Páginas vistas en total

domingo, marzo 30, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO; NADĚJE II - ESPERANZA II (spolu s Ním...junto con Él...)

Porque somos sepultados juntamente con él para muerte por el bautismo, a fin de que como Cristo resucitó de los muertos por la gloria del Padre, así también nosotros andemos en vida nueva. Porque si fuimos plantados juntamente con él en la semejanza de su muerte, así también lo seremos en la de su resurrección; sabiendo esto, que nuestro viejo hombre fue crucificado juntamente con él, para que el cuerpo del pecado sea destruido, a fin de que no sirvamos más al pecado. Porque el que ha muerto, ha sido justificado del pecado. Y si morimos con Cristo, creemos que también viviremos con él; Romanos 6:4-8

Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. estliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. stliže jsme spolu k Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Římanům 6:4-8

Děláme si inventuru novozákonních motivů. Posledně jsme začali s tématem "naděje". Dnes jen malý kousek dál. Posledně jsme mluvili o tom, že je trojí možný vzorec pro život (paradigma). K vyjádření dvou jsme použili hlavní postavu z TV seriálu My name is Earl. Ještě jednou připomenu...

Earl. to je chlapík všeho schopný. Žije bez skrupulí, bezohledně si jde po svém. Využije každé příležitosti. Podvod, krádež..., všechno možné, žádný problém. Tedy... jeho život je jeden stálý problém. Ale on ho žije... zdá se, chvílemi docela s chutí.

Pak přišlo jeho "karmické období". vyhrál sto tisíc a hned ho srazilo auto. A na nemocničním lůžku objevil souvislosti. "Patřilo mi to", říká - právě že ne ta výhra, ale to auto. Ozvala se "karma". Earl objevil: to, co dělám, má dosah, důsledky, dožene mě to a také se to zapisuje do života druhých lidí. Všechno se mu začalo rezestupovat na "dobré" a "zlé". Sepsal si seznam svých "přestupků" - skoro 300 položek a jednu po druhé zkouší napravit. Někdy je to násilné, komické... Ale karmický Earl je bezesporu šťastnější, než Earl předtím. Pocit uspokojení, s kterými si škrtá každý "napravený případ" je někdy až dojemný. Jenom mu do seznamu přibývají další a další položky. ale oproti osamělému štvanci je to opravdu rozdíl.

Tedy: Jeden životní vzorec - Earl předkarmický. Těžiště života má v sobě. V své potřebě, hořkosti, touze... Je bez zábran. Obrazem vyjádřeno - letí časem a prostorem - jako rachejtle z ohňostroje, motá se dokola, lítají jiskry, a shoří, ztratí se... Každý máme v sobě kousek takového Earla. Nebudeme popírat.

Druhý: Earl karmický ví, že minulost a přítomnost jsou provázené. A to pouto svazuje, tíží, mohlo by zničit, tak je potřebí ho uvolnit. Těžiště života je v minulosti.
Obrazem: jdou po mě exekutoři a já bych měl vyrovnat svoje dluhy, abych zůstal na svobodě. Přišli jste taky na to, že to, co člověk dělá, že "není jedno", že nás to vevazuje do lecčehos, svazuje...? Že je dobré a zlé, správné a bezcenné. Asi ano.

Třetí životní vzorec jsme objevovali v souvislosti s velikonoční nedělí: těžiště života je v budoucnosti. Ne v přítomnosti, ne "teď" je všechno, bez souvislosti; nejde o to vysvobodit se z minulosti.
Obrazem? Námořníci na lodi plují do přístavu...
A to je pak "naděje".

***

Jenom: máme na výběr? Jak se do naděje člověk dostane? Jak by se mohlo stát, že se "převáže" životní vazba z minulosti do budoucnosti.
Klíčové pro tu proměnu je "spolu s ním"... Teď by bylo potřeba "S kým...:" Řekněte si to hodně pomalu. "S kým co mám? S kým co mohu mít?" Bude to defilé postav. A pocitů.
TEDY: Starý Earl v nás nebude mít zase tolik postav "s kterými něco má". Špatně vidí. Druhé si nepřipouští. A pocity bude mít spíš neklidné - už si běžte po svých, já taky půjdu.
Karmický Earl bude mít postav víc. A bude ho mrazit. I s tímhle mám tohle... i s tímhle, takhle jsem se provinil. "Spolu s ním..." mu bude znít spíš jako obvinění: "co spolu - tedy proti sobě máme..."

Měli byste to tak, že u někoho byste řekli spolu s ním... a měli byste pocit, že se vaše životy ne protínají, potkávají, ale dotýkají a jaksi prolínají? Prožili jste s někým "náklonnost", že se vám život naklonil, nachýlil a překlápí se - do života někoho jiného. Jaké to bylo, je? A uvědomili jste si, že tím se otvírá také budoucnost.

A: uklouzlo by vám u někoho - spolu s ním bych mohl i zemřít. tomuhle bych celý život dal. Svěřil. To by musela být Láska, to by musela být Důvěra. "Spolu s ním... bych mohl zemřít..."

Jako možné a pravdivé se to prožije před tváří Ježíše Krista. Nad jeho příběhem. Když se vás dotkne "jeho Duch". To je smysl bohoslužeb, existence křesťanského sboru. To je smysl křtu. Spolu s ním mohu zemřít.

To je ta věc křesťanské víry a sboru, církve: Člověk zápasící o svůj život a s vlastní nepřijatelností... řekne... "spolu s ním..." a prožije, jak se život (o jehož rovnováhu se bojuje) "převáží", přechýlí a přepadne do Toho, kterému patří všechno, i budoucnost. A prožije se, že se život takhle svěřený neztratí, ale získá... osvobozený a proměněný. Sbor je místo, kde život "takhle přepadne", vypadne člověku z rukou (stejně nám z nich vypadává). A prožije se sounáležitost života s Bohem.
Moci říci "spolu s ním... mohu umřít a žít" a nechat přepadnout svůj život "do Kristova příběhu, do Božích rukou", to je výsada křesťanské víry a smysl existence sboru.

Pokoušíme se svůj život uchránit a zhodnotit... a nejde nám to. Ať se nám to znovu stane: ať se přechýlí k tobě, do Tebe.
farář Pavel Jun