Páginas vistas en total

jueves, mayo 29, 2008

LA IMPORTANCIA DE COMER EN FAMILIA

Todo lo que se mueve y vive, os será para mantenimiento: así como las legumbres y plantas verdes, os lo he dado todo.

Génesis 9:3

La hora de la comida no tiene por qué ser un momento solemne, podemos convertirlo en un encuentro entretenido en torno a la comida.


Compartir la mesa es el mejor plan que podemos hacer cada día en familia

domingo, mayo 25, 2008

PASEO VESPERTINO - ODPOLEDNÍ PROCHÁZKA

Subiendo por una senda desde la orilla derecha del rio Doubrava hacia el parque del palacio del Žleby

Sonido del agua cayendo por el dique es un balsamo para los oidos.

Fue una tarde muy agradable.

Más fotos pueden ver en http://naturalezaenbohemia.blogspot.com/

NEDĚLNÍ SLOVO - vyjítí I PALABRA DEL DOMINGO - salida I (exodus)


Pero Jehová había dicho a Abram: Vete de tu tierra y de tu parentela, y de la casa de tu padre, a la tierra que te mostraré. Y haré de ti una nación grande, y te bendeciré, y engrandeceré tu nombre, y serás bendición. Bendeciré a los que te bendijeren, y a los que te maldijeren maldeciré; y serán benditas en ti todas las familias de la tierra. Y se fue Abram, como Jehová le dijo; Génesis 12:1-4a

Y dijo: Yo soy el Dios de tu padre, Dios de Abraham, Dios de Isaac, y Dios de Jacob. Entonces Moisés cubrió su rostro, porque tuvo miedo de mirar a Dios. Dijo luego Jehová: Bien he visto la aflicción de mi pueblo que está en Egipto, y he oído su clamor a causa de sus exactores; pues he conocido sus angustias, y he descendido para librarlos de mano de los egipcios, y sacarlos de aquella tierra a una tierra buena y ancha, a tierra que fluye leche y miel, a los lugares del cananeo, del heteo, del amorreo, del ferezeo, del heveo y del jebuseo. Éxodo 3:6-8

Pasando Jesús de allí, vio a un hombre llamado Mateo, que estaba sentado al banco de los tributos públicos, y le dijo: Sígueme. Y se levantó y le siguió. Mateo 9:9

řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!ožehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.Genesis 12:1-4a

A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Mojžíš si zakryl tvář neboť se bál na Boha pohledět.Hospodin dále řekl: "Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu který, je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti.Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné do země oplývající mlékem a medem na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. Exodus 3,6-8

Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Matouš 9,9

Provádíme inventuru NZ motivů. Dnes přejdeme k další "položce". K víře patří pohyb. (Stejně jako k životu)

***
Jaký (životní) pohyb si dokážete představit. Kruhový. Jaro, léto podzim, zima. Pondělí, úterý... až po neděli a pak znovu a znovu... Den za dnem, pořád dokola. Komíhavý, sem a tam. To může být také, jako když pták uvízne v síti a zmítá sebou, jak se pokouší vzlétnout.
Nebo naprosto náhodný klikatý pohyb? Ve fyzice se tomu říká snad "Brownův pohyb" - pohyb opilého námořníka Browna - tak se pohybuje molekula barviva ve vodě, jak naráží do molekul vody. Cesta nejmenšího odporu, největší přitažlivosti. Nebo: pohyb v jedné linii. To může být pád. Nebo cesta odněkud někam.

***
Poznáváte se v něčem? A co byste chtěli? Jak by se vám život líbil? Chodit cestami touhy a nejmenšího odporu, to se dnes hodně dělá, to je svůdné, ale člověk si časem přestane vážit sebe a života a ztratí charakter. Chodit dokola, to nedává smysl. Jenom se komíhat, nebo uvíznout a jen sebou zmítat, to unaví.

Žít v jedné linii...(!) Kdyby to nebyl pád, ale cesta někam... Co by k tomu bylo potřeba? Ten cíl? Mít ho? Není skrytý smutek a možná až zoufalství moderního života v tom - že cíl vlastně chybí (jak by taky mohl být - když se stárne a ztrácí se síla a ...)? Když chybí, tak je potřeba si ho vysnít, vymyslet. To je myšlení a způsob života upínající se ke krátkodobým cílům, za kterými se jde, po jejichž smyslu se nikdo příliš neptá a které se pak snadno a rychle opustí kvůli jiným. Ale... Potkal jsem dva lidi, kteří hodně propadli tomuto způsobu života, byla v tom jakási zběsilost, ignorování relity a druhých lidí, ale možná ještě spíš zoufalství, s dost nebezpečnými rysy i pro druhé - prostě si najít svůj cíl a prosadit ho a nedbat, co po něm zůstává a jít dál. Stačí mít sen, pak vizi a pak dost cílevědomosti. ("Jaký máte sen, vizi", ptal se kolega na ročníkovém setkání a tvářil se přitom velmi důležitě...)

***
Víra také člověka dostane do pohybu. Do jakého - řekli byste? O tom pohybu budeme mluvit. Měli jsme tři příklady:Abrahama, Izrael v Egyptě, učedníka Matouše. Do jakého pohybu je uvedla víra?

Čeho jste si všimli, co vám připadalo nápadné? Je to přímá linie? Asi... i když se cesta třeba točila. To vyjítí je jaksi rozhodné. Nic je nezadrží. Je náhlé. Je to ze dne na den. Není moc příprav, zvažování. Není sevření nejistotou, jestli dojdou. Jsou jaksi jistí. Co je určující pro pohyb, do kterého člověka dostane víra?

***
Pohybu, do kterého se člověk dostane vírou, se říká exodus. Jaký to je tedy pohyb? Exodus. "Ex" - znamená "z". Něco se opravdu opouští. Takže je to pohyb "odněkud"? Překládá se to jako "vyjítí". Člověk byl jako ten pták uvízlý v síti...?

Nebo jde spíš o to, že se člověku objeví cíl? Abraham má naději na syna, Izrael na vlastní zemi? Je to cesta "někam"?

Ale... Musíme se zeptat tak: Jak se člověk dostane do pohybu víry? Všimli jste si : Slovem. To vyjítí je "poslušné". Takhle se totiž děje: člověk slyší, uslyší a jde. Co slyšeli? Nemyslete přitom jen na slovo - složené z hlásek, které dává smysl v určité řeči. Myslete spíš na slovo, které někdo říká, které nahlašuje jeho přítomnost, je slibem a vytváří vztah mezi vámi. Slovo jako projev "někoho, osoby". (Jen osoba, centrum života... vás může takhle zaujmout, osvobodit, pozvat a celou cestu provázet.) Slovo může tohle: Sváže se to, co chci, co mám, kam chci, a hlavně ke komu patřím a komu. Je z toho uzel... A člověk se dostane do pohybu - ve kterém nejde jen o to, že je "odněkud nebo "někam", ale že je "s Někým".

Pro pohyb, do kterého dostává víra, není určující situace, ale ani můj sen, má vize, má minulost, touha a projekt... To vyjítí (vysvobození) se stane kvůli Někomu. To, kdo člověka pozval, čí přítomnost se prožila, s Kým a za Kým se jde, je důležité. V Něm je důvod jití. On je určující. Ne jen cíl.

***
Jak se tedy člověk dostane do pohybu víry? Slovem. Slovo může být jako znamení zavazující (se) přítomnosti. Vytvoří se souvislost mezi vámi a Bohem. Minulost není určující, a to není ani cíl, ale k Někomu se vztahujete, Někdo vás provází... Hospodin je můj pastýř. Z pohybu se stane cesta. Nejde o to jen "odkud" a "kam", ale "s kým". O pohybu víry budeme ještě mluvit.

Děkujeme za to, že do naší osamělosti, smutku a zoufalství vstupuješ a my se vztahujeme k tobě.
farář Pavel Jun