Páginas vistas en total

domingo, enero 11, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO -VTĚLENÍ - PALABRA DEL DOMINGO - ENCARNACIÓN


Čáslav 11. 01. 09

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Jan 1:14

Y el Verbo se hizo hombre y habitó entre nosotros.
Juan 1.14

Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší. My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.
Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. 1. Jan 4:2-10

En esto podéis discernir quién tiene el Espíritu de Dios: todo profeta que reconoce que Jesucristo ha venido en cuerpo humano, es de Dios; todo profeta que no reconoce a Jesús, no es de Dios sino del anticristo. vosotros habéis oído que éste viene; en efecto, ya está en el mundo. Vosotros, queridos hijos, sois de Dios y habéis vencido a esos falsos profetas, porque el que está en vosotros es más poderoso que el que está en el mundo. Ellos son del mundo; por eso hablan desde el punto de vista del mundo, y el mundo los escucha. Nosotros somos de Dios, y todo el que conoce a Dios nos escucha; pero el que no es de Dios no nos escucha. Así distinguimos entre el Espíritu de la verdad y el espíritu del engaño. Queridos hermanos, amémonos los unos a los otros, porque el amor viene de Dios, y todo el que ama ha nacido de él y lo conoce. El que no ama no conoce a Dios, porque Dios es amor. Así manifestó Dios su amor entre nosotros: en que envió a su Hijo unigénito al mundo para que vivamos por medio de él. En esto consiste el amor: no en que nosotros hayamos amado a Dios, sino en que él nos amó y envió a su Hijo para que fuera ofrecido como sacrificio por el perdón de3 nuestros pecados. 1. Juan 4:2-10

V rámci inventarizace nzních témat a motivů uděláme krůček dál. Dostáváme se k stěžejnímu tématu křesťanské teologie a víry. Jen malou přípravu předem.

***

Když je někdo na dně - co byste mu řekli? A co byste řekli tomu, kdo je na koni, kdo je sám se sebou a s životem opravdu spokojený. Odhadoval bych, že prvního byste chtěli asi povzbudit? Druhého zase spíše varovat před pádem? A kdybyste oběma měli říci něco stejného? co by to bylo? ... Když jsou v tak různé životní situace, tak to se nedá!

***

Nabídnu dva základní pocity ze života a světa. Budete si moci vybrat svůj - tedy vlastně to není na výběr, stejně nějaký máte, takže si budete muset ten svůj jen najít.

a) to dobré, opravdové, skutečné není tady a teď, je jinde a jindy, snad nakonec nad tímhle světem, mimo něj. Pocit člověka bez peněz u výkladní skříně. Vězně dívajícího se skrz mříže. Pocit snícího. Hledícího do nebe. Pocit transcendence, přesahu, který mě míjí. Pocit uvězněného v jámě (na dně). Tohle není všechno - je to jen díra v zemi, temný a úzký prostor. Patří k tomu touha osvobodit se a uniknout, dostat se jinam.

Rozumíte tomu? Prý to byl běžný pocit ve starověku. To skutečné a opravdové je jinde a jindy (mimo svět a čas).

b) cítím, že to opravdové a skutečné je tady a teď. Obejmu sám sebe. Cítím teplo svého těla, tlukot srdce. Dívám se kolem sebe, dotýkám se věcí kolem, hladím je pohledem... - tak tohle je můj svět. V tomhle žiji. Nemám odvahu říci o tom všem - tohle je dobré. Nevím jestli si člověk takhle připadá "na koni", ale... stejně pro mě nic jiného není, nemám, jen tohle. Má to svoje hranice, o hodnotě mohu pochybovat, nevím, proč to tu je ... ale je to tak: je to to jediné, co mám. Pocit pískoviště, na něm je k tomu víc dětí, a hrajeme si, stavíme z písku třeba hrad, pyramidu, svou sochu, svůj obraz, nebo někdo snad pokus o únikový tunel?!) nebo co stavíte (byste stavěli)? Přetahujeme se při tom o písek a lopatky a díváme se občas - kdy už se setmí. Jen už - se nečeká maminka a že nás odvede domů.

Ubránit, udržet co nejvíc a co nejdéle, přetahovat se s životem (o to svoje, o život), protože - je to tak, jak to je, ale to je všechno. To je prý zase víc moderní pocit. co je spíš váš životní pocit? Zdá se vám, že jinde a jindy, vyhlížíte s touhou jiné; nebo právě jen tady a teď, přetahujete se s životem o to svoje (protože to je pro vás "všechno"?

***

Další nzní motiv je motiv inkarnace. "Slovo se stalo tělem..." A to je slovo do různých (opačných) životních pocitů! Opravdu! Poslouchejte:

ad a) Jan to psal těm prvním, těm, kteří... se dívali Jinam, připadali si jak v žaláři nebo v jámě, chtěli ven do nebe Tenkrát chodili filosofové, misionáři a vyprávěli o světě tmy a světě světla, o postavě ze světla, která shora sestupuje, aby člověka upomenula na to, že má v sobě také světelnou jiskru, že patří do světa světla, do nebe, a že se má vydat na výstup, vzdát se starosti a vášní, osvobodit se, zachránit se... - "gnose". K tomu Jan říká: není to na výstup. Sestupuje to - Bůh sestupuje - k vám. Do tmy přišlo světlo. Nečeká na vás nahoře, až se k němu vrátíte, světlo je tady ( v Ježíši Kristu) a svítí. A naplňuje světlem svět. Nevyvádí z něho, způsobí přehodnocení celého života. Přichází tak "obyčejně", neokázale... že člověka musí napadnout - to Mu to stojí za to - a zůstat tady? A najednou vidí svět docela jinak. Má cenu a smysl a naději - tenhle život. Ne kvůli v sobě - ale kvůli Němu, který je (se stal) - zhodocením světa.

ad b) Píše to i těm druhým, kteří se přetahují s životem o to svoje: do toho, co bylo vaším (výlučným) celým světem... vystoupí jako... jako host (a ještě docela jinak), a změní se Jím atmosféra, všechno se otevře, zpevní, dostane svoje místo, smysl a všechno dostane horizont a ani ten není svírající hranicí! Jako když... jako když nateče voda do studny. Jako když na vyprahlou zem začne padat déšť. Jako kousek chleba se při slavnosti Stolu stane důkazem a prostředkem dobrého spolubytí s Bohem a druhými. A já se stanu někým, za koho (by) někdo i zemřel - z lásky.

***

Jan mluví do různých životních pocitů, ale říká stejnou věc! Bůh v tomhle světě. A s ním světlo do tmy, děje se osvobození, zhodnocení a naplnění, otevření... Pravdivost a vyjímečnost křesťanské víry. Oba pocity životní - vlastně opačné, stejné jen v tom, že jsou bezvýchodné... jsou zasaženy tím, co říká Jan. Říká stejnou věc do opačných situací. Jestli tohle není největší Věc, která se tu kdy stala (když tohle lze)!

Děkujeme za osvobození a proměnu, která se děje Tebou. Ať vůči ní nezůstaneme hluší a slepí.

farář Pavel Jun