Páginas vistas en total

sábado, junio 07, 2008

PASEO - PROCHÁZKA

El profundo cañón del río Doubrava.A su alrededor se extienden las reservas naturales de Údolí Doubravy (Valle de Doubrava), Zlatá louka (Prado dorado) y Mokřadlo, y varios ecosistemas boscosos cercanos a la naturaleza. Predominan ecosistemas boscosos, restos de prados floridos y de vegas fluviales.
Si es primavera o verano, caminar por este sendero es todo un placer por ser una época en que la vegetación rebosa.
V části údolí, kterou právě procházíme, má řeka největší spád. Na úseku 1340 metrů překonává výškový rozdíl 55 metrů. Nápadnými geomorfologickými jevy jsou časté peřeje a vodopády v řečišti.



El paso es estrecho, no hay senda y tenemos que caminar por las piedras, a veces de un tamaño considerable, incluso dar algún que otro salto, esto hace el caminar lento y costoso, más aún si pensamos que no podemos dejar de mirar hacia arriba, para ver el espectáculo de los cortados, y al mismo tiempo hacia abajo para no caernos




En esta parte del rio podemos ver varios saltos de agua y raudales. En una distancia de 1340 metros el rio baja en unos 55 metros.

Žluté skvrny na skále? To je povlak vzácného lišejníku – Biatora lucida.
Manchas amarillas en la roca? Es liquen muy escaso (raro) de nombre
Biatora lucida.

Rosa canina (růže šípková) Růže šípková je rozšířena téměř po celé Evropě a v přilehlých oblastech Asie a Afriky. V našich krajích je to nejčastější planá růže.

La rosa silvestre (rosa canina), también conocida como agavanzo o escaramujo.


Phyteuma spicatum - zvonečník klasnatý. Phyteuma zahrnuje asi 24 druhů, které rostou v Evropě.
Phyteuma spicatum Vive en herbazales frescos en el seno de bosques húmedos, tales como hayedos, abetales o pinares montanos, colonizando también megaforbios sobre suelos frescos, a veces pedregosos.



SALUDOS DESDE NUEVA ZELANDA - POZDRAVY Z NOVÉHO ZÉLANDU

Diana y Louis en Nueva Zelanda


Hola a todos en Republica Checa especialmente Zleby, recordandolos mucho..... ahora!!!!! desde el pais de los KIWIS y MAORIS, Nueva Zelanda... Mil bendiciones.....

domingo, junio 01, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - vyjítí II, následování; PALABRA DEL DOMINGO - salida I I, seguimiento (secutus sum)

Al salir él para seguir su camino, vino uno corriendo, e hincando la rodilla delante de él, le preguntó: Maestro bueno, ¿qué haré para heredar la vida eterna? Jesús le dijo: ¿Por qué me llamas bueno? Ninguno hay bueno, sino sólo uno, Dios. Los mandamientos sabes: No adulteres. No mates. No hurtes. No digas falso testimonio. No defraudes. Honra a tu padre y a tu madre. El entonces, respondiendo, le dijo: Maestro, todo esto lo he guardado desde mi juventud. Entonces Jesús, mirándole, le amó, y le dijo: Una cosa te falta: anda, vende todo lo que tienes, y dalo a los pobres, y tendrás tesoro en el cielo; y ven, sígueme, tomando tu cruz. Pero él, afligido por esta palabra, se fue triste, porque tenía muchas posesiones. Entonces Jesús, mirando alrededor, dijo a sus discípulos: !!Cuán difícilmente entrarán en el reino de Dios los que tienen riquezas! Los discípulos se asombraron de sus palabras; pero Jesús, respondiendo, volvió a decirles: Hijos, !!cuán difícil les es entrar en el reino de Dios, a los que confían en las riquezas! Más fácil es pasar un camello por el ojo de una aguja, que entrar un rico en el reino de Dios. Ellos se asombraban aun más, diciendo entre sí: ¿Quién, pues, podrá ser salvo? Entonces Jesús, mirándolos, dijo: Para los hombres es imposible, mas para Dios, no; porque todas las cosas son posibles para Dios. Entonces Pedro comenzó a decirle: He aquí, nosotros lo hemos dejado todo, y te hemos seguido. Respondió Jesús y dijo: De cierto os digo que no hay ninguno que haya dejado casa, o hermanos, o hermanas, o padre, o madre, o mujer, o hijos, o tierras, por causa de mí y del evangelio, que no reciba cien veces más ahora en este tiempo; casas, hermanos, hermanas, madres, hijos, y tierras, con persecuciones; y en el siglo venidero la vida eterna. Pero muchos primeros serán postreros, y los postreros, primeros. Marcos 10:17-31 (Reina-Valera 1960)

Hermanos, yo mismo no pretendo haberlo ya alcanzado; pero una cosa hago: olvidando ciertamente lo que queda atrás, y extendiéndome a lo que está delante,prosigo a la meta, al premio del supremo llamamiento de Dios en Cristo Jesús. Filipenses 3:13-14 (Reina-Valera 1960)

Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"On mu na to řekl: "Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí."Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!"Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království."eště více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?"Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko."Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou."Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,aby nyní, v tomto čase nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. Mnozí první budou poslední a poslední první.Marek 10:17-31

Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou,běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.Filipenským 3,13-14

***
Kam byste se chtěli v životě (ještě) podívat? Já třeba do USA. Autem si je projet. Někdo spíš do Jižní Ameriky? Švagr si teď plní sen a dar k padesátinám a přechází Island. Nebo byste se chtěli podívat někam v čase (spíš zpět)? Prožít znovu nějaký den v tom a tom roce...?
A kam byste se chtěli v životě dostat? Že jsme o tom teď mluvili? Ne, teď se ptám na něco docela jiného.
Dva obrázky.
Obrázek člověka (s kamerou, mapou, kochá se výhledem) a jiného člověka (cesta k obzoru, hůl, unavený asi a sehnutý).

Oba jsou na cestě. Jaký z nich máte dojem? Který se vám víc líbí, kterým byste chtěli víc být?
Jeden si to užívá.
Druhý je trochu zasmušilý. Zarputilý.
Jeden je turista, druhý je poutník. Jaký je mezi nimi rozdíl?

***
Turista se vydává na cesty. Vybírá si z možností. Nechá se zlákat nabídkou. Tam bych se chtěl podívat. Proč? Chce se vytrhnout ze všedních dnů? Vrací se z cest zpátky a časem se znovu vydá na jiné. Procestovat krajinu světa křížem krážem. Prožít z ní co nejvíc, zahrnout ji do své zkušenosti, paměti... Těšit se krásou přírody, exotikou.

Turista v nás (každý ho v sobě máme) je výrazný, sebevědomý. Prožít, udělat a dokázat, co se dá... to je moje bohatství a smysl života. Jen nás čím dál víc trápí a pak děsí otázka: Kolik ještě stihneme cest (kolik toho ještě stihneme prožít, udělat)?

***
Poutník je na pouti, to znamená na cestě, která má svůj cíl. Ten cíl si možná nevybral on, možná je to docela jinak. Někdy jde i s hlavou svěšenou, netěší se vždycky krajinou, má hůl, protože ta cesta není procházkou. A je někdy nebezpečná. Ale má cíl.
V každém z nás je poutník. Ten tuší (namítá): Život by přece měl mít svůj cíl, copak to necítíte? Ale my poutníkovi nedopřáváme moc slova. Proč jsme ho umlčeli? Nepřipadá vám to logické, že by život měl mít cíl? To mu nemůžeme upřít! Tak proč jsme ho umlčeli? Že by nás cíl zbytečně vázal a poutal, omezoval na našich cestách? Nebo že cíl není zřetelný? Že nedovedeme vidět žádný cíl za hranicemi svého světa a života? Jen tak totiž má cíl smysl a stojí za to o něm mluvit (dílčí cíle uvnitř našeho života - to nestojí za řeč, to smysl nedá, to pak nejde o cestu, ale o toulání). Netrap se (a nás), cíle nejsou, jsou jen cesty. "I cesta může být cíl" zní jedna smutná písnička Mňágy.

Ale poutník (pocit, tušení, naděje - že život má mít svůj cíl) se nedá docela umlčet. Jestli v sobě cítíte často něco smutného, možná někdy až zoufalého, tak to může být odtud. (Poutník je smutný) Poutnického je v nás málo. Kam bycho se měli a mohli dostat?

***

Jak by se dalo (poutníkovi) připustit, že cíl by mohl být i za hranicemi našeho světa?
Těžko. Leda - kdybychom zaznamenali vstřícný pohyb - okolo, i mimo náš dosah, i za hranicemi našeho světa. To by nás musel Někdo dovést k důvěře, že mimo nás, a také za hranicemi našeho světa je život, tak jak jím jsme my, osobní. To by se nám muselo otevřít srdce a člověk by musel prožít, že je Někdo, mimo nás a ne (když tak jen) proti nám... Člověk by mohl pak pustit z rukou a z hlavy to svoje, nemusel by na tom tak lpět. A dokázal by se těšit z toho (a na to), co je na dosah, i z toho, co není.

***
To se Dělo u Ježíše, to je podstata zkušenosti s ním (a pak kvůli němu): dal se zaznamenat zřetelný vstřícný pohyb i mimo náš svět a dosah. A z lidí se u Něj stávají poutníci. Poutník v člověku se probudil, znovuožil.
Vstřícný pohyb byl zřetelný, měl dokonce podobu pozvání ("pojď a následuj mě").
Cíl byl blízký, zřetelný a patrný, přitom i za hranicemi mého světa (jak to dává smysl), prostý, jako prostřený stůl... s místem pro leckoho, možná pro všechny, v blízkosti a důvěrnosti ("Království Boží", říkal Ježíš a dávalo to smysl).

***
V rámci inventarizace NZ motivů a témat mluvíme o pohybu do kterého uvádí víra. Dá se mu říkat exodus (posledně), a také "následování". O tom jsme mluvili dnes.

Říkáme si to tady jen proto, že poutník v nás by mohl ožít. mohl by najít odvahu říci turistovi: vidíš! Já to tušil. A turista by mohl přiznat... no ano vlastně, já to taky tušil.

Pane, dej ať naše srdce zaznamená vstřícný pohyb. Teb života - i mimo náš dosah a přestane se tak výlučně vázat na to "naše", na to, co je v našem dosahu...

farář Pavel Jun