Páginas vistas en total

sábado, diciembre 13, 2008

ADVETNÍ KONCERT V TRNÁVCE

Příjemné překvapení nás dnes čekalo v malém kostelíčku Českobratrské církve evangelické v Trnávce na adventním koncertu chrudimského seniorátu, který jsme mohli vyslechnout díky pozvání manželů Plekkerových.
Seniorátní pěvecký sbor a orchestr AD LIBITUM, pod taktovkou Moniky Drdové (sestry Lady Plekker), s lehkostí a elegancí přednesly skladby od Johanna Pachelbela, Adama Václava Michny z Otradovic a Jakuba Jana Ryby.
Manželům Plekkerovým děkujeme za to, že jsme mohli být obohaceni o nové hudební zážitky.

Manželé Homolkovi

HRA MŮŽE ZAČÍT!

V 11:50 byli dokončeni "šachoví aktéři". Hra může začít!

viernes, diciembre 12, 2008

OBJEVUJÍ SE PRVNÍ FIGURKY

Do půlnoci chybí pouze několik málo minut a na šachovnici se objevují první figurky.

jueves, diciembre 11, 2008

POKRAČUJE VÝROBA ŠACHOVNICE

Dnes se podařilo domalovat šachovnici. Moje děvčata již spala a tudíž "chybí dekorace".

domingo, diciembre 07, 2008

PÁTÝ NATÁČECÍ DEN

Zbývá potřísnit nůž "beránčí krví" (ostrý kečup).

Příprava "drastického" záběru.

Stádečko překvapeně a s nedůvěrou pozoruje naše počínání.

Před farou ČCE v Čáslavi.

NEDĚLNÍ SLOVO- VÍRA ; PALABRA DEL DOMINGO - FÉ

Společně, po nedělní bohoslužbě.

©Ivan Klinský



Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
Židům 11.1

(Víra pak jest nadějných podstata, a důvod neviditelných)


Ahora bien, la fe es la garantía de lo que se espera, la certeza de lo que no se ve.

Hebreos 11.1

***

Proč bylo tolik Ježíšových učedníků z rybářů? Že by měli povahou své práce k víře blíž? To se tak asi říci nedá. Ale možná se dá na rybářích ukázat, co je to víra. (O které teď mluvíme, mluvili jsme o ní s Janem, a teď s autorem listu Židům).

Je to hrozně prosté, sledujte to, prosím: Takový rybář - vezme síť a hodí ji do moře. Síť mu zmizí pod hladinou a to podstatné se teď bude odehrávat mimo dosah i dohled rybáře - tedy vlastně za jeho horizontem. Horizont - čára dohledu - nemusí být přece jen na horách na obzoru nebo na hladině moře v dálce, hladina moře uje horizont i dolů - i tam člověk (rybář) nemůže a nevidí tam.

Tak to je zvláštní a důležité na rybářích: vztahují se nutně přes horizont. Hodí se tam síť a tu síť sledují zraky (ovšem marně, síť se ztratí v temné hlubině), a také ji sledují myšlenky, otázky: Co se tam (mimo dohled, v hlubinách) asi odehrává? Uvízne v síti něco? Rybářovi ale stejně zůstává jen očekávání. Co bude v síti, až se znovu zpátky vynoří?

***

Že to tak má i... třeba lecjaký hráč. Představte si hráče u hracího automatu. Neví přesně, co se v útrobách přístroje děje. Zkusím tenhle knoflík - jestli se mu nedostanu na kobylku, jestli nevyvolám vodopád mincí, pak tenhle. Třeba to vyjde. Nevyšlo, tak to zkusím znovu. Lecjaký hráč to má tak. Zkouší štěstí... Zkouší něco, u čeho je ale výsledek mimo dosah a vliv.

Ano. Ale. Cítíte ten rozdíl? Hráč je jako rybář, který háže síť tam a pak tam, a síť stahuje k sobě. Pro něj je hlavní ten pohyb k sobě, k sobě, k sobě... vyrvu něco zpoza horizontu? Urvu, vyrvu, vytáhnu na svůj člun něco z temnoty, která je pro mě a horizontem v hlubině?

***

Ale: Představuji si (zkuste to taky): rybářovi se může stát, že prožije, jak tak síť zmizela pod hladinou, teda za jeho obzorem, a najednou se ten pocit obrátí. Ne tak, že ho to stahuje pod hladinu, to ne. Jinak: Najednou člověk nestahuje k sobě něco z hlubiny, zpoza horizontu, najednou se cítí "vázán sám", nesen, najednou jako když síť je svazek provazů, kterým člověk sebe sama vydal, vlastně taky jaksi svěřil, do kterého se člověk zavěsil, a cítí, že je "nesen", totiž vázán, že to naplňuje pokojem, důvěrou. Síť je jako "lano, co k nebi ho poutá". Cítíte, jak se to může překlopit?

A to je víra. Myslím, že rybářovi se může tohle stát, že síť hodí a drží ji v rukách, a najednou není jasné, jestli se na té síti nedrží, nevisí on sám. Může se stát, že s důvěrou se život takhle překlopí. Rybářovi se může stát, že ho napadne: ta síť mě váže k něčemu, co je mimo jeho dosah, a přesto je to pevnější, než co... jiného.

Víra je jako rybářská s důvěrou hozená síť, při které se to (člověku, s člověkem) takhle překlopí.

***

Muvíme teď o víře s autorem listu Židům. Ten ukazuje, že víra je zvláštní vztah k budoucnosti. Rozhodující horizont, za který nevidíme, a přesto za ním je to, z čeho a k čemu žijeme, je totiž horizont času. Všichni jsme tak trochu rybáři v moři času. Leckomu z nás už se moc házet síť za horizont času - budoucnosti - nechce. Přiznejte, kdo z vás starších čeká od budoucnosti něco opravdu a najisto Dobrého. To Dobré, člověk už často jen tak sbírá na břehu - jako to, co moře vyhodilo.

Tak ještě jednou: představte si, prosím, víru jako síť, kterou jste hodili směrem k budoucnosti na popud, vyznání Někoho - u koho jste pak zjistili - že měl právo k tomu vyzvat, protože jemu budoucnost patří (on patří i do budoucnosti). To je popdstata křesťanské víry - křtu, konfirmace, bohoslužeb... A prožijte si znovu, jak se tím vytváří pevná souvislost - s tím, co (který) je mimo náš dosah, plná překvapení, dobrého.

Život pro nás není jen - že sháníme to, z čeho se dá žít, sbíráme to na břehu a kdo má víc odvahy a síly (a naivity?), loví i v moři budoucnosti, vytahuje to odtud. Nestahuji jen k sobě, já jsem vztahován k Tomu... za obzorem, k Bohu. Pevně.

Aby se to stalo -aby rybář přestal být hráčem, a stal se učedníkem, k tomu je potřeba příkaz: hoďte síť. Znovu jste ho slyšeli. A může se provalit Důvěra a převrátit životní postoj a pocit člověka.

Děkujeme za to, že jsme to zase mohli slyšet: nejste sami v proudu událostí, které nás kdovíkam unášejí, nebo jen jako na lovu, jste v životě, na světě, v budoucnosti - zachyceni vírou, která se chytá Lásky, která je skutečná.

farář Pavel Jun