Páginas vistas en total

sábado, abril 26, 2008

LETOHRAD - divadlo LEDOVÁ KRA NÁS UNÁŠÍ 2008

Honza Potoček, Vašek Drda, Michal Vejvoda a Linda Homolková čekají před domem ČCE v Letohradu
Zkouška divadla. Martin Jeřábek si opakuje scénář a Linda jen tak pokukuje.
Došlo i na zkoušku písniček. Tom Richter se usmívá, zatímco Adam Krúpa hraje na svou kytaru.

Dan Kučera, důležitá postava v divadle a ve filmu, byl i důležitou osobou hudební stránky. V pozadí sedí u bicích Filip Jun.

domingo, abril 20, 2008

BREVE VISITA EN STARKOČ

Helena (madre de Václav), Václav, Ena y Hana en Starkoč.

Esta tarde pasamos un rato muy agradable con mi suegra Helena en su casa, unos seis kilometros de Žleby. Nos hizo compaňía una herman en Cristo, Hana, mi vecina más cercana. Disfrutamos de un enparedado de jamón, un té de frutas , de una tarde soleada y de mucho cariňo. Fue un paseo corto, pero bendecido.

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO; NADĚJE V- SPRAVEDLNOST; ESPERANZA V - JUSTICIA


nosotros también hemos creído en Jesucristo, para ser justificados por la fe de Cristo y no por las obras de la ley, por cuanto por las obras de la ley nadie será justificado. sabiendo que el hombre no es justificado por las obras de la ley, sino por la fe de Jesucristo,
Gálatas 2:16

víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona 'nebude nikdo ospravedlněn'.
Galatským 2:16

***
To je důležité - chovat se, jednat a cítit přiměřeně. Prostě tak, aby to odpovídalo stavu věcí, situaci. Když chování a jednání není přiměřené, když je ne-vhodné, nepatřičné, pak to je "trapné". Budí to pohoršení nebo výsměch a stud. Příklad? Příklad manažerského saka. Když je chování a jednání zásadně, nebezpečně nepřiměřené, když je porušení pravidel důležitých pro život (zvláště pro spolubytí lidí), tak je to "zločin". Ten vyvolává hněv. A měl by přijít trest. Nepřiměřené chování, jednání může být od trapnosti po zločin. Nepřiměřené chování - to je původní a nejširší význam prastarého slova "spravedlnost". Žít přiměřeně situaci, dohodám, zákonu, postavení... Chovat se a jednat přiměřeně je důležitější, touha po přiměřeném chování je silnější, než si často uvědomujeme. Nejde jen o pocit trapnosti, který je člověku nepříjemný (i za druhé), nebo hněvu, když cítíte ohrožující nevhodnost. Když nevím, co by mohlo být přiměřené, co bych měl žít... tak jde o zásadní životní nejistotu, a také o pocit nesmyslu (žít do prázdna, bez souvislosti, bez směřování, bez odpovídání... z toho roste pocit nesmyslu (proto je dnes tak silný, po přiměřenosti se zapomínáme ptát)). Co rozhoduje o tom, co je přiměřené? Nejvíc situace a její povaha? A ta je dána očekáváním, nějakým zvykem, nějakou dohodou, konstelací - nebo čím vlastně...? Záleží na tom, jak se daná situace čte, jak jí člověk rozumí. Tedy: Žít přiměřeně - situaci - je velmi důležité. To znamená "spravedlnost".
***
Dvě věci u apoštola Pavla pak velmi překvapí a) jedna je, jak vášnivě se zlobí na lidi, kteří usilují o spravedlnost. Co je na tom špatného, když usilují o přiměřenost? b) A pak že Pavel mluví o Boží spravedlnosti. Copak Bůh taky může a musí jednat přiměřeně? Komu, čemu? Ad a) proč se tak vášnivě a nesmiřitelně zlobí na to, kdo usilují o spravedlnost. No - tam je vždycky "usilovat o vlastní spravedlnost". Stejně, co je na tom špatného? Tohle: to prozrazuje, že člověk čte "výchozí", základní situaci" takhle: jako situaci, za kterou se skrývá nárok a podmínky, dokonce snad nepřátelství. Usilovat o vlastní spravedlnost znamená: Žít tak, jakoby nás obklopovalo nepřátelství, zkoumavý pohled - a tak já, aby mi nikdo nemohl nic vytknout, aby proti mě nemohli nic mít - a já se mohl vždycky svou cenou (patřičností) vykázat, chci mít "vlastní spravedlnost" jako zbraň proti vlastní nejistotě a proti vnější nevoli nebo nepřátelství. Abych mohl sobě a druhým dokázat, že mám svou cenu. Víte, co to způsobí. Museli jste to zažít společensky nebo pracovně. Když jste v prostředí, kde si musíte dávat pozor, protože je to náročné prostředí, třeba snobské nebo neurvale konkurenční, tak je člověk v jakémsi sevření nebo se předvádí... Když jste proti tomu v angažovaném prostředí přátel, tak se dostaví uvolněnost, vstřícnost, a kreativita a všechno se sčítá. Tak proto se Pavel zlobí na ty, kteří usilují o vlastní spravedlnost? Znamená to tohle "ztuhnutí" atmosféry a spoustu místa pro trapné - až zločinné? Ale Pavlovi nejde nakonec hlavně o to, co to působí. Jde o to, že to je zásadně špatné čtení lidské situace. A tomu on říká hřích. Jaká je základní lidská situace? To je zásadní otázka!
***
Ad b) To je zřetelné z toho že a jak mluví Pavel o Boží spravedlnosti. Bůh - a spravedlnost... se může říci takhle spolu? Copak Bůh taky může a musí jednat spravedlivě, tedy přiměřeně? Komu, čemu? "Musí." Sobě.
Když se mluví o Boží spravedlnosti v SZ, tak se to slovo často objeví v sousedství a vlastně v přímé souvislosti s "spasení" nebo záchrana, vysvobození nebo pomoc. A často se mluví o Boží věrnosti a trpělivosti. To je starozákonní tušení a novozákonní objev: Bůh je lidem nakloněn, má v nich zalíbení. To je pravé čtení základní výchozí situace. Co je přiměřené, odpovídající nakloněnosti? Taky nakloněnost, vstřícnost, radost, pokoj, láska. Tedy ne "vlastní spravedlnost", nic nemusíš dokazovat. To po tobě nikdo nechce. Základní situace je nakloněnost. A proto se Pavel zlobí na ty, kteří tak dají na vlastní spravedlnost, jako na něco, o co se musí opřít - tihle špatně čtou zásadní situaci. Jde o tohle: Jejich spravedlnost (jejich pokus o přiměřenost života) neodpovídá té výchozí spravedlnosti, totiž té, Boží. ( I když se ohání zákonem Božím). A pak při vší snaze o dobré, ceně života odpovídající chování a cítění je to špatně hned v tom zásadním: není situace nároku, zkoumání, ohrožení, nepřátelství. Ale oni se tak chovají. Chtějí stále něco "dokazovat".
***
To jsou ty dvě nesmírně důležité věci: a) Nejdůležitější důraz Pavla je: spravedlnost z milosti. Správné čtení situace, přiměřené, odpovídající je milost a patřičné je odpovídání na milost. Boží spravedlnost (ta utvářející výchozí situaci) je milost. Naše (spravedlnost) se může o to opřít. Jakékoli jiné čtení situací je zásadně mylné. b) A pak: ani lidský hřích, lidské úsilí o vlastní spravedlnost, které je z nepřátelství a mělo by je zpětně vyvolat (jak to bývá, když cítite nedůvěru, tak ji vrátíte...), s Boží spravedlností nepohne. On "neztratí svůj charakter", nerozhněvá se, nevrátí to lidem. To je smyslem slov, v kterých se mluví o Krtistově smrti jako o smírné oběti... Mluvíme vv posledních nedělích o naději. Naděje je pro toho, kdo přiměřeně čte svou situaci, situaci světa, ten nebude ze situace směšně - trapně vypadávat a nebude ji kvůli své zlobě ztrácet.

Odpusť nám - kolikrát jsme se nechali strhnout k špatnému čtení situace a chovali jsme se trapně až zle. Možná se zase necháme strhnout a budeme mít pocit ohrožení budeme zkoušet zakládat si na tom svém, jakoby šlo o život. Ale kdybychom na Tebe ani v tom nikdy nezapomněli a dokázali se k Tobě vrátit. Prosíme o Tvého Ducha, který učí správnému, přiměřenému čtení situace své i druhých.
farář Pavel Jun