Páginas vistas en total

sábado, octubre 11, 2008

TOMANDO FOTOS EN PRAGA

Daniel Emilio y su compota de zanahoria. Su tia Linda observa con mucha atención, esperando un momento oportuno, para tomar una fotografia.

Oscar Emilio con su hermanita Linda en parque de Castillo de Praga.

Linda en acción!

No se si sale bien.

Por allí veo algo interesante.

En la página Naturaleza en Bohemia pueden ver varios videos de mis actividades fotograficas en la capital Checa.

domingo, octubre 05, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO; Víra - opak chlouby

Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle. Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. Galatským 6.12-15

Todos los que quieren agradar en la carne, esos os obligan a que os circuncidéis, solamente para no padecer persecución a causa de la cruz de Cristo, porque ni aun los mismos que se circuncidan guardan la Ley; pero quieren que vosotros os circuncidéis, para gloriarse en vuestra carne. Pero lejos esté de mí gloriarme, sino en la cruz de nuestro Señor Jesucristo, por quien el mundo ha sido crucificado para mí y yo para el mundo, porque, en Cristo Jesús, ni la circuncisión vale nada ni la incircuncisión, sino la nueva criatura. Gálatas 6:12-15

Mluvíme o tom, co je víra. Dnes se pokusíme o další průzor. Co věc obnáší - to se nejlépe pozná - když ji srovnáte s jejím opakem. (Viděl jsem jednoho zkušeného zvukaře při práci. Říkal a přitom šikovně kroutil knoflíky mixpultu: nejprve si musíš najít nejhorší zvuk a pak už je to snadný...)
Co je tedy opakem víry? Co byste řekli? Co vás napadá?

***
Představte si strom. A pak vichr, a déšť a krupobití a ... leccos dalšího, co na strom doléhá.
Člověk se tak trochu podobá stromu. Na člověka toho taky doléhá, lecjaký vichr... Je často co dělat, aby to člověk ustál. Aby "obstál".

***
Kdy to strom neustojí? Když se příliš nakloní... Pak se skácí a roztříští.
Co se vlastně děje, když to strom neustojí? V tom naklonění, které má za následek skácení se a roztříštění, se děje tohle: místo, které zaručuje stabilitu, těžiště se vychýlí mimo strom a je to...

***
Člověk se podobá stromu. Co mu pak zbývá - ustát to, obstát, držet se "vzpříma", držet si těžiště, to místo, které zaručuje stabilitu, v sobě? Nebo ve svých kořenech, tradici, rodině, životní dráze... To je přirozené, ne?
Člověku to taky tak připadá - že musí udržet stabilitu, to znamená těžiště v sobě.
A tak si zakládám na tom, co jsm, co umím, co dělám, co jsem prožil... To, na co se mohu spolehnout - to přece mohu a musím mít držet v sobě, v prostoru svého života, který mám pod kontrolou.

***
Tak. Už to máme. To je opak víry. Když se člověku zdá, že to zůstalo na něm, aby to ustál, když cítí bezvýhradné těžiště v sobě... Pavel tomu říká kauchesis. Překládá se to: "chloubení se".
Člověku se zdá: zůstalo to na mně, základ svého života mám sám v sobě. Tak si zakládám na sobě a dávám(nebo ani nemusím) to druhým znát. (Když se to děje před tváří druhých, tak tomu také říkáme chlubení ( nerozumní tomu říkají zdravé sebevědomí). Když bez nich, tak se to projeví jako ignorace.) Když ale opravdu jde o mě. Rozumějte: zůstalo to na mně. Musím to ustát, obstát.

***
Když to je opak víry. co je pak víra? Těžiště se dostane mimo mě?
Počkat! Člověk kdyby přišel o těžiště v sobě... Není to jako vyrvat mu srdce z těla? Ne, spíš možná srdce se konečně uvolní ze strachu a úporné touhy ustát - obstát... a najde se v něm spousta místa, přestane být sevřené, začne tlouci - i pro druhé. I to je víra(Jinak se jí říká láska).

***
Co se ještě stane? Když se strom vychýlí tak, že těžiště se posune, ("těžnice už nejde jeho kmenem a kořeny")... tak se strom vyvrátí z kořenů.
Co když se člověku dostane těžiště - mimo něj. No co... Zkuste si to udělat se sebou. (Teď sedíte, za chvíli to uděláte). Představte si to. Nakloníte se a... upadli byste, kdybyste nevysunuli nohu, abyste tomu zabránili. A pak další nohu. To je vlastně popis chůze, pohybu - to znamená dát se do pohybu. Chůze vlastně znamená "vysunutí těžiště" mimo tělo...
To také znamená víra - dát se do pohybu. Vnímat celý svůj život a všechno - ne jako něco, co musím co nejdelší dobu ustát, ale jako v pohybu - od Boha a k Bohu. Život dostal tíhnutí, směr.
Člověku se vírou přesune těžiště - do Boha, a člověk vnímá svůj život jako v pohybu, odněkud někam, od boha k Bohu, ba dokonce ze smrti do života.
To je víra (jinak se jí proto také říká naděje).

***
Není to zbabělé?
Ne. Neznamená to, že se zbaběle zbavímveškeré tíhy, že přesunu všechnu tíhu na někoho, na Něj...
Není to zbabělé, naopak je k tomu potřeba hodně m,oc odvahy. Jde o totiž to: svěřit sebe sama. (Poprvé jsem teď letěl letadlem, není to jen tak!)

***
Ale - kdo vytáhne to těžiště ze mě? Kdo mi dá tu odvahu, přijmout život v tomhle pohybu, v té nakloněnosti?
Dělo se to lidem kolem Ježíše Krista a v souvislosti s tímto příběhem se to může začít dít tak, že... by si to člověk předtím nedokázal ani ve snu představit.

***
Přitom se stane zvláštní věc: Tíha se stává lehkostí. Život, který byl předtím neustálou velkou tíhou (nesl jsem ho sám a snažil se ho ustát), důvěřivě přepadává do Boha. To je víra.

Tedy: Opakem víry je chlubení se. Je to způsob života, v kterém se pokouším svůj život ustát - sám. Udržet těžiště v sobě, mít život pod kontrolou, žít sám ze sebe a pro sebe.
Víra znamená: jakoby se těžiště přesunulo mimo mě. Objeví se naděje a láska a lehkost. A člověk přitom zjistí: Tam patří. Do Boha. Dostaví se pocit patřičnosti, který předtím nebyl možný. Takhle to býtr má a může.

Děkujeme za to, že náš život je zasazen v Tobě, z tebe klíčí, k tobě se může naklánět.

farář Pavel Jun