Páginas vistas en total

domingo, marzo 23, 2008

CUMPLEAŇOS

Como pueden ver, acabo de cumplir más de 15 aňos. Signo + en la torta "habla" muy claro.





NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO NADĚJE I - ESPERANZA I




Bendito el Dios y Padre de nuestro Señor Jesucristo, que según su grande misericordia nos hizo renacer para una esperanza viva, por la resurrección de Jesucristo de los muertos, para una herencia incorruptible, incontaminada e inmarcesible, reservada en los cielos para vosotros, que sois guardados por el poder de Dios mediante la fe, para alcanzar la salvación que está preparada para ser manifestada en el tiempo postrero. 1 Pedro 1:3-5


Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 1 Petrův 1:3-5

Naděje 1

Jak se dostat k vyjádření smyslu velikonoční neděle? Třeba takhle?

***
To je pozoruhodný americký seriál: My name is Earl. Earl je chlapík středního věku, který... (co o něm vlastně říci?) - který se vyznačuje tím, že má v kapse seznam svých špatných činů. Totiž: protloukal se životem jak se dalo, (opravdu jak se dalo), žil ze dne na den a od příležitosti k příležitosti, kradl, podváděl, pak vyhrál sto tisíc, ale hned na to ho srazilo auto... a on si v nemocnici uvědomil, že v životě vládne zákon karmy. To znamená odplaty, totiž že všechno, co v životě udělá špatně, se člověku mstí a člověk se od toho může a musí osvobodit jen tak, že to napraví. Prožil to jako otevření očí!

Takže každý díl dlouhého seriálu se vlastně odehrává takhle: Earl vytáhne z kapsy papír, na kterém je seznam jeho hříchů, toho, co ho "váže z minulosti". Jsou to velké věci i menší. A Earl si vybere jednu položku, postupně se pokouší všechny položky seznamu napravit.

Ptáte se, jak se mu daří ve skutečnosti napravit, co zkazil? Někdy je to dojemné, jindy komické, jak násilné to je a jak se při "plnění jednoho dobrého, napravujícího, osvobozujícího skutku" objeví nový, který je potřeba napravit.

Jak se mu asi žije? Je to lepší než předtím, Je. Předtím to byl jeden nezávazný a trochu šílený flám. S kocovinou a pocitem nesmyslu. Život bez stability a směru. Teď má pocit životní souvislosti, nějakou odpovědnost. Vlastně i skutečnou radost a uspokojení. Rozestoupilo se mu dobro a zlo. Žije se mu bezesporu lépe, než předtím. Pocit uspokojení, s kterým si škrtá na konci dílu nějakou položku z karmického seznamu je nápadný... Jako po dobře vykonané práci.

***
To jsou dva základní vzorce pro život (paradigmata). Earl v dvojím období. Prvním a druhém. Předkarmický. Karmický.

Earl v prvním období - dnes velmi populární - žije s pocitem: život jsou příležitosti, ber, kde se dá, nic se nesčítá, v životě není žádná souvislost, jsem (mám být) volný jako pták, mohu letět tam a tam a tam a zkusit tohle a zase tohle, s tímhle a tímhle. To musíte znát taky. (Mladí důvěrně a ostatní všichni). Jaké to je? Člověka sevře občas (často?) pocit nesmyslnosti a prázdnoty. Když to, co dělám, nemá důsledky, neváže mě to k určitým lidem, pak to taky nemá žádnou cenu a smysl.

Earl druhého období je na tom rozhodně lépe. Má pocit souvislosti ve svém životě. Co dělám má důsledky a tedy taky nějaký smysl. Je špatné a dobré, a to špatné, co jsem udělal, mě táhne ke dnu jako závaží, svazuje mě to, jako síť ptáka, mstí se mi to a já to musím napravit. A to dobré se mi odměňuje. Jenom: člověk se pořád ohlíží zpět. Těžiště života je v minulosti.

***
Je možné ještě jiný životní vzorec? Je jiný? Je křesťanský. Proti karmě opačný. Těžiště je v budoucnosti.

Tohle je obrat, který znamená velikonoční neděle. Nemusí se žít v přítomnosti beze směru, nemusí se bojovat s minulostí, jako se závažím. Jsem zachycen Ježíšem Kristem (to je moje určující souvislost, souvislost pro můj život a všechno, bod, od kterého se všechno odvozuje). Jemu patří budoucnost. A já jsem skrze Něj vázán a tažen do budoucnosti.
¹

Jestli se objev karmy prožije jako otevření očí (pro souvislost v mém životě), tak to, o čem jsme teď mluvili, se prožívá jako nové narození. Všechno vás to táhne a nese do budoucnosti.

***
A jen krátce: co potom minulost a přítomnost?

Co minulost? Z minulosti je člověk vazbou do budoucnosti vysvobozen. Zvláštním pravdivým způsobem, který znáte. Jedním slovem se tomu říká: odpuštění.

A přítomnost? V přítomnosti je nejbolavější dilema: moje nebo tvoje (nebo společné), mám prosadit sebe, to svoje, nebo se podvolit, přidat "k" tobě, k vám, přizpůsobit se... Že záleží na citlivosti člověka? Že někomu to nevadí? Že dnes je tolik možností, že si každý může přijít na své? Ne to dilema je hlouběji: když volím mezi sebou a tebou, svým a tvým, a rozhoduji se pro své, hoří mi v srdci tušení, že ty mi to uděláš taky a já zůstanu sám nebo budu s tebou (s každým) v boji.
² Dilema přítomnosti: já nebo ty (vy), moje nebo tvoje... je spalující. V životním vzorci křesťanství, se děje zvláštní div, že se "moje" osobní a "to" společné provazuje (v Jednom se provazuje), není v konkurenci, napětí... To není nesmysl. Ví ti, co prožili něco z komunity. Církev je v tomto smyslu velmi nedoceněná, úžasná věc. (Žasnu každou neděli nad tím, že se v kostele nesejde celé město...)

To je možnost! Můžeme být Ježíšem Kristem vázáni do dobré budoucnosti, z minulosti to osvobozuje (odpuštění) a z dilematu přítomnosti (já nebo ty) vyvádí. Jak to zná Láska. A to jsou velikonoce!

Děkujeme za to, že nás vysvobozuješ z toho, co na nás ulpělo, do čeho jsme se zapletli, že nás zachycuješ a táhneš k sobě. A to všechny spolu. Jak je jen tohle možné!
farář Pavel Jun


¹ To je křesťanské paradigma. Znamená připuštění naprosté odkázanosti nakonec, která není neodpovědná (naopak - nakonec neodpovědné je žít jen ze sebe pro přítomnost), ale velmi odpovědná - totiž Tomu, komu patří budoucnost.

² První vzorec, paradigma, paradigma "volné přítomnosti", je osobní, to dilema tu je živé a spalující, druhé, paradigma "karmy" je také osobní - řeším svou minulost, svou vinu, zátěž, ale v souvislosti s druhými (vina), tu mohu prožít kus štěstí.