Páginas vistas en total

jueves, septiembre 18, 2008

AGRADECIMIENTO A DIOS - PODĚKOVÁNÍ HOSPODINU


Damos las gracias a nuestro Padre celestial por permitirnos a los padres tener hoy 18 de septiembre a nuestra hija Linda Clara en casa. Gracias les damos a todas las hermanas y hermanos que nos acompaňaron en oración por nuestra hija Linda. Dios los ama y nosotros también.

Děkujeme našemu nebeskému Otci, že nám dovolil mít dnes (18. září) naši dceru Lindu doma. Děkujeme našim sestrám a bratrům v Kristu, kteří se spolu s námi za ni modlili Bůh vás miluje a my také.

Y la paz de Dios gobierne en vuestros corazones, a la que asimismo fuisteis llamados en un solo cuerpo; y sed agradecidos. La palabra de Cristo more en abundancia en vosotros, enseñándoos y exhortándoos unos a otros en toda sabiduría, cantando con gracia en vuestros corazones al Señor con salmos e himnos y cánticos espirituales. Y todo lo que hacéis, sea de palabra o de hecho, hacedlo todo en el nombre del Señor Jesús, dando gracias a Dios Padre por medio de él.
Colosenses 3:15-17


A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
Koloským 3: 15 -17


martes, septiembre 16, 2008

DVĚ FOTOGRAFIE Z PONDĚLÍ - DOS FOTOS DE LUNES


Dnes mě navštívila sestra v Kristu, Ruth Junová, moji rodiče a spolužák. Fotografování se nekonalo, taťka zapomněl fotoaparát.

lunes, septiembre 15, 2008

STÁLE V NEMOCNICI - TODAVÍA EN EL HOSPITAL DE ČÁSLAV

Primář dětského oddělení (primer médico)Dr. Petr Havlovic s lékařkami(con doctoras) Martina Némethová, Alena Kerschová, Andrea Vánišová.

Moji rodiče, jak malé děti. Mis padres, como niňos chiquitos.

S mamkou v herně na dětském oddělení. Con mi madre en el cuarto de juguetes.

Od čtvrtka 11 .09.08 ležím v čáslavské nemocnici na dětském oddělení. Ošetřující lékaři, zdravotní sestry a ostatní personál se o mě velice dobře starají.
Desde jueves 11 de sept. estoy hospitalizada en Čáslav. Todos los médicos, enfermeras y demás personal me tratan muy bien.

domingo, septiembre 14, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO; VÍRA - OSPRAVEDLNĚNÍ- PALABRA DEL DOMINGO - FE -JUSTIFICACIÓN

Porque el amor de Cristo nos constriñe, pensando esto: que si uno murió por todos, luego todos murieron; y por todos murió, para que los que viven, ya no vivan para sí, sino para aquel que murió y resucitó por ellos. De manera que nosotros de aquí en adelante a nadie conocemos según la carne; y aun si a Cristo conocimos según la carne, ya no lo conocemos así. De modo que si alguno está en Cristo, nueva criatura es; las cosas viejas pasaron; he aquí todas son hechas nuevas. 2 Corintios 5:14-17

Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2. Korintským 5:14-17

***
Písnička Otcových dětí: Kráčel krajem krejčí, šel od domu k domu. Každému vzal míru - tomu, ba i tomu. Od té doby všichni lidé v tomto kraji svou víru nemají, svou míru neznají.

Znáte tu situaci: Krejčí chodí okolo člověka, "bere mu míru", měří si ho, a může se stát - to je pokušení šatů šitých na míru, že člověka napadne, (když si ho krejčí tak měří), že mírou jsem já sám. A když to člověka napadne, tak přijde o míru.

To mi došlo až včera - že ta písnička je o satanovi. Satana si můžete představit jako krejčího. (Je nenápadný a přirozený jako krejčí, co lidem bere míru, když je soustředí na ně samotné).

Dnes je hrozná spousta lidí, kteří takhle docela ztratili cit pro míru, protože jim ji vzal "satan - krejčí", protože mají pocit, že jejich míra (oni sami) je rozhodující, že nemusí vůbec dbát na pravdu, skutečnosst a spravedlnost. Jdou si jen po svém, žijí si podle svého...

Ale je to jasně nesmysl. Nebo ne? Žít "přiměřeně"... podle nějaké míry, "spravedlivě" (se říkávalo) bez zákona? Spravedlnost bez zákona...?! Nelze. (Přečtěte si celý úvod listu Římanům).

***
Jak jinak?

Jeden z mých bratří vyprávěl zážitek - při nákupu v obchodním domě se zastavil a asi trochu zasnil (jak k němu patřilo), a po chvíli se pohnul. Kolem šla paní a vyjekla - "jé, to jsem se polekala, myslela jsem, že jste figurína". On je totiž taková "konfekční figura".

Ta druhá možnost: člověk se snaží přizpůsobit normě... Být "konfekční postavou". Je to lepší?
Jistě. Odpovídat ideálu, normě, realitě, pravdě, dobru, Desateru pravidlům, zákonům, řádům...

Ale apoštol Pavel by řekl: vyjde to (skoro) nastejno. Mluvil by o "spravedlnosti ze zákona", která nemá šanci na dosažení na spravedlnosti- přiměřenosti. Spravedlnost ze zákona není možná.

Proč? Buď člověka sevře touha odpovídat normě, zákonu, že ho sevře strach, aby odpovídal, nebo vztek, že neodpovídá... Nebo se přitočí ten krejčí - satan, a řekne - jé, vy máte pěknou konfekční postavu a člověk se nadme pýchou a spokojeností se sebou.
Když člověk chce žít spravedlivě, přiměřeně - pomocí norem, pravidel, zákonů... dostaví se sevření - buď strachem a vztekem a opovržením vůči sobě nebo pýchou.

Spravedlnost, správnost přiměřenost bez zákona nemožná.
Ze zákona taky nemožná.

***
A je ještě jiná možnost?
Co člověka ospravedlní, udělá přiměřeným, když ne to, že se bude snažit odpovídat - realitě, normě, dobrému, snad Bohu...

Pavel říká: víra! Víra ospravedlňuje. Víra dělá člověka přiměřeným (situaci, Bohu). My o víře mluvíme poslední dva měsíce a tady můžeme pochopit zřetelně, co víra je.

Nejde o velikosti, časy, rozměry, poměry... Skutečnosti, Bohu se neblížíte "měřítkem", měření, přizpůsobování se normám... Jde o příběh. Jde o někoho v tom příběhu. Jde o to, že ten příběh podle všeho má nějaký důvod a povahu. Jde o atmosféru života o to žít přiměřeně. Atmosféru života - skutečnosti může udávat Kristus. Nakonec ji bude udávat (smysl "vzkříšení") a už teď může.

A to je pak moc zvláštní měřítko pro život. Jak to namaloval Steiger.
Měřítko je sice také v osách. (Ale osa neprobíhá "po zemi, v bodě nula", je jako rameno kříže.) Měřítko v podobě kříže. Lidé tam jsou velmi udiveni ukazují vzhůru, nikdo neukazuje na sebe, nikoho nenapadne sebe sama poměřovat, nikdo se nestaví k měřítku, aby se poměřil.
Bůh nedává normy, zákony, míru takové a tak, že by se jimi člověk mohl poměřovat, ověřovat si, jak na tom je, být pyšný nebo sevřený strachem. Bůh zve do příběhu, kterému člověk smí odpovídat - celou existencí, celým srdcem - přirozeně, bez pýchy a strachu. Nemusíme sledovat to, co by být mělo, mohlo a to, co je.
Nelze žít bez míry.
Ale přiměřeně se nedá žít ani s vnější mírou. míra Boží není "vnější", do které se člověk buď vejde nebo nevejde. Ta může chvíli podržet, ale k přiměřenosti nepřivede. Probudí buď pýchu nebo strach.

Být přiměřeně v životě - to se člověku stane jen vírou. Mírou je Láska. Když je prostředí života vnímané jako Láskyplné, láskou plné - a to kvůli Ježíši Kristu dá - žijete přiměřeně. to je víra.

Děkujeme, že nad námi nevisí očekávání, jak máme žít, že nezůstává na nás, jak si s tím očekáváním poradíme, ale že jsme pozváni do příběhu s Tebou.
farář Pavel Jun