Páginas vistas en total

sábado, julio 19, 2008

Emile Hassan Alexander Hammoud

Emile Hassan Alexander Hammoud


Gabrielita con sus padres, cuatro dias antes de nacimiento de su hermanito Emile.

Para nadie es un secreto que vivimos en un sistema convulsionado donde la pareja y su familia son los dos núcleos sociales que directamente sufren las consecuencias. A pesar de todo lo acontecido y por venir en el caótico mundo, la bandera de la familia flamea dando muestras de su existencia. Hay necesidad que la familia continúe como base fundamental de la sociedad, para ello es urgente que Dios ocupe el lugar número uno en cada hogar. "Bienaventurado todo aquel que teme al Señor…bienaventurado serás y te irá bien. Tu mujer será como vid que lleva fruto a los lados de tu casa; tus hijos como plantas de olivo alrededor de tu mesa. He aquí' que así será bendecido el hombre que teme a Dios". Salmo 128. 1-4

domingo, julio 13, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - VÍRA II- PALABRA DEL DOMINGO - FE II

Al oírlo Jesús, se maravilló, y dijo a los que le seguían: De cierto os digo, que ni aun en Israel he hallado tanta fe. Mateo 8:10

Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: "Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. Matouš 8,10 (EKUM)

To uslyšev Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. Matouš 8,10 (KRAL)

Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kteří šli s ním: "Řeknu vám, že s tak velikou vírou jsem se nesetkal v celém Izraeli. Matouš 8,10 (SNC)

***
Mluvíme v rámci inventarizace nzních témat o víře.

Víra je věc dohledu. Na dohledu očí.
To lovec musí mít dobré oči. Aby viděl na cíl - na kořist.

Víra je věcí ne dohledu vnitřních očí, fantazie...
To vizionář musí mít dobré vnitřní oči, aby viděl cíle, které jsou možné... a představivost, aby se viděl, jak staví velký chrám nebo palác...

Víra je věc dohledu srdce.
Ne kam až vidíš... jaké cíle, kořisti, možnosti...
Ale jestli pocítíš mimo sebe sama nejen "ohnisko odporu", který se musí uhasit, nebo "studnici možností", z kterých budu čerpat..., ale svébytnost. Jestli zaznamenáš ohnisko života, který je svébytný. Jestli ti uklouzne "Ty"!?
Nejsem sám, nejsem jediný, možná ani nejsem hlavní, nejde jen o to moje, vím, vnímám, že jsi Ty... Tohle se vnímá srdcem.

Otázka je: zaznamenám ohnisko života, které nejsem já, které je Ty? A jak? Se strachem? Nebo se zájmem, úctou, respektem? Nebo snad s důvěrou?! Nebo dokonce s láskou?!!

***
Jsou dva způsoby vnímání a života - ty se nám otevřely pomocí obrazu vidění očima a srdcem. Můžeme si je představit ještě pomocí dvou postojů:
Lovec, vizionář se spíš zaklání, protože s pokouší zachytit cíl, kořist ve světě okolo, a stáhnout ji k sobě, strhnout, připoutat kus "cizího" světa k sobě. (Určitě si vybavíte takové lidi).
Když se člověk dívá srdcem, které důvěřuje, tak se v jeho životě objeví náklonnost, člověk se vykloní... nakloní se... až tak, že by mohl přepadnout. (Znáte takové?)

***
Musím se zeptat: Kdo o to stojí? Dívat se srdcem, naklonit se...? Dnes - v době tolika možností jako kdyby na to nedocházelo, nemuselo docházet!
Ale víra - a tím zvláštní zhodnocení a naděje pro život - se otvírá až v tom druhém "režimu života"! Proto pocit smutku a nesmyslnosti, který se po opojení možnostmi dnes začíná objevovat. A bude hůř...

Tak se zeptáme: Jak se to může stát, že se člověk začne dívat srdcem, že se nakloní? Že člověk zaznamenává ohnisko života mimo sebe sama a ono v něm neprobouzí strach a hněv, ale důvěru?

K tomu nikoho nepřemluvíte, nevyargumenujete to. Měl jsem jednoho člověka, kterému jsem se to roky pokoušel říci, a nedopadlo to vůbec. Dnes je to velký, bezohledný a osamělý lovec a vizionář.

Jak se to stane - víra?
Že člověku prostě dojde, že to, po čem se ptá (a touží), není jen něco, ale Někdo.
Nebo tak: Někdo vstoupí do zorného pole očí a s ním něco... že se srdce probudí?
Nebo se to prostě jen tak stane? Nečekaně třeba, překvapivě, jako když se odvane mlha a člověk prohlédne.

Nikdo neví, jak se to stane. Dá se řící jen, že je to "div" a "dar". Ale jisté je, že v životě se objeví kvalita, která je ... úžasná.

***
Asi už čekáte závěr, že se řekne: to Ježíš probouzí víru... to je zkušenost s Ním, která se neztratila a v církvi se předává dál a dál (smysl existence sboru, smysl bohoslužeb). Ano. Je to tak.

Ale chci říci také, co mě zarazilo: v evangeliích je několik příběhů, které dávají tušit, že Ježíš také hledá víru (nejen probouzí). Řekne: "Tak velkou víru jsem nenalezl..." "Víra tvá tě zachránila". Skoro jako když se na ní dělá závislým!!! Možná je několik takových příběhů v Bibli - aby nám zatrnulo.

Má to zapadnou do sebe, dotknout se... Ty ses objevil v zorném poli mého srdce. A tě srdcem vidím! Obojí a najednou! Ty ses objevil, Já vidím.
Jde o Tebe... Ale taky o mou ochotu a odvahu... dívat se tak, srdcem. (To bychom měli několikrát slyšet).
O tom, že je Ty, do kterého se můžeš naklonit...o tom se nedá přesvědčit... musí být taky ochota vidět víc než svou kořist a cíle a plány, odvaha naklonit se.

Je to otázka: o co ti jde a co hledáš? Řekli bychom: o Tebe... a pak hrozně koktavě - Bože? A dodali bychom také: vlastně ne kvůli sobě, ale kvůli Tobě?

Nemocní před Ježíšem byli jistě trápení svou nemocí a chtěli se jí zbavit. Jejich otázka určitě byla: Kde se mi dostane toho, po čem nejvíc toužím - zdraví? Abych mohl normálně žít.
Ale u Ježíše se ta otázka patrně také přeformulovala: u Koho se mi dostane to, po čem toužím? A nedělo se jen uzdravení... dělo se víc, odpuštění... a patrně ještě víc. A vznikla víra.
Nejvíc jde... ne o moje zdraví, ale o Tebe. Dohlédli k Ježíšovi... A viděli Někoho, kdo byl víc, než v tu chvíli uzdravení.
(Hodně rozumím tomu, co si říkáme: "hlavně to zdraví". Ale jestli to není(ne moc, ale přece jen trochu) rouhání. Není to všechno. Co zdravých lidí žije zbytečný, do sebe zasněný život. A vybavuji se nemocné, kteří i v nemocnici... žili!)

Život dostane novou kvalitu, hodnotu, smysl, když se člověk začne dívat srdcem. Vidí Ty a důvěřuje a sdílí se a svěřuje sebe sama, nejen chce, touží... stahuje, kořistí, plánuje, buduje.

***
Tedy. Mluvili jsme o dvojím "životním režimu". Pomocí obrazů: vidět očima - se vidí spíš jen předměty, a vidět srdcem - to se vidí osoby (ohniska svébytného života). Stahovat k sobě nebo sebe naklonit.
Musí se stát "prohlédnutí a proměna" - že se přepojí vnímání očí na vnímání srdce. A nejde to mimo nás, a naše ochota a odvaha náklonnosti je spolupodstatná!!!

Víra vidí přes... to svoje, přes kranice svého světa a dohledu očí a touhy... k Ty, životu za hranicemi mého světa... a nakloní se a důvěřuje. Svěřuje sebe sama.

Děkujeme za to, že nás nenecháváš dívat se jen očima, že nám probouzíš srdce a v něm důvěru a lásku.
farář Pavel Jun