Páginas vistas en total

sábado, marzo 22, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 12- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 12

Mluvit, poslouchat a rozmlouvat tvoří základní a praktický způsob, jak milovat jeden druhého. Bohužel opačný jev je také pravdivý: nedostatek komunikace vyjadřuje sobectví a vytváří izolaci a odloučení v rodině. Není to náhoda, že jedním častým důvodem roztržek v manželství je právě nedostatek dialogu. To se také stává mezi rodiči a dětmi. Rodina, ve které se nemluví, kde nikdo nenaslouchá, kde neexistuje prostor pro společné sdílení, je podobná rostlině, která pomalu uvadá. Kolik skomírajících rodin pro nedostatek vody dnes existuje, vody životně důležité komunikace. Fráze jako "žiješ ve svém světě, když k tobě mluvím"," zdáš se být myslí někde jinde"," s rodiči nemohu mluvit, protože nemají čas mi naslouchat", jsou dnešní běžné stížnosti.

Hablar, escuchar, dialogar constituye una de las formas más prácticas de amarnos unos a otros. Por desgracia, el fenómeno inverso también es cierto: la falta de comunicación expresa egoísmo y genera aislamiento y separación dentro de la familia. No es casualidad que una de las causas más frecuentes de ruptura matrimonial sea la falta de diálogo. También ocurre entre padres e hijos. Una familia donde no se habla, donde nadie escucha, donde no hay pequeños espacios de tiempo para el compartir mutuo, es como una planta que poco a poco se va secando. ¡Cuántas familias hoy son como plantas que languidecen por falta de agua, el agua vital de la comunicación! Frases tales como «siempre estás en tu mundo», «cuando te hablo, pareces ausente», «con mis padres no puedo hablar porque no tienen tiempo para escucharme» son quejas frecuentes hoy.

viernes, marzo 21, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 11- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 11

B) Slovy

Na druhém místě se láska předává slovy. To je ústní projev lásky. Nestačí mít dobré chování, jak jsme již popisovali. Slova jsou potřebný doplněk, který ochutí dobrou stravu, kterou je láska. "Jak je dobré slovo v pravý čas!", nám připomíná autor knihy Přísloví (Přísloví 15:23). Nebo také: "Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo"(Přísloví 25:11).

Pro mě je jedna z největších lekcí z knihy Rut bohatost dialogů mezi postavami. Fascinuje mě pozorovat dinamičnost vzájemné komunikace v dotyčné rodině. Kolik hodin asi Noemí a Rut rozmlouvaly, poslouchaly a utěšovaly se navzájem, nebo jen jednoduše spolu trpěly v tichosti! Komunikace se tady objevuje nenuceně a neustále. Jak krásná a poučná je scéna, když Rút přijde domů poté, co celý den sbírala klasy: "otázala se: "Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal." Pověděla tchýni, u koho pracovala: "Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Boáz." řekla Noemi své snaše: "Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých." A pokračovala: "Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům."Nato řekla moábská Rút: "Dokonce mě vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří."Noemi své snaše Rút přisvědčila: "Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet."Přidržela se tedy Boázových děveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchýní. Velice živelně jako malá dívenka jí do podrobna vypráví, co dělala celý den . To se dělo proto, že ve zdravé rodině se dialog rodí způsobem zcela přirozeným. Komunikace je projevem zdraví v rodině a zároveň zdraví přidává.


B) Con las palabras

En segundo lugar, el amor se transmite con palabras. Es la expresión verbal del amor. No basta con tener actitudes buenas como las descritas. Las palabras son el complemento necesario que viene a aderezar la buena comida que es el amor. «La palabra dicha a su tiempo, ¡cuán buena es!» nos recuerda el autor del libro de Proverbios (Pr. 15:23). O también, «manzana de oro con figuras de plata es la palabra dicha como conviene» (Pr. 25:11).

Para mí, uno de los rasgos más aleccionadores del libro de Rut es la riqueza de los diálogos entre sus personajes. Me fascina observar la dinámica de la comunicación dentro de aquella familia. ¡Cuántas horas habrán pasado Noemí y Rut hablando, escuchándose, consolándose la una a la otra o, simplemente, sufriendo juntas en silencio! La comunicación aparece allí de forma constante y espontánea. ¡Cuán hermosa y aleccionadora la escena cuando Rut llega a casa de Noemí después de espigar todo el día (Rt. 2:19-23) y le cuenta a su nuera con todo detalle sus vivencias del día, con la espontaneidad casi propia de una niña!. Esto ocurría así porque en una familia sana el diálogo surge de forma natural. La comunicación es expresión de salud en la familia y, a su vez, le añade más salud.

jueves, marzo 20, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 10- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 10

Obětavost. Zapřít sám sebe zahrnuje myslet na druhého, pečovat o něj, starat se o jeho potřeby a blahobyt. Pán Ježíš Kristus nám ukázal velice dobře tuto myšlenku známým "zlatým pravidlem": "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci"(Matouš 7:12). Obětavost je ve skutečnosti něco velice jednoduchého - jako: "milovat bližního jako sám sebe"(Marek 12:33).V první řadě je přirozené nastolit toto přikázání ve vlastní rodině. Kde zůstane moje morální autorita (dát se druhým), jestliže zanedbávám vlastní rodinu? Šlechetné odevzdání se mým milovaným naráží na velikou překážku: sobectví. To je největší nepřítel obětavosti. Manželství není vhodné pro sobce, protože sobectví pomalu hasí plameny lásky.



Obětavost je předmětem života, který jsme schopni se naučit především v rodinném životě: model otce a matky a výchova, kterou nám dají, ovlivní naše vztahy v dospělosti. Například, rozmazlený syn má velikou šanci být sobcem, velice dobře nám to říká Bible:"Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce"(Přísloví 29,15).

Je zvláštní jak člověk cítí potřebu věnovat určité dny v roce vzpomínce a oslavě rodinných příslušníků, den otce, den matky, den zamilovaných, dokonce i Vánoce se nám představují jako znamenitý den rodinného rozjímání. Nic nenamítám proti takovým oslavám, kromě toho, že dnes jsou velice komercializovány a pod tlakem nadměrné reklamy. Ale není možné, že za potřebou těchto oslav se skrývá pocit viny, protože během roku jsme se chovali sobecky? Naše láska uvnitř rodiny se dostatečně neprojevila. Darovat květiny, dárky, milá slova, vyjádření lásky by nemělo být odsunuto pouze na určitá data. Každý den v roce by měl být dnem otce, matky a zamilovaných.


pokračování zítra


La abnegación. Negarse a uno mismo implica pensar en el otro, preocuparse por él, por sus necesidades, por su bienestar. El Señor Jesús nos enseñó muy bien esta idea con la conocida «regla de oro»: «Y todo lo que queráis que los hombres hagan con vosotros, así también haced vosotros con ellos» (Mt. 7:12). En realidad la abnegación es algo tan sencillo como «amar a tu prójimo como a ti mismo». El primer lugar, el más natural, para poner en práctica este mandamiento es la familia. ¿Dónde queda mi autoridad moral para darme a los demás si tengo descuidada a mi propia familia? La entrega generosa a mis seres queridos tiene un gran obstáculo: el egoísmo. éste es el peor enemigo de la abnegación. El matrimonio no es apto para egoístas porque el egoísmo apaga poco a poco la llama del amor.

La abnegación es una asignatura de la vida que se aprende ante todo en la familia: el modelo de padre y madre y la educación que ellos nos dan influirá mucho en nuestras relaciones de adultos. Por ejemplo, un hijo consentido tiene muchas posibilidades de ser un gran egoísta, como bien nos indica la Biblia: «El muchacho consentido avergonzará a su madre» (Pr. 29:15).

Es curioso observar cómo el ser humano ha sentido la necesidad de dedicar determinadas fechas del año a recordar y homenajear a los miembros de la familia: el día del padre, el día de la madre, el día de los enamorados, incluso la Navidad se nos presenta como el día de recogimiento familiar por excelencia. No tenemos nada en contra de tales celebraciones, salvo que en la actualidad están fuertemente comercializadas y sujetas a una presión publicitaria excesiva. Pero ¿no es cierto que detrás de la necesidad de estas fiestas se pueden esconder sentimientos de culpa porque durante el resto del año hemos sido egoístas? No hemos tenido las expresiones de amor adecuadas dentro de la familia. La entrega de flores, de regalos, las palabras amables, los gestos de cariňo o de ternura no deberían quedar relegados sólo a unas fechas concretas. Cada día del año debería ser el día del padre, de la madre o de los enamorados.

Dr. Pablo Martínez Vila

Continuará maňana
(http://www.pensamientocristiano.com)

miércoles, marzo 19, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 9- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 9

Důvěra je důsledkem předcházejícího postoje (věrnost), když jsme věrní, tak se rodinné vztahy charakterizují hlubokou a vzájemnou důvěrou. Není se čeho bát, neexistují motivy nejistoty. Důvěra mezi Noemí a Rut byla obdivuhodná, taktéž mezi Ruth a Bozem a rovněž mezi Noemí a Bozem. Všichni si mohli navzájem důvěřovat, protože se naučili důvěřovat Hospodinu, zřídlo, které vyživuje důvěru mezi lidmi, důvěra v Boha, který řídí naše životy. O důvěře jasně mluví následující slova: Boáz jí odpověděl: "Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchýni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!" (Rut 2,11-12)


Jak velký kontrast se situacemi v dnešních rodinách. Důvěra byla nahrazena žárlivostí, někdy tak silnou, že se stává hlavní příčinou domácího násilí. Vzájemná nedůvěra přivádí manželský pár k vážným problémům ve vztahu. V krajních případech se najímá detektiv, aby špehoval a sledoval manžela(ku). Žárlivost není vyjádřením lásky, právě naopak, je to vyjádření nedůvěry k protějšku a k sobě samému.

pokračování zítra

La confianza. Es consecuencia de la anterior: cuando hay fidelidad, las relaciones familiares se caracterizan por una confianza recíproca profunda. No hay nada que temer, no hay motivos para la inseguridad. Había una confianza admirable entre Noemí y Rut, entre Rut y Booz y entre Noemí y Booz. Todos ellos podían confiar entre sí porque habían aprendido a confiar en Dios: el manantial que alimenta la confianza entre los hombres es, sin duda, la confianza en un Dios que dirige nuestras vidas. Cuán iluminadoras son al respecto las palabras de Booz a Rut: «He sabido todo lo que has hecho con tu suegra... Jehová recompense tu obra, el Dios de Israel bajo cuyas alas has venido a refugiarte» (Rt. 2:11-12).

¡Qué contraste más triste con la situación de muchas familias hoy! La confianza ha sido sustituida por los celos, a veces tan fuertes que son una de las causas principales de violencia doméstica. La desconfianza mutua es lo que lleva a muchos cónyuges a serios problemas en su relación. En casos extremos se llega a contratar a un detective para espiar y controlar los movimientos del cónyuge. Los celos no son expresión de amor, sino todo lo contrario: son expresión de falta de confianza en el cónyuge y también en uno mismo.

Dr. Pablo Martínez Vila

Continuará maňana
(http://www.pensamientocristiano.com

martes, marzo 18, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 8- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 8

Věrnost. Závazek, konkretizován v památné větě, vyslovené Rut, vešel do historie jako jedno z největších vyznání rodiné lásky: "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem"(Rut 1:16). Mohl by existovat větší projev bezvýhradné lásky? Tady tkví nejlepší terapie proti úzkosti a nejistotě tolika manželů a manželek, kteří žijí lapeni nejistotou ve svém manželském vztahu. Dnes, manželská věrnost, speciálně představa jednoho manželství na celý život, "dokud nás smrt nerozdělí", je předmětem ne jenom odmítavým, ale také dokonce směšným. Dává se přednost "monogamii po sobě následující"(tak se vyjádřil jeden proslulý politik). Srdcervoucí a význačné je prohlášení jedné známé francouzké herečky: "Už nevím jak dosáhnout toho aby muž kterého miluješ byl stále po tvém boku". Něco velice špatně funguje v dnešní společnosti, když ta nejzákladnější smlouva, smlouva manželská, se bere na lehkou váhu. Společnost nemůže dobře fungovat, když její členové nemají ani tu nejmenčí vůli dostát svým slibům a závazkům.

pokračování zítra

La fidelidad. El compromiso, plasmado en aquella memorable afirmación de Rut que ha pasado a la Historia como una de las mayores declaraciones de amor familiar: «No me ruegues que te deje y me aparte de ti; porque a dondequiera que tú fueres, iré yo, y dondequiera que vivieres, viviré. Tu pueblo será mi pueblo, y tu Dios mi Dios» (Rt. 1:16). ¿Puede haber una mejor de amor que esta fidelidad incondicional? Ahí está la mejor terapia contra la ansiedad y la inseguridad de tantos esposos o esposas que viven atrapados en la incertidumbre del futuro de su relación conyugal. Hoy la fidelidad matrimonial, en especial la idea del matrimonio para toda la vida, «hasta que la muerte nos separe» es objeto no sólo de rechazo, sino incluso de burla. Se prefiere la «monogamia consecutiva» (en expresión de un famoso político español). Desgarradoras y significativas son las declaraciones de una conocida actriz francesa: «Ya no sé qué hay que hacer para lograr mantener a tu lado al hombre que amas». Algo funciona mal en nuestra sociedad cuando el más básico de los pactos, el pacto matrimonial, se toma tan a la ligera. Una sociedad no puede funcionar bien cuando sus miembros no tienen una mínima voluntad de cumplir pactos y promesas.

Dr. Pablo Martínez Vila
Continuará maňana
(http://www.pensamientocristiano.com)

lunes, marzo 17, 2008

ZÁKLADY PRO ZDRAVOU RODINU 7- BASES PARA UNA FAMILIA SANA 7


A) Vystupováním (chováním)

Praktická láska se v první řadě projevuje skrz chování. Je to vyjádření lásky jiným způsobem než slovy. Velice souvisí s naší osobností. Nespočívá tolik na tom, co děláme - láskyplné skutky- nýbrž v tom, jací jsme. Náš charakter "prosakuje" chováním, které může být láskyplné, nepřátelské, lhostejné. Naše chování je hlubokým zrcadlem našeho charakteru, bez přetvářky odkrývá obsah našeho srdce. Apoštol Pavel říkal,že "Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst" (2Kor.3:2). Naším chováním můžeme ctít svoji matku, svého otce, manželku, manžela či děti.

V knize Rut můžeme nalézt mnoho příkladů, které jsou vyjádřením lásky a zároveň vyživují lásku ve formě "zpětné vazby", tak úžasné. Ve skutečnosti tato vystupování tvoří jeden nedělitelný celek, jako hrozen. Jsou na sobě vzájemně závislá a jedno vede k druhému. Zdůrazníme tři pro jejich velkou důležitost v rodinné stabilitě a také proto, že jsou velice potřebné v dnešních rodinách.

pokračování zítra

A) Con las actitudes

En primer lugar, el amor práctico se manifiesta a través de actitudes. Es la expresión no verbal del amor. Está muy relacionada con nuestra forma de ser. No consiste tanto en lo que hacemos –las obras del amor-, sino en cómo somos. Nuestro carácter destila actitudes que pueden ser de amor, de hostilidad o de indiferencia. Las actitudes son el espejo profundo de nuestro carácter y revelan, sin disimulo, el contenido de nuestro corazón. Decía el apóstol Pablo que «somos cartas vivas» en las cuales los demás están siempre leyendo. Es por nuestra forma de ser que podemos «honrar a padre y madre», al cónyuge o a los hijos.

En el libro de Rut encontramos varios ejemplos de actitudes que son expresión de amor y que, a su vez, alimentan el amor en un «feed-back» admirable. En realidad, estas actitudes forman un todo inseparable, como un racimo. Son interdependientes y la una lleva a la otra. Destacamos tres por su trascendencia sobre la estabilidad familiar y porque, a nuestro juicio, son las más necesarias en las familias hoy.

Dr. Pablo Martínez Vila
Continuará maňana
http://www.pensamientocristiano.com

domingo, marzo 16, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


Enseñaba Jesús en una sinagoga en el día de reposo; y había allí una mujer que desde hacía dieciocho años tenía espíritu de enfermedad, y andaba encorvada, y en ninguna manera se podía enderezar. Cuando Jesús la vio, la llamó y le dijo: Mujer, eres libre de tu enfermedad. Y puso las manos sobre ella; y ella se enderezó luego, y glorificaba a Dios. Pero el principal de la sinagoga, enojado de que Jesús hubiese sanado en el día de reposo, dijo a la gente: Seis días hay en que se debe trabajar; en éstos, pues, venid y sed sanados, y no en día de reposo. Entonces el Señor le respondió y dijo: Hipócrita, cada uno de vosotros ¿no desata en el día de reposo su buey o su asno del pesebre y lo lleva a beber? Y a esta hija de Abraham, que Satanás había atado dieciocho años, ¿no se le debía desatar de esta ligadura en el día de reposo? Al decir él estas cosas, se avergonzaban todos sus adversarios; pero todo el pueblo se regocijaba por todas las cosas gloriosas hechas por él. Lucas 13:10-17


Jehová el Señor me dio lengua de sabios, para saber hablar palabras al cansado; despertará mañana tras mañana, despertará mi oído para que oiga como los sabios. Jehová el Señor me abrió el oído, y yo no fui rebelde, ni me volví atrás. Di mi cuerpo a los heridores, y mis mejillas a los que me mesaban la barba; no escondí mi rostro de injurias y de esputos. Porque Jehová el Señor me ayudará, por tanto no me avergoncé; por eso puse mi rostro como un pedernal, y sé que no seré avergonzado. Cercano está de mí el que me salva; ¿quién contenderá conmigo? Juntémonos. ¿Quién es el adversario de mi causa? Acérquese a mí. He aquí que Jehová el Señor me ayudará; ¿quién hay que me condene? He aquí que todos ellos se envejecerán como ropa de vestir, serán comidos por la polilla. Isaías 50:4-9

BOHOSLUŽBY 16.3. 2008

TEXT Lk. 13,10-17

Čtení: Iz. 50, 4-9a

Učil pak v jedné škole v sobotu. A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti. A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své. I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha. Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní. I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti? Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní? A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho. Lukáš 13.10-17


Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící. Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurně, aniž se nazpět odvracím. Těla svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím [mne, ] tváři své neskrývám od pohanění a plvání. Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi, pročež nebývám zahanben. Pro touž příčinu nastavuji tváři své jako škřemene; nebo vím, že nebudu zahanben.Blízkoť jest ten, kterýž mne ospravedlňuje. Kdož se nesnadniti bude se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpůrce můj, nechť přistoupí ke mně.Aj, Panovník Hospodin spomáhati mi bude. Kdož jest, ješto by mne potupil? Aj, všickni takoví jako roucho zvetšejí, mol sžíře je.Izaiáš 50:4-9a (KRAL)


Spoutanost, svázanost, vrženost do situace, ve které mi není dobře, ohnutost a vynucená skrčenost a navíc to tak dlouho trvá, jak dlouho už vlastně? To si každodenně užívám. Co mi pomůže, a je mi pomoci? Kdo mi pomůže, řekněte kdo? Je mi pomoci, proč jsem se do toho dostala, kde hledat pomoc, však jsem všechno již vyzkoušel/a. Proč?Je mi špatně, je mi těžko, něco mě tlačí k zemi. Jsem tak zničená, tak ze všeho unavená. Není vše jen iluze, o smyslu života, proč je mi, Bože, pro Boha, tak blbě?

Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční. A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.”

Ježíš: Co je to za ženu? Je shrbená, vypadá to, že asi už nějaký rok to bude. Lidem se dívá tak akorát na nohy. Co se jí asi honí hlavou? Nic moc dobrého se jí to asi nebude, podívejme se – rysy má už pokřivené, strhané. Chudák ženská. Jak pomoci? Počkat, teď to asi nepůjde - učím, něco povídám, a teď si uvědomuji, že na ten výklad už ani nemyslím. Lepší to přerušit. Něco zkusím, snad to pomůže, snad to bodne. Bože, smiluj se!

A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě.

Ježíš: Teď jí vidím ještě lépe. Ano, je úplně sehnutá, těžko se jí jde. Ach ženo, jsi tak shrbená, tolik tě toho asi trápí, tolik toho musíš nést a snést, tak jsi vším zaneprázdněná a svázaná. Jsi z toho nemocná. Pouta na rukou, koule na noze, tunová nůše na zádech, která tě tlačí směrem dolů. Duše ubitá.

řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.

Ježíš: Zkusím ji osvobodit z těch jejích pout, shodit nůši, pomoci, slovem uzdravit. A ještě něco udělám. Vložím na ní ruce. Jo, tolikrát to už pomohlo, vložit ruce, dotknout se, přát uzdravení, předávat dotykem.

I vložil na ni ruce.A ihned zdvihla se, a velebila Boha.

Žena: Dotkl se mě, něco se mě dotklo. Bylo to jako blesk, jako když to do vás vjede. Cítila jsem, že se mnou něco zacloumalo. Zvláštní pocit. Jakoby to co mě tížilo spadlo. Břemeno spadlo, jho bylo rozlomeno, okovy jsou přestřihnuty. Únava opadává, strach ze světa opadává. Zkusím ještě se narovnat. Narovnat se, srovnat se s ostatními. Zdvihnout hlavu. Ale jo, jde to! Rozhled je teď parádní, ba luxusní. Můžu se lidem podívat zpříma do očí, oči, jak jsou důležité a výmluvné. Snad jsem zdráva. Pomoc přece jen byla. Mohu začít znova. Bohu díky, jsem zdráva. Díky Ježíši z Nazareta.

Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.

Představený synagógy: Co to dělá, teď se má učit, teď se má vykládat a modlit. Na práci je dost času ve všední den. Tento den je oddělený pro Boha. Však je psáno: “...sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.”

Tak to musí být, to je řád daný Bohem, tak se to musí zachovávat. Pořádek musí být. Však ono by to uzdravení taky počkalo. To je svévole, porušení, přestupek Zákona...!

I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti? Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.

Sestry a bratři, slyšeli jsme příběh, další z příběhů o Ježíšovi, další z příběhů ve kterém se dotýkal lidí, ve kterém byl pohnut, kdy přerušil přednášku, vyučování a viděl v první řadě člověka v nouzi, tentokrát shrbenou ženu. Příběh o uzdravení. Slyšeli jsme i o lidech, kterým se toto nelíbilo. Jeden z nich přímo vzplanul. Slyšeli jsme příběh, ve kterém se na konci raduje zástup.

Sestry a bratři, cítíme se být více tou ženou, člověkem v nouzi, který čeká na dobré uzdravující slovo a dotyk? Nebo se cítíme být více se strážci Zákona? Nebo se cítíme být členy davu, který se raduje z Ježíšových činů?

Dotklo se nás někdy tímto způsobem Boží království? AMEN

Modlitba: Pane, ty uzdravuješ a napřimuješ. Tobě není nikdo lhostejný. Prosíme Tě napřim si lidi, kteří po tom touží. Pane, ty učíš jak správně chápat Zákon, prosíme Tě zbavuj nás veškeré tvrdosti srdce. Pane, dej, ať se umíme z Tvé dobroty radovat.

AMEN

Ladislav Havelka, farář