Páginas vistas en total

domingo, junio 15, 2008

HOY EN ČÁSLAV

La foto fue tomada por Ivan Klinský en el dia de hoy, afuera de la iglesia evangelica de Čáslav. En ella se pueden apreciar hermanos y hermanas, miembros de la congregación de Českobratrský evangelický sbor v Čáslavi

NEDĚLNÍ SLOVO - vyjítí III, příklad - PALABRA DEL DOMINGO - salida III (imitari)

Sed imitadores de mí, así como yo de Cristo. 1 Corintios 11

Pero no será así entre vosotros, sino que el que quiera hacerse grande entre vosotros será vuestro servidor, y el que de vosotros quiera ser el primero, será siervo de todos. Porque el Hijo del Hombre no vino para ser servido, sino para servir, y para dar su vida en rescate por muchos. Marcos 10:43-45

Pero deseamos que cada uno de vosotros muestre la misma solicitud hasta el fin, para plena certeza de la esperanza, a fin de que no os hagáis perezosos, sino imitadores de aquellos que por la fe y la paciencia heredan las promesas. Hebreos 6:11-12

Sed, pues, imitadores de Dios como hijos amados. Y andad en amor, como también Cristo nos amó, y se entregó a sí mismo por nosotros, ofrenda y sacrificio a Dios en olor fragante. Efesios 5:1-2


Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.1. Korintským 11,1

Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje;proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení. Židům 6:11-12

Jako milované děti následujte Božího příkladua žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.Efezským 5:1-2

Mluvíme o "pohybu, do kterého uvádí víra" jako o dalším motivu v Novém Zákoně. Několik pojmů tento pohyb popisuje - exodus, následování (to jsme měli posledně) a dnes ještě další slovo - "mimeomai",( ano, slyšíte v tom slovo "mim"), které znamená - "napodobovat", (mít někoho jako příklad).

***

Nejprve: představte si, co to může znamenat - napodobovat.

Znamená to, "mít jeden (životní) rytmus".
To může být krásné. Představte si akvabely.
Děsivé. Když kráčí oddíl vojáků.
Nebo komické. Jdou otec a syn, oba stejný krok, oba ruce stejně v kapsách a pískají si.

***
Kdy člověk vlastně musí "napodobovat"?
Když si neví rady. Když se totiž dostane do nové situace. Když je třeba poprvé na letišti nebo ve společnosti, kterou nezná... Tak se dívá kolem sebe, pozoruje ostatní - a chová se podle nich.

Ale s celým životem je to vlastně tak: Narodit se - to je naprosto nová situace. Co já vím, jako malé dítě, poprvé na tomhle možná krásném a možná hrozném světě? Tak člověk od mala napodobuje, totiž odečítá ... od rodičů, pak ve škole, od kamarádů, a leckde, z TV, filmů... ze všech stran...

A člověk zjistí dřív nebo později, že se odehrává několik typů příběhů. Možná jen dva?

a) Příběh podle příkladu rostliny. Příběh přirozeného (osobního) žití života, příběh růstu, zrání, květů, plodů a uschnutí. Dovedete si představit, nepotřebujete komentář.

b) Podle příkladu hrdiny. Napjatý boj, nebo aspoň úsilí, o život, prostor, úspěch. Hrdinský boj (nebo usilovná práce).

Který příběh napodobit, do kterého příběhu vstoupit? Žít jako rostlina, žít přirozeně tam, kam jste byli postavení, žít čas a možnosti..., nebo žít v velkém úsilí (až boji) jako hrdina? Který příklad napodobujete? Jaká je vaše volba?

***
Když apoštolé mluví o svém příkladu, tak je zřetelné, že ho odvozují od příkladu Kristova, (a až Božího), a že tím dávají možnost dalšího příkladu, dalšího typu příběhu, do kterého člověk může vstoupit. Kristovského. V kterém hrdina je obětí a "uschnutí" a zánik neznamená konec!

Je totiž důležité si všimnout, k napodobování čeho se v NZ vybízí. Překvapilo by vás možná, že toho není tolik. Podstatné jsou možná jen tři věci. Slyšeli jste z druhého čtení.

a) To, čemu se říkávalo "pokora".
Žádné bezvýhradné zaujetí vlastním životem. Žádné upřednostňování a vyvyšování svého. Teď by se vám měl tajit dech, tohle je neslýchané, kde jste tohle jinde slyšeli v tomhle popleteném světě (kde se počítá jen úspěch a lež se pak často vydává za pravdu). Být schopen pokory, to prozrazuje, že člověk má odstup od vlastního života a nadhled nad ním.

b) Věrnost, trpělivost, vytrvalost a horlivost.
To aby se člověk pak nestal zahořklou obětí, (každému pokornému jednou dojde dech), to by musel být vázán jakýmsi neskutečně pevným poutem něčím nad sebou, Někým nad sebou. Tak proto "věrnost" a "horlivost". A jen pak se dá vyzývat k trpělivosti.

c) Láska.
Pokora nemusí volit - mezi já nebo Ty (není v tomto dilematu). Vázanost někým jiným nad sebou dává dlouhý dech a to krásně osvobozuje. A pak... může dojít na lásku. Na otevřenost vůči Bohu a lidem. mít je za stejně důležité jako sebe.

***
Napodobovat, mít jeden životní rytmus - to může být krásné, děsivé, komické. Jaké že to je - napodobovat Krista? Znamená to mít šanci na to dostat se do jiného příběhu než hrdinského-usilovného nebo přirozeného příběhu růstu a pádu. Totiž do kristovského příběhu. To je příběh naprosto ne-hrdinský. A v něčem není ani "přirozený", není jen růstem a pádem. Je jiný. V pokoře, odstupu, nadhledu (vázáni něčím víc, než sebou), osvobozeni k lásce.
Tak jaké to je - napodobovat Krista? Najděte si pro to slovo sami. Vznešené? Závratné? Smysluplné? Radostné? Nebo až zde najde slovo "dobré" svůj opravdový smysl? Amen.

Děkujeme za to, že nás zveš do svého příběhu, v kterém můžeme prožít zaujetí, které nesvazuje, ale osvobozuje k lásce.
farář Pavel Jun