Páginas vistas en total

domingo, agosto 17, 2008

VÍRA - FE

En seguida Jesús hizo a sus discípulos entrar en la barca e ir delante de él a la otra ribera, entre tanto que él despedía a la multitud. Despedida la multitud, subió al monte a orar aparte; y cuando llegó la noche, estaba allí solo. Y ya la barca estaba en medio del mar, azotada por las olas; porque el viento era contrario. Mas a la cuarta vigilia de la noche, Jesús vino a ellos andando sobre el mar. Y los discípulos, viéndole andar sobre el mar, se turbaron, diciendo: !!Un fantasma! Y dieron voces de miedo. Pero en seguida Jesús les habló, diciendo: !!Tened ánimo; yo soy, no temáis! Entonces le respondió Pedro, y dijo: Señor, si eres tú, manda que yo vaya a ti sobre las aguas. Y él dijo: Ven. Y descendiendo Pedro de la barca, andaba sobre las aguas para ir a Jesús. Pero al ver el fuerte viento, tuvo miedo; y comenzando a hundirse, dio voces, diciendo: !!Señor, sálvame! Al momento Jesús, extendiendo la mano, asió de él, y le dijo: !!Hombre de poca fe! ¿Por qué dudaste? Y cuando ellos subieron en la barca, se calmó el viento. Mateo 14:22-32

Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Když vstoupili na loď, vítr se utišil. Matouš 14:22-32

Děláme si letos inventuru nzních motivů, mluvíme teď o víře. Co je vlastně víra? Je snad několik druhů víry? No. Snad.


A

Myslíte, že víra vzniká ze zkušenosti - že přece - chodíme po pevné zemi? Dupněte si na ni. Drží! Ani se nezachvěje! A slunce ráno vychází, večer zapadne, ráno zase vyjde, a tak pořád dokola. Už jsem to prožil tolikrát, že s tím mohu snad docela počítat.
Tak člověk žije, chodí po pevné zemi, ráno vstává, večer jde spát a ani se nebojí. Tedy nebojí se pořád. To je "taky víra", víra lidí "ze souše","suchozemských".
Že jsou nezvladatelné vody, že je prázdný prostor nad námi a pod námi, všude kolem nás...? Mlčte!!!
Taky víra. Víra suchozemšťanů. Jaká je...? (Naivní? Jen na nějaký čas?)


B

Ale co když člověku dojdde, že... opravdu jsou vody a prázdno ze všech stran a že ta pevnost a stálost byla jen na čas? Co zbude potom než o to silněji vnímat sebe sama (a o to méně dbát na to, co je okolo)? Jistotu najít v sobě. Vnímat sílu svého těla. Souvislost rozumu... Úspěch. Síla.
Je to víra...? Víra jako sebedůvěra. Noční sen o plných sýpkách, které se musí postavit, když se tolik urodilo (mohlo by urodit). To je další, jiná víra, víra bláznova.
Jaké to je? Opojné? Bezohledné? Bláznivé?


C


Je ještě jiná víra: Víra Noeova. Noel věděl - že "může přijít příval vod". S nebe, zespodu, snad odevšad, a od každého - a co bude s pevninou a se mnou?

Proto začal stavět loď. Když ještě svítilo sluníčko, cesty byly suché, půda se nebortila pod nohama. Loď... Na "Boží příkaz". Chodili za ním určitě lidé, "suchozemšťané" ukazovali na modré nebe, možná také dupali do země a říkali: podívej, jak drží, pevná, tak co blázníš... Nebo ho litovali - "blázni" - a ptali se ho: ty si tak málo věříš, jsi ubohý...
Když pak přišla potopa, měl kus pevné půdy pod nohy, střechu nad hlavou, své lidi nablízku, zvířata a naději na pokračování života.

To je "víra Noeova", která , že opravdu může kdykoli přijít jakákoli potopa.

Je to víra poslušná, která postaví loď podle příkazu a postaví ji dobře. A víra očekávající, (tak see maluje Noe nejčastěji - jak vypouští holubici a čeká, jestli se vrátí, vyhlíží ji), která vyhlíží nejen "Ararat", ale také duhu, "smlouvu s Bohem".

Ví, že jde o to, co člověk dělá, jak člověk jedná, (prý Noe byl "spravedlivý, jediný z lidí") jak se vztahuje k druhým, a jestli se vztahuje k Bohu. Ale také ví, že když vyvázne - tak možná trochu kvůli lodi, trochu kvůli své poslušnosti, ale přes to všechno je to "milost".

To je jiná víra. Víra Noeova. Námořnická. Voda všude okolo. Loď. Ararat. (Nebo jiný přístav? I mnohem vzdálenější?) Taky víra. Poslušná, pracující, stavějící, očekávající. Jaká je?
Mnohem pravdivější než suchozemská.


D

Je ještě jiná víra: Petrova.
Ta dokáže - (i když je bouře), a vy jste na lodi, s těmi blízkými a máte aspoň pár prken pod sebou, a něco do ruky, aby se mohlo něco dělat, nějaké veslo, a sílu v paži, a blízké lidi na dosah, aby se člověk mohl aspoň někoho na chvíli chytit, a mít nějakou naději - tak tahle Petrova víra dokáže (tohle) všechno nechat za sebou a vyjít na rozbouřené vody.

Že to už snad ani není víra? Jen si to řekněte sami, jak vám to připadá! Není to šílenství?


Ale: před tím se nechá zavolat. To by Petr neudělal před každým - a vstříc každému. To jen naproti Ježíšovi se takhle vydá. A dokáže jít - dokud se dívá na toho, kdo zavolal. Když se podívá jinam - ať už s úctyplnou hrůzou (tolik vody a takové vlny...) nebo s nadějí - (zůstanou raději na dosah od loďky, například, abych se jí mohl chytit) - tak se začne topit.

Petrova víra. Ne suchozemská. Ne námořnická. Jaká? "Zázračná"? Říkejme ji spíš Ježíšovská, kristovská. Kvůli tomu, u kterého se to může stát. To, o co jde, je mimo mě a můj dosah, a přesto - směřuji k tomu.

___________________________________


Tak: Víra - to nakonec a opravdu není to, že si necháváte zdát, že budete chodit vždycky po pevných cestách, po vždycky suché zemi.
Víra také není pocit síly a jistoty v sobě. Víra taky není jen, že můžete, dokážete vyhlížet, očekávat s důvěrou a nadějí...
Víra je nakonec to, svěřit sebe sama, vydat sebe sama. Víra je nakonec to, že se "schoulím", vzdám se všeho, pustím to z hlavy, z rukou, ze srdce (!?), prožiji schoulení, "sevření", zúžení do "nejmenšího bodu", prázdno a nejdu ke dnu, protože: ne jen protože jsem "lehký", nic mě nestahuje pod hladinu, (jak učívají mystici), ale protože mě Někdo zavolal, a z vody vytahuje.
Petrova víra, kristovská, vzdávající se všeho, schoulení, jdoucí "jen tak, beze všeho", i po vlnách, naproti Jemu.


Pane, pomoz nám s vírou, zavolej si nás, ať dokážeme - i po vodách jít, tobě naproti.
Pavel Jun