Páginas vistas en total

domingo, diciembre 14, 2008

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

3.adventní neděle
Čáslav 14.12.08

En el año decimoquinto del imperio de Tiberio César, siendo gobernador de Judea Poncio Pilato, y Herodes tetrarca de Galilea, y su hermano Felipe tetrarca de Iturea y de la provincia de Traconite, y Lisanias tetrarca de Abilinia, y siendo sumos sacerdotes Anás y Caifás, vino palabra de Dios a Juan, hijo de Zacarías, en el desierto. Y él fue por toda la región contigua al Jordán, predicando el bautismo del arrepentimiento para perdón de pecados, como está escrito en el libro de las palabras del profeta Isaías, que dice: Voz del que clama en el desierto: Preparad el camino del Señor; Enderezad sus sendas. Todo valle se rellenará, Y se bajará todo monte y collado; Los caminos torcidos serán enderezados, Y los caminos ásperos allanados; Y verá toda carne la salvación de Dios. Y decía a las multitudes que salían para ser bautizadas por él: !!Oh generación de víboras!¿Quién os enseñó a huir de la ira venidera? Haced, pues, frutos dignos de arrepentimiento, y no comencéis a decir dentro de vosotros mismos: Tenemos a Abraham por padre; porque os digo que Dios puede levantar hijos a Abraham aun de estas piedras. Y ya también el hacha está puesta a la raíz de los árboles; por tanto, todo árbol que no da buen fruto se corta y se echa en el fuego. Y la gente le preguntaba, diciendo: Entonces, ¿qué haremos? Y respondiendo, les dijo: El que tiene dos túnicas, dé al que no tiene; y el que tiene qué comer, haga lo mismo. Vinieron también unos publicanos para ser bautizados, y le dijeron: Maestro, ¿qué haremos? Él les dijo: No exijáis más de lo que os está ordenado. También le preguntaron unos soldados, diciendo: Y nosotros, ¿qué haremos? Y les dijo: No hagáis extorsión a nadie, ni calumniéis; y contentaos con vuestro salario. Como el pueblo estaba en expectativa, preguntándose todos en sus corazones si acaso Juan sería el Cristo, respondió Juan, diciendo a todos: Yo a la verdad os bautizo en agua; pero viene uno más poderoso que yo, de quien no soy digno de desatar la correa de su calzado; él os bautizará en Espíritu Santo y fuego.
Lucas 3:1-16


V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.‘ Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
Lukáš 3:1-15





***

Co je dobré?
Přemýšlejte. Musím napovídat? Ani ne, že?
Dobré může být přijít po práci domů. dobré může být jídlo. film. Najít přítele. Udělejte si svou řadu dobrých věcí...

Co je tak dobré, aby to člověka změnilo?
Proč něco měnit? Nemusíte se zlobit. Když by něco dobrého člověka měnilo, nebylo by to k dobrému? Co je tak dobré, že by mě to změnilo?
Přemýšlejte. Mám se ptát?
Změní mě příchod domů? Dobré jídlo? dobrý film?

***

Co je tak dobré, že by mě to nejen (trochu) změnilo, ale že... že bych kvůli tomu pozapomněl na sebe sama, že by mě vytáhlo ze sebe sama, nenechalo mě v sobě kroužit dokola a bojovat s druhými o svou vůli a o klid. Co je tak dobré, že by mě to změnilo takhle a zbavilo mě mého celoživotního problému?

Co je tak dobré? Co by tohle mohlo, dokázalo? Chcete nápovědu? Víte to. Jdeme vstříc vánocům.
Vánoční zvěst mluví o dobré vůli. Sláva na výsostech Bohu, na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
Dobrá vůle. Vnímat dobrou vůli - naproti sobě, kolem sebe... To by bylo! Jeden filosof (Kant) řekl: "Nic si nezaslouží být nazváno dobré - než dobrá vůle" - a trefil se!

***
Jenomže... Mnoho lidí vnímá jen svou vůli. Život je jen moje vůle. To je ten pocit, který znáte: Můj život je moje věc. To, co se mě chce. Nikdo mi nemá právo mluvit do života.
Je to proto, že se ztratila schopnost vnímat jinou vůli než svou, že se žádná jiná kolem sebe nevnímá, že ji člověk není schopen uznat?
Nebo že je strach z toho, že jiná vůle by byla jiná než ta moje, a že bych se s ní dřív nebo později dostal do sporu, nebo že by dokonce byla proti mně?
Nebo snad se tuší nevole za vším?

***
Začít vnímat dobrou vůli - to by bylo. Začít ji vnímat za vším všude... to je asi těžké. To se nám asi nepovede. Okolo nás (i s námi) se stalo a děje leccos, za čím dobrou vůli vidět - to se nedá.

Dobrá vůle - to ale není, že mi všechno půjde na ruku. Dobrá vůle - to je, že se po mně někdo ptá (a jinak po Adamovi v ráji - nebo aspoň to ptaní se po mně musím jinak interpretovat a nemusím se skrývat).
A že mě zve - k sobě nebo do sebe.

Takže: Začít dobrou vůli vnímat - za vším a všude... to se nedá. Ale zachytit ji (dobrou vůli) na jednom místě, v někom, v jednom příběhu a také z budoucnosti přicházející - to lze! To tušil Jan Křtitel. A stalo se to v Ježíšovi. A ví to křesťanská církev.

***
Víte, co to s životem udělá (zachytit znamení neústupné Dobré vůle)? To je ... Metanoia. Pokání. Proměna. Taková, že ... těžko ji vyjádřit.
Jen napovím. Život jako když se "vychýlí". Nakloní vstříc. Vzepne se celý, vší silou naprotti. Objeví se dychtivost. Všechno se dostane do pohybu! (Jako když se dítě rozutíká vstříc, do náručí...)

Tak vypadá změna - když vytušíte, přijmete dobrou vůli, když se aspoň na jednom místě v tomhle světě objeví - přesvědčivě, nezlomně a "vítězně".

A ještě - všimli jste si, k čemu vybízel Jan Křtitel lidi okolo, když se ptali - co tedy mají dělat? Dát kus svého, chovat se spravedlivě, odpovědně...
Potkat dobrou vůli - k tomu patří (jako přirozený důsledek), že se dá také najevo dobrá vůle. Opravdu třeba jen v rámci prosté slušnosti, odpovědnosti, věrnosti vztahům...
Když vytušíte, zažijete dobrou vůli na jednom místě ve vašem životě na postupu... (já to místo pojmenuji: Ježíš Kristus) - tak najednou začnete i vy dávat najevo dobrou vůli vůči druhým - prosím, to se nedá přecenit, toho ve světě není nikdy dost, tohle dělejte! To se pak se světem začíná něco dít, začíná se překlápět na stranu Boží.


Odpusť nám, že jsme vnímali tak často jen svou vůli, stavěli ji proti druhým, přispívali k šíření nevole po světě, a v jinou dobrou vůli jsme nevěřili. Ať se nás Tvoje vůle dotkne -na srdci.
Amen.

farář Pavel Jun