Páginas vistas en total

viernes, diciembre 26, 2008

SVÁTEČNÍ BOHOSLUŽBA

I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.
Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře. V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. Izajáš 11:1-10


Del tronco de Isaí brotará un retoño;un vástago nacerá de sus raíces. El Espíritu del Señor reposará sobre él:espíritu de sabiduría y de entendimiento,espíritu de consejo y de poder,espíritu de conocimiento y de temor del Señor. Él se deleitará en el temor del Señor;no juzgará según las apariencias,ni decidirá por lo que oiga decir, sino que juzgará con justicia a los desvalidos,y dará un fallo justoen favor de los pobres de la tierra.Destruirá la tierra con la vara de su boca;matará al malvado con el aliento de sus labios. La justicia será el cinto de sus lomosy la fidelidad el ceñidor de su cintura. El lobo vivirá con el cordero,el leopardo se echará con el cabrito,y juntos andarán el ternero y el cachorro de león,y un niño pequeño los guiará. La vaca pastará con la osa,sus crías se echarán juntas,y el león comerá paja como el buey. Jugará el niño de pechojunto a la cueva de la cobra,y el recién destetado meterá la manoen el nido de la víbora. No harán ningún daño ni estragoen todo mi monte santo,porque rebosará la tierracon el conocimiento del Señorcomo rebosa el mar con las aguas. En aquel día se alzará la raíz de Isaícomo estandarte de los pueblos;hacia él correrán las naciones,y glorioso será el lugar donde repose. Isaiás 11:1-10

Předevčírem jsme ve svých rodinách společně oslavili Štědrý večer. A byl pro nás opravdu štědrý? Co si představíte pod slovem štědrý? Pro některé rodiny je štědrý, protože si mohou společně sednout k bohatě prostřenému stolu, užít si odpočinku po všem tom předvánočním shonu. Ozdobeným stromečkem, dobrým jídlem a pitím, koledou si navodit jakousi vánoční atmosféru, náladu. Hlavně, že jsou všichni zdraví, že jsou děti spokojené se svými čím dál náročnějšími dárky. Sní se cukroví, zahrají si s dětmi nějakou tu hru, nebo se spíše podívají na nějakou tu televizní pohádku, či na DVD. Usínají pak s pocitem -"To byl letos krásný Štědrý večer."
Stačí to?
No, pro křesťana by to byl asi večer spíš chudý. Proto jste možná přišli na dnešní bohoslužby - slyšet Boží slovo. Jaké? O narození malého, chudého děťátka v Betlémě, vyprávění, které nás rok co rok dojímá a vytváří poezii vánoc? Možná ani to nestačí, řeknete si.

Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai, a výstřelek z kořenů jeho vyroste, a ovoce ponese.

Na němž odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly. Duch umění a bázně Hospodinovy.

Vláda davidovského královského rodu, potomků Išaje (Izaie) z Betléma – skončila tak, jako když se skácí strom. Ze stromu zbude pařez. A z něho má vyrašit výhonek, proutek. Nová, svěží ratolest. Bude to muž, který bude mít Ducha Hospodinova. Byli i jiní muži – proroci i králové – kteří byli vedeni božím Duchem – ale časově omezeně, krátkodobě. Ale ten předpověděný, z rodu Davidova, bude mít Božího ducha plně a trvale. Jako jediný ze všech. S+B, splnilo se to v Ježíši Nazartetském?

Evangelia nám dokládají, že ano. Neměl ducha lidského chytráctví a vypočítavosti – ale Ducha Boží lásky. Celé jeho učení a dílo bylo jen z Božího Ducha – ne z lidského. Proto také bylo a dodnes je tolika lidem cizí. On často jednal úplně jinak, než jak by jednal člověk. Proto ho mnozí nepřijali a pro mnohé je nepřijatelný dodnes. Ač narozen z ženy jako my - byl jiný, než my lidé. Byl počat z Ducha Svatého.

Četli jsme: „A bude stižitelný v bázni Hospodinově, a nebudeť podlé vidění očí svých souditi, ani podlé slyšení uší svých trestati. Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti, a v pravosti trestati tiché v zemi. Bíti zajisté bude zemi holí úst svých, a duchem rtů svých zabije bezbožného. Nebo spravedlnost bude pasem beder jeho, a pravda přepásáním ledví jeho.

V těch slovech je předpovězeno, jak bude ten avizovaný Spasitel v moci Božího Ducha jednat. Ne podle vnějších znaků, které můžeme pozorovat lidskými smysly. Zní to až idylicky – chudé bude soudit spravedlivě a ničemy odsoudí. Kristův soud - to není proces se svědky, výslechy a vyšetřováním. On vidí do těch nejtajnějších koutků našich srdcí. To, co je zlé, v rozporu s Boží láskou, to před ním neobstojí.

Proto neobstáli farizeové a zákoníci, Kaifáš, Herodes ani Pilát. Stál před jejich soudem, odsoudili ho ke smrti na kříži. Ale obráceně – oni vlastně stáli před jeho soudem a neobstáli. Na jedné straně spravedlnost a pravda – na druhé moc, násilí a lidská zloba.

Pokorné a tiché – i když hříšníky- zachraňoval. Betlémským pastýřům, i když to byli lidé se špatnou pověstí, bylo zvěstováno – Narodil se nám Spasitel.

Je to slovo pro nás. To co je ze zloby a pýchy – před ním neobstojí. Ale těm, kteří k němu přicházejí tiše a v pokoře – se stal Spasitelem. Rozmysleme si tedy dobře, jak k němu přicházíme.

Bůh se pyšným protiví, pokorným dává milost. S+B to tříbí, co se v Kristu naplňuje, je v dalších verších: „I bude bydliti vlk s beránkem a pardus s kozlátkem ležeti; tolikéž tele a lvíče i krmný dobytek spolu budou, a malé pacholátko je povede. Také i kráva a nedvědice spolu pásti se budou, a plod jejich spolu ležeti, lev pak jako vůl plevy jísti bude. A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím, a to, kteréž ostaveno jest, směle sáhne rukou svou do díry bazališkovy. Neuškodí, aniž zahubí na vší mé hoře svaté; nebo země naplněna bude známostí Hospodina, tak jako vodami moře naplněno jest.“

Co si o těch verších myslíte? Nezdá se vám to jako utopie? Neuvěřitelné, řekli bychom až nesplnitelné. Šelmy, dravci a jejich kořist žijí pospolu ve smíru – v idylickém klidu a pokoji. Vlk a beránek, levhart a kůzle, lev a tele, medvědice a kráva. Jak by to jen bylo možné. Copak se z dravců mohou stát býložravci? Taková radikální změna. Přestat být šelmami.

Měli bychom tomu rozumět tak, že tu slovo Boží označuje jmény zvířat člověka, lidské pokolení. Tedy ne o zvířatech, ale o lidech se tu mluví.

Cožpak není často člověk člověku vlkem? Nepočínají si lidé jako ti dravci nebo šelmy? Není snad v člověku touha zničit, pohltit ty druhé? Nechová se člověk jako litý had, jako jedovatý bazilišek, lstivý a snažící se druhého uštknout alespoň zlým slovem?

S+B, v těch zvířatech se nastavuje zrcadlo nám lidem. Ježíš Kristus však přináší pokoj a měl by přinést svůj pokoj i do vztahů mezi lidmi. Malé pacholátko je povede, jsme četli. Ano, už i to dítě, právě narozené v Betlémě, Spasitel – přináší vysvobození. I od toho hada, který byl neštěstím pro člověka v ráji.

A co vztahy mezi lidmi? Změnilo se na nich něco Kristovým příchodem? Splnilo se něco z toho obrazu zvířat, která spolu žijí v míru a pokoji? Nejsou snad mezi lidmi dravci a šelmy, vlci a hadi? Stále je tolik dravosti, sobectví a násilí, lstivosti a nesnášenlivosti. Ale to je především tam, kde Kristus nevešel do lidských srdcí. V Božím lidu, u křesťanů, u lidí, kteří přijali Krista, by to mělo být jinak. Tam by se mělo naplnit zaslíbení o pokoji mezi lidmi, tak jak je zvěstoval Izajáš. A neplní-li se to, pak to svědčí o slabosti víry. Vždyť je to přímá úměra. Nakolik mám víru v srdci, natolik přestávám být dravcem a hadem. Proto musíme znovu prosit za dar silnější víry. Neboť tam kde je víra, tam se i naplňuje slovo andělů: A na zemi pokoj lidem dobré vůle.

kazatel: Miroslav Krejčík (Chleby)

jueves, diciembre 25, 2008

SVÁTEČNÍ BOHOSLUŽBA

Boží hod vánoční 25.12.2008 Čáslav






Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Lukáš 2:15-20
Jsou Vánoce. Jaké jsou, jaké je máte?
A co bude po Vánocích? Myslím – co z nich může a má zůstat! Kdyby tak byly – „Vánoce po (i) Vánocích“! Asi by měly být, jinak jsou Vánoce jen divné extempore – vybočení z času, výlet, úlet…
Učit se to budeme od vánočních pastýřů a Marie.

***
Jakoby byl dvojí režim srdce. Budete ho znát. Asi. Tedy snad!

a) Srdce prázdné
Srdce je pak jako bezedná nádoba. Tolik věcí a lidí jím projde – a nic. Nikde se nezachytí. Srdce lhostejné.

A když pak všechno srdcem jen tak prochází a nesytí ho, nenaplňuje, tak… se ze srdce může stát časem černá díra. Z pocitu prázdnoty se stane srdce hltavé, nenasytné.
K tomu přispívá hořkost, pocit, že se mi dostalo málo, pocit zásadní křivdy, která mě potkala…
Takhle – ze strachu z prázdnoty srdce a z pocitu křivdy se stane ze srdce černá díra, která všechno do sebe stahuje a v které se ztratí bez povšimnutí a návratu všechno.
To je srdce nenasytné. Na ničem nemá dost. Stahuje k sobě všechno… a všechno může projít srdcem a stejně ho nenasytí, a zase se z něj ztratí. Takové srdce si vytváří vize, sny, co by ještě chtělo. Ale stejně – nic ho nenaplní. Nikdy není pocit: je dost, mám dost…

b) V srdci se může ale něco vzpříčit.
Může v něm něco uvíznout – tak vznikne v srdci dno, a srdce pak přestane stahovat do sebe svět… ale nechává ho být a přesto neztrácí podíl na… na všem – a všude, na každém kroku snad, v leckom si ověřuje: dobré… a dost…

Říkal jsem, že v srdci může uvíznout něco… ale ono to není jen tak něco. Je to: Láska.
A ta vyvolává toto zrcadlení. To něco v srdci – Láska, to se pak (odráží), vidí a ověřuje na lecčems okolo. Když se v srdci vzpříčí láska, pak člověk ji hledá a nachází. I tam, kde by ostatní nenašli.
Říká se někdy, že je Láska slepá, ale není tomu tak. Ta skutečná je zvláštním způsobem vidoucí. Ze srdce jako když se láskou „stane oko“. Jako když má (novou) rohovku a dívá se a vidí.

Zmizí nekonečná, palčivá, neutuchající majetnická touha, místo toho přijde pocit účastnictví, podílnictví, kterého se mi dostalo, a které se ověřuje a potvrzuje na každém kroku.

***
Už víte, jak je to s Vánoci po Vánocích?
Pastýřům se v srdci a v mysli něco vzpříčilo.
Andělské zaslíbení. Láska od Boha.
A šli a ověřili si to – na dítěti v jeslích.
Viděli Ji! Na něčem, na čem by jiný neviděl. Dítě v jeslích, v chlévě… v tom je vidět Boží Lásku… to může jen srdce, v kterém se ta Láska vzpříčila… (Takhle to chodí s Láskou).

Na pastýřích je to vidět, jak jsme o tom mluvili: vznikl jakýsi „most, můstek, zrcadlení“. Mezi tím, co se jim vzpříčilo v srdci k tomu, na co se šli podívat, co viděli, a pak zpátky.
To je tajemství víry (po Vánocích) – tohle zrcadlení… takhle zůstávají Vánoce po Vánocích.

A stejné to měla Marie. „Uchovávala slyšené v mysli, rozvažovala o tom“ – a pak viděla, jak se to děje…

***
Nám se to taky stalo, stává – že se nám v našem nenasytném bezedném srdci vzpříčí Láska (myslím skutečně Láska) a pak ji nacházíme na lecjakém kroku.

Když je Ježíš ten, u koho se tohle člověku stane, u koho se člověk učí milovat – tak se může naučit milovat život, svět, i tam, kde by to nikoho nijak nenapadlo – i v „malém dítěti“, i v utrpení, i skrze slzy a bolest, …. dopište si, prosím, tu řadu sami…


farář Pavel Jun

miércoles, diciembre 24, 2008

SPOLEČNÁ BOHOSLUŽBA CCSH A ČCE V ČÁSLAVI

Jituška Richterová, Linda Homolková, Miriam Junová, Mirek Richter a Jitka Richterová zpívají při společné bohoslužbě.

Kazatelka CCSH Františka Tichá a farář ČCE Pavel Jun při splečné bohoslužbě v kostele CCSH.





domingo, diciembre 21, 2008

PŘED PREMIÉROU DIVADLNÍHO-FILMOVÉHO-HUDEBNÍHO PŘEDSTAVENÍ















NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

4. adventní neděle

21.12.08

Y entrando el ángel en donde ella estaba, dijo: !!Salve, muy favorecida! El Señor es contigo; bendita tú entre las mujeres. Mas ella, cuando le vio, se turbó por sus palabras, y pensaba qué salutación sería esta. Entonces el ángel le dijo: María, no temas, porque has hallado gracia delante de Dios. Y ahora, concebirás en tu vientre, y darás a luz un hijo, y llamarás su nombre JESÚS .(Este será grande, y será llamado Hijo del Altísimo; y el Señor Dios le dará el trono de David su padre; y reinará sobre la casa de Jacob para siempre, y su reino no tendrá fin. Entonces María dijo al ángel: ¿Cómo será esto? pues no conozco varón. Respondiendo el ángel, le dijo: El Espíritu Santo vendrá sobre ti, y el poder del Altísimo te cubrirá con su sombra; por lo cual también el Santo Ser que nacerá, será llamado Hijo de Dios. Y he aquí tu parienta Elisabet, ella también ha concebido hijo en su vejez; y este es el sexto mes para ella, la que llamaban estéril; porque nada hay imposible para Dios. Entonces María dijo: He aquí la sierva del Señor; hágase conmigo conforme a tu palabra. Y el ángel se fue de su presencia. Lucas 1:28-38

Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel. Lukáš 1:28-38