el arquitecto de su vida familiar.

Dr. Pablo Martínez Vila

Continuará maňana

(http://www.pensamientocristiano.com)

miércoles, marzo 12, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 3- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 3

K realistickému modelu rodiny


Model biblické rodiny je model realistický: není dokonalých rodin. Od historického počátku, konkrétně od Pádu a vstupu hříchu do světa, rodina podléhá silným tlakům a problémům. Vzpomeňme si na to, jak první projevy hříchu se objevují právě v rodinných vztazích: Adam je přehlídkou nezodpovědnosti, myje si ruce od jakékoliv viny a ukazuje na svoji manželku Evu: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala...“ (Genesis 3: 12).

Mimochodem – toto schéma chování se opakuje neustále v mnohých manželstvích, neschopni přijmout své chyby nebo své odpovědnosti: „Rozum mám já.“ → vinu nese vždy ten druhý. Po tomto prvním napětí mezi manžely přichází drama smrti Abela rukama svého bratra Kaina = hrůzný čin rodinného násilí, předzvěst domácího násilí, což je v dnešní módě časté, leč žalostné.

Nemůžeme si nic zastírat ani sebeklamat. Od doby, kdy je člověk člověkem, rodina byla jevištěm některých nejkrvavějších stránek lidských vztahů. Proč? Odpověď nám dá jeden důležitý klíč v našem studiu: Rodina je jeden z oblíbených cílů ďábla. Vždy tomu tak bylo. Jeho strategie je pouze rozdělit, oklamat a tvořit násilí, které se objevuje neustále a to i v biblických rodinách. Překvapuje nás, že v rodinách vyvolených Bohem k naplnění jeho cílů je mnoho napětí, hříchů a zanedbaných omylů. Tak to bylo v rodině Abraháma, Izáka, Jákoba, nemluvě o velkém králi Davidovi, vzorem v tolika oblastech, ale kalamitou ve svém rodinném životě. David jako otec a hlava rodiny ztroskotal natolik, že ke konci svého života to pokorně uznal a posledními slovy vyznal: „ I když můj dům před Bohem takový není...“ (2. Samuelova 23: 5) Avšak jaká úleva, jak velké potěšení vědět, že Bůh používá potlučené rodiny k naplnění svých cílů. Nevadí, že přicházíš z problémové rodiny nebo že jsi se nemohl nikdy těšit ze stability pokojné rodiny. Povzbuzuje nás objev, že v rodokmenu Pána Ježíše Krista se vyskytují rodiny, které byly daleko od dokonalosti. Bůh, ve své milosti, používá hliněné nádoby k těm nejvznešenějším cílům.

Takže máme věřícího, kteý bojuje, aby našel Boží vůli pro svoji rodinu uprostřed silných tlaků. To nás přivádí k dvěma kapitálním otázkám: „Existuje praktická rodinná teologie, která by nám dnes posloužila?

Jaké jsou biblické charakteristiky zdravé rodiny?“

pokračování zítra

Hacia un modelo realista de familia

El modelo bíblico de familia es un modelo realista: no hay familias perfectas. Desde el principio de la historia, en concreto desde la Caída y la entrada del pecado en el mundo, la familia ha estado sujeta a fuertes tensiones y problemas. Recordemos cómo las primeras manifestaciones del pecado aparecen justamente en las relaciones familiares: Adán, en un alarde de irresponsabilidad, se lava las manos de cualquier culpa y señala a su esposa Eva: «la mujer que Tú me diste por compañera me dio...». Por cierto, este patrón de conducta se repite constantemente en muchos matrimonios, incapaces de asumir sus fallos o su responsabilidad. La razón siempre la tengo yo; la culpa siempre la tiene el otro. A esta primera tensión conyugal le sigue el drama de la muerte de Abel a manos de su hermano Caín, acto espantoso de violencia familiar, preludio de la violencia doméstica tan tristemente de moda hoy.

No podemos disimular ni auto-engañarnos. Desde que el hombre es hombre, la familia ha sido escenario de algunas de las páginas más sangrientas de las relaciones humanas. ¿Por qué? La respuesta nos da una clave importante en nuestro estudio: la familia es uno de los blancos favoritos del diablo. Lo ha sido siempre. Su estrategia -dividir, engañar y hacer violencia- aparece de forma constante aun en las familias de la Biblia. Sorprende que en las familias escogidas por Dios para cumplir sus propósitos hay muchas tensiones y el pecado o los errores no escasearon en su seno. Así fue con la familia de Abraham, de Isaac, de Jacob, por no decir nada del gran rey David, modelo en tantas áreas, pero una calamidad en su vida familiar. Hasta tal punto fracasó David como padre y cabeza de familia que hacia el final de su vida lo reconoció con humildad y confesó en sus palabras postreras: «Mas no es así mi casa para con Dios.» (2 S. 23:5). Sin embargo, ¡qué alivio, qué gran consuelo saber que Dios usa familias rotas para cumplir sus propósitos. No importa que vengas de una familia con problemas o que nunca hayas podido disfrutar de la estabilidad de un hogar en paz. Nos alienta descubrir que en la genealogía del Señor Jesús aparecen familias que estaban muy lejos de ser perfectas, incluso hay una ramera. Dios, en su gracia, se vale de vasos de barro aun para los propósitos más excelsos.

Ahí tenemos, por tanto, al creyente en lucha por encontrar la voluntad de Dios para la familia en medio de fuertes presiones. Ello nos lleva a una pregunta capital: ¿Hay una teología práctica de la familia que nos sirva a nosotros hoy? ¿Cuáles son las características bíblicas de una familia sana?

Dr. Pablo Martínez Vila

Continuará maňana

(http://www.pensamientocristiano.com)


martes, marzo 11, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 2- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 2

"Rodina z Disneylandu"
Zatím jsme viděli smutný extrém dnešní společnosti. Avšak někteří věřící se ocitnou na opačné straně, možná jako odpověď na ideologii tak protichůdné vůli Boží, týkající se rodiny. Je to úder kyvadla, který vyvstane, více díky reakci než díky úvaze. Ukazují nám dokonalý model rodiny bez vady. Zdravá rodina - myslí si - nikdy nemá problémy, je to ta, jejíž členové se nikdy nehádají nebo zvýší hlas, kde je vždy smích a humor, jinými slovy, nebe na zemi! Tento model je spíše vyňat z Disneylandu než z biblického učení. Navíc je zdrojem frustrace pro ty, kteří se snaží dosáhnout nivelu - super-duchovního (možná bychom měli říci pseudo-duchovního). Opatrně s knihami či konferencemi, které zdůrazňují toto vítězné hledisko, protože neodráží realismus Bible v přístupu k rodinnému životu.
pokračování zítra

«Familias de Disneylandia». Hasta aquí hemos visto el extremo triste de la sociedad actual. Sin embargo, algunos creyentes caen en el polo opuesto, quizás como respuesta a esta ideología tan contraria a la voluntad de Dios para la familia. Es el golpe de péndulo que surge más por reacción que por reflexión. Nos presentan un modelo de familia perfecto, impecable. Una familia sana –creen- nunca tiene problemas, es aquella cuyos miembros nunca discuten o alzan la voz, donde siempre hay sonrisas y buen humor, en una palabra, el cielo en la tierra! Este modelo más parece sacado de Disneylandia que de la enseñanza bíblica. Pero, además, es fuente de frustración para los que intentan alcanzar tal nivel «super-espiritual» (o quizás deberíamos decir «pseudo-espiritual»). Cuidado con los libros o las conferencias que enfatizan este enfoque triunfalista porque no refleja el realismo de la Biblia al abordar la vida de familia.

Dr. Pablo Martínez Vila

Continuara maňana

(http://www.pensamientocristiano.com)

lunes, marzo 10, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 1- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 1

Jako věřící žijeme dnes lapeni mezi dvěmi extrémy v rodinných vztazích. Na jedné straně model západního světa, pro mnohé symbol progresu a modernizmu. Ti co obhajují tento "nový" model, diskreditují, dokonce zesměšňují tradiční rodinu,vytvořenou jedním otcem, jednou matkou, dětmi a velice často také dědečkem a babičkou. Představují ji jako skutečnost již vyšlou z módy a nazývají ji "patriarchární", protože tak to zní ještě více zastarale (používání a manipulace se slovy je velmi důležité v oboru etiky). Jejich postoj je, že ve 21. stoleti "patriarchální rodina" byla již překonána daleko progresívnějším pojetím. Jsou to modely, ve kterých se oslavuje nezávislost každého jedince, aby si mohl "dělat to, co se mu zlíbí", kdykoliv, vedeni etikou self made vytvořenou podle gusta spotřebitele.

Rodiny a la "vyber si z nabídky".
Velmi ilustrující je prohlášení jedné exministrině španělské vlády a spisovatelky Carmen Alborch: "Žiješ-li sama, tvoje vztahy jsou úplně svobodné a tudíž dosahují větší kvality a hloubky. Můžeš žít sama a mít pevný vztah s nějakým mužem nebo ženou, hluboké přátelství s někým, možná tvůj přítel bydlí ve stejném městě nebo ne, vidíte se často nebo málo, vždy nebo nikdy, s dětmi či bez dětí, vše je možné, jsme svobodní". Toto prohlášení učinila poté, co zesměšnila manželskou věrnost a diskvalifikovala myšlenku věčné lásky jako mýtus. Mimochodem, tyto projevy vytváří celý manifest světské víry - opravdové laické krédo.

Každý si vytvoří rodinu svým způsobem, tak jak se mu to hodí, nevadí, že je jenom matka, nebo dva otcové, či dvě matky. To, co je důležité, je svoboda,"vytvořím si to podle sebe, protože mám právo být šťastný" (doslovná deklarace). To nejdůležitější je být šťastný, štěstím se rozumí nepřítomnost problémů nebo ztráta tvé nezávislosti.
pokračování zítra


Como creyentes vivimos hoy atrapados entre dos polos extremos en relación con la familia. Por un lado, el modelo del mundo occidental, para muchos un símbolo de progreso y de modernidad. Los que propugnan este modelo «nuevo» desacreditan, o incluso ridiculizan, a la familia tradicional, la constituida por un padre, una madre y los hijos, incluyendo a veces también a los abuelos. La presentan como una realidad ya pasada de moda y la llaman «patriarcal» porque así suena aún más obsoleta (el uso y manipulación de las palabras es muy importante en el campo de la ética). Su postura es que en pleno siglo XXI «la familia patriarcal» ha sido superada por conceptos mucho más «progresistas». Son modelos en los que se glorifica la independencia de cada uno para hacer «lo que bien le pareciere» en cada momento, guiados por una ética self made hecha a gusto del consumidor.

«Familias a la carta». Muy ilustrativas son al respecto las declaraciones de una ex ministra del gobierno español y escritora, Carmen Alborch: «Al vivir sola, tus relaciones son totalmente libres y de ese modo ganan en calidad y en profundidad. Puedes vivir sola y tener una relación estable con un señor o señora, una amistad profunda con alguien; puede que tu compañero viva en la misma ciudad o no, que os veáis mucho o poco, siempre o nunca, con hijos o sin hijos, todo es posible, somos libres» (sic). Hacía estas afirmaciones después de ridiculizar la fidelidad matrimonial y descalificar la idea del amor para siempre como un mito. Por cierto, estas declaraciones constituyen todo un manifiesto de religión secular - un verdadero credo laico. ¡Y luego acusan a los cristianos de proselitistas!

Así, cada uno se organiza la familia a su manera como mejor le convenga: no importa que haya sólo una madre, o dos padres o dos madres. Lo único que importa es la libertad para «montármelo a mi manera porque tengo derecho a ser feliz» (declaraciones textuales). Lo más importante es ser feliz, entendiendo por felicidad la ausencia de problemas o una pérdida de tu independencia.

Dr. Pablo Martínez Vila

Continuara maňana

(http://www.pensamientocristiano.com)

domingo, marzo 09, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO (DISTANCE I - DISTANCIA I )

Entonces Jehová Dios formó al hombre del polvo de la tierra, y sopló en su nariz aliento de vida, y fue el hombre un ser viviente. Y Jehová Dios plantó un huerto en Edén, al oriente; y puso allí al hombre que había formado. Génesis 2:7-8

¿O pensáis que la Escritura dice en vano: El Espíritu que él ha hecho morar en nosotros nos anhela celosamente? Santiago 4:5

A la mujer dijo: Multiplicaré en gran manera los dolores en tus preñeces; con dolor darás a luz los hijos; y tu deseo será para tu marido, y él se enseñoreará de ti. Génesis 3:16

Pero tú eres el que me sacó del vientre; El que me hizo estar confiado desde que estaba a los pechos de mi madre.Sobre ti fui echado desde antes de nacer; Desde el vientre de mi madre, tú eres mi Dios. No te alejes de mí, porque la angustia está cerca; Porque no hay quien ayude. Salmos 22:9-12

I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Genesis 2:7-8

Či myslíte, že nadarmo je psáno: ´Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´? Jakub 4:5

Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny buderš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Genesis 3.16

Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! Žalmy 22:10-12

☼☼☼

Jak to mají vlny v moři? Jedna se přeleje přes druhou. Jedna se ztratí v druhé. A není to docela jedno? Jak to má skála? Je zase celistvá, z jednoho kusu. Jak to mají zrníčka písku? Vítr je může rozfoukat do všech stran, do velké dálky. Jak to mají vojáci v řadě? Když stojí vedle sebe. Jak to mají vojáci, když stojí proti sobě? Jak to má ztracené dítě daleko od matky?

Děláme inventuru biblických (novozákonních) témat a motivů. Další téma je téma distance, vzdálenosti a odstupu. Život máme "s vzdálenostmi". Je vzdálenost... mezi jednotlivými... Rozestup. Dnes odkryjeme jen první rovinu.

☼☼☼

Chaganův obraz stvoření člověka. Mluvili jsme o něm na biblické hodině. Je tam Bůh - to je to slunce, anděl, který snáší Adama do temnoty země. Takhle začíná lidský život, to je lidský život: je vynesen z nebe - na zem, na kus cesty. Na Adamovi ulpělo světlo, nikdy nezapomene, že je "vynesen z nebe", z "jednoty s Bohem". To všechno z Boží strany není škodolibost, nesnášenlivost, není to vysazení někoho, kdo rušil, znepokojoval z nebe... to je láska, která nechá druhého být, postaví ho "kus dál", nechá mu svébytnost. A pak s ním může mít příběh. Stvoření znamená toto - a je to výchozí lidská situace. Jsem vynesen z nebe. Ze situace jistoty s ... ( I narození je vlastně vysazení z nebe - jednoty matčina těla, kde nebylo jasné, co jsem já a co jsi Ty, co bolí mě a co bolí Tebe...). Ale bez toho "vynesení z nebe, vysazení z jednoty" by to bylo jako s vlnou, která se přelévá do druhé a je to jedno. Jako se skálou, která je z jednoho kusu. Nebyl by příběh. Nebyl by život... Takhle život je. Ale máme ho "se vzdálenostmi", "na distanc". Od Boha, od lidí, dokonce od sebe sama. (Když o sobě přmýšlíme, rozhodujeme o sobě, prožíváme sami sebe...)

☼☼☼

Ta vzdálenost je vědomá. Vím o ní, vím o jiných, než jsem já, kteří jsou jinde, kus cesty ode mě. Tak to je. Pokud člověk tedy netrpí poruchou lidství. (I takových jsem potkal pár, Ti o jiných jako když neví, jsou bez empatie). Vzdálenost mám k druhému, k sobě, k původu i k naplnění.

Je to tak. Je to zdroj Touhy. Kterou v sobě nosím, kterou jsem. Nebe, Bůh, druhý člověk... i centrum mého života - všechno je mimo mě. Kus cesty, prostoru. Tak se vztahuji, vzpínám. Člověk je nataženost, vztaženost přes tu vzdálenost... k... Bohu. To je bláhový nápad - pokoušet se přesvědčit - klid... život přece mám v sobě, všechno "svoje nosím s sebou". Touha ale není frustrace. Touha může být životní motiv. Může být zdrojem vnitřního napětí a pohybu. Také štěstí. Smyslem života.

☼☼☼

Ale jistě také to je zdrojem utrpení. Život, všechno mám po troškách. Něco mi stále chybí. Natahuji se po něm. Až mě z toho bolí celý člověk. Nemám ho pod kontrolou. Někdy ho ztrácím. A neustále mám o něj strach. Třeba se odkloní. Do vzdáleností se snadno vetře podezření, nedůvěra. Mezi mnou a druhým se objeví nepřekonatelné vzdálenosti. Propasti. Které se nedají přeskočit. A druhý mi ruku nepodá. A odcizení mohu cítit i sám k sobě, chlad. Mohu se v těch dálkách ztratit. I sám sobě!

☼☼☼

K životu patří touha a utrpení - kvůli vzdálenosti, do které jsem se dostal, do které jsem postaven, v které žiji.

Co všechno se může ještě stát s tou vzdáleností, jaké nebezpečí se v ní skrývá a jestli je naděje na překonání... o tom budeme mluvit. Dnes jen toto: život máme "na distanci", se vzdálenostmi. A znamená to Touhu, životní motiv. A vzrušení a štěstí. A utrpení. S životem na dálku, po troškách, s nejistotou, smutkem, odcizením a ztrátami. Ale znamená to ještě mnohem víc. Nerad i rád o tom budu mluvit dál.

Ať se nám světlo od Tebe neztratí. I když bychom někdy raději ve tmě zzapomněli... A ať nás nenapadne, že je naše

farář Pavel Jun