Páginas vistas en total

sábado, septiembre 27, 2008

HOY EN KOŠUMBERK - DNES V KOŠUMBERKU

Fanda, Hana, Bětka, Ena y Václav en el parque del balneario de Luže-Košumberk

Linda con su madre, saliendo par tomar un refrigerio

Pavilon "A" es mi lugar de alojamiento y tratamiento

Un lugar de descanso

Tablero en pavilon "A"

VIDEO EN CHECO Y EN ESPAŇOL


lunes, septiembre 22, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO A KONFIRMACE - PALABRA DEL DOMINGO Y CONFIRMACIÓN

32. Víra – eschatologická
Čáslav 30.9.08, konfirmace

2 Korintským 5:14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;
15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

Porque el amor de Cristo nos constriñe, pensando esto: que si uno murió por todos, luego todos murieron; y por todos murió, para que los que viven, ya no vivan para sí, sino para aquel que murió y resucitó por ellos. 2 Corintios 5:14-15

Dnes je konfirmace, konfirmandi za sebou mají dvouleté konfirmační cvičení. Byla to těžká práce. Pro ně i pro mě. Proč je to tak těžké? A není to tak jen s nimi, s mládeží to je taky tak, po krátké době, kdy to „šlo samo“. A všude jinde… ve sboru. I za pracovním stolem to mám tak těžké. Proč to dnes má křesťanská víra tak těžké. Proč to s námi má Bůh tak těžké a my s ním.
Nějak tomu začínám rozumět a chci (mám) vám to říci. Unesete v tuto slavnostní a tradiční chvíli osobní a neslavnostní slovo?

A
Tři obrazy, tím zachytíme tři body vývoje, posunu, a to stačí, aby nám došlo, kam nás to unáší.

Krásná zahrada, tam dva spolu. Poznáváte? Ano, Adam a Eva, ráj.
Hranice ráje (jejich světa, životního prostoru) je odrážejí dovnitř, drží je pohromadě. Jejich život je společný příběh.

Adam a Eva vyhnaní z ráje.
Zásadní změna: hranice ráje (jejich světa, životního prostoru) je odrážejí ven, Teď mohou jít všemi směry. Je mnohem menší šance, že do sebe vrazí, že se potkají. Mnohem větší šance jít si po svém. Každý začne žít víc svůj příběh

Malý princ na své planetě.
Má svou planetu, stará se o svou květinu, vymetá svou sopku. Na zem jde nechat se uštknout hadem, aby se mohl vrátit zpátky na svou planetu.

Náš (postmoderní) styl života. Žijeme výlučně své vlastní životy, v jejich epizodách – jako bychom se ocitali na malých soukromých planetkách. Napadne někoho, že to tak být nemusí a možná ani být nemá. Jsme v roli malých princů na vlastních planetkách.

Křesťanská víra ale nemůže zapomenout na ráj. (Stvoření). Nemůže se smířit se situací malých princů. Každou neděli pár lidí vchází „znovu dovnitř“ a pokouší se být spolu (tvořit „komunitu“, společenství).

Mám zoufalý pocit někdy – řeknete něco – desetkrát, dvacetkrát, stokrát – a ono to stejně není pochopeno a přijato – to ne proto, že by ten druhý byl hloupý nebo že by nechtěl, ale protože je to – tak cizí… Když tu jsou ty planety soukromé a osamělé a my na nich žijeme své životy tak docela a máme to tak zažité, i my, co chodíme spolu „dovnitř“, že jakoby vždycky vyhrál ten malý princ v nás.
Bylo mi tolikrát líto – jak (v mládeži, ale i jinde) prožili (snad) kousek rajské sounáležitosti (život nás svádí dohromady a ne odděluje!!!) a pak si stejně skoro všichni jdou docela po svém (bez ohlédnutí) nebo se zavlečou způsoby malého prince. „Netrap se tím a taky si běž po svém“, poradila mi jedna z mládeže… (Ne že bych to nedělal. Ale!!!)

Proto je to tak těžké.. Je to tak Jinak! Malí princové a malé princezny netuší nic o „jiné situaci“, nedovedou si ji vůbec představit, nechtějí ji vnímat, je tak těžké o ní vůbec jen přemýšlet a přijmout ji – je to vůbec možné?
Křesťanská víra to ale má za svůj jediný obsah – máme společnou vnější hranici, tou je Bůh…

B
K tomu ta druhá potíž.

Představte si divadlo. Představte si sebe sama v hledišti.
Proč tam sedíte? Chcete se pobavit? Dobře.
Chcete, aby se vám otevřel hlubší výhled na váš život. Lepší!
Nebo snad máte naději, že nahlédnete za oponu, že uvidíte – příběh, který je „za tím vším“, v tom všem, co se děje, který je „podstatou všeho, co se děje“, který je precedentem i završením? Ještě lepší!
A ještě: nenapadlo vás, že mezi hledištěm a jevištěm není „propadlo“, že byste do toho PŘÍBĚHU mohli vstoupit, ne! Dokonce že do něj patříte? … to je ONO!

Zdá se, že pro to poslední se také (docela) ztratil smysl.
Ne touha po tom – jsou taková velká divadla s jevištěm uprostřed, kde jsou dva týmy herců, mají dresy, sešívané a všelijak barevné, a do hlediště tam chodí lidé (zdá se, že s diagnózou), kteří jsou v jednu chvíli hrozně smutní – nebo najednou hrozně šťastní, když… se jeden takový malý kulatý předmět někam přesune…
Ale že by se takový PŘÍBĚH mohl opravdu stát, že takový příběh se stal, příběh nad příběhy, příběh „katalyzující“ ostatní příběhy, „metapříběh“, příběh strhávající, naplňující jiné příběhy…, příběh, který vrací do ráje, kde hranice svádějí dohromady a ne oddělují… pro to jakoby se taky naprosto ztratil smysl!

Ale to je podstatou křesťanství stal se takový vzorový – ne! takový „pilotní příběh“ všech příběhů. Příběh Ježíše Krista. A my se z hlediště kostelních lavic k němu díváme a …

***
Natrápili jsme se s konfirmandy dost. Trápím se se svou prací s mládeží, s dětmi, s konfirmandy. Někdy si nejsem jist, jestli mám po těch zkušenostech ještě odvahu klást nárok na sebe a druhé – ve jménu Ježíše Krista. Vzpírá se to ve mně někdy hrozně. Zdá se mi, že narážím na hluchotu a neschopnost pochopit a přijmout… a to nejen u vás, ale i u sebe.
A vím, vidím, nebo aspoň někdy se mi zdá, že se taky trápíte s vírou, s nárokem, který se tu objevuje, s tou hroznou věcí – přiznat, že se životy potkávají, prolínají, rostou z jednoho kořene, z jedné chvíle, z Boha, a kdyby měly mít jen tu tendenci – „ze zahrady na vlastní planetu“, tak je to zoufalé, zoufalé.
A že vám taky nejde do hlavy, do srdce, že by mohl být JEDEN PŘÍBĚH, který převrací tohle, který by mohl mít tento dosah…

Tak to je. Dvojí ohromnou potíž má křesťanská víra dnes. Žije se cesta do samoty, beze smyslu (bez naděje?) pro Příběh, který by nás svedl dohromady – s Bohem.
Není snadné dnes po křesťansku věřit a žít. Když to zkusíte, plavete proti proudu…

Promiňte. Osobní a neslavnostní a nepovzbuzující.
Ale také to musíte cítit, že to s vírou (nadějí a láskou) je těžké… Nedá se čekat nic jiného, než že to bude těžké.
K tomu chci říci jen – a to je skutečné evangelium: Ale je to možné a skutečné. Žít své příběhy jako propojené a to Jedním PŘÍBĚHEM, totiž příběhem Ježíše Krista. A je v tom velká naděje.

Takže víte, co se tu děje? Pokoušíme se vtěsnat do jednoho příběhu. Který by nebyl příběhem mým nebo tvým, ale Božím.
Děkujeme za ujištění Tebou, který jsi našimi hranicemi, a držíš nás pohromadě, a neztratíš nás.

farář Pavel Jun

domingo, septiembre 21, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO A KONFIRMACE - PALABRA DEL DOMINGO Y CONFIRMACIÓN

Bratr farář Pavel Jun s konfirmandy:Vojtěch Bárta, Daniel Havlík, Jakub Bárta, David Jun, Jana Gladková, Natálie Roušarová

Daniel Havlík

Vojtěch Bárta

David Jun

Jakub Bárta

Jana Gladková

Natálie Roušarová

Fotografie© Ivan Klinský



© Linda Homolková