Páginas vistas en total

domingo, enero 18, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO II.- INKARNACE, SPATŘILI JSME JEHO SLÁVU... PALABRA DEL DOMIGO II.- INKARNACIÓN, VIMOS SU GLORIA...

Čáslav 18.01.2009
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan 1:14
Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
Marek 8:35-36
Y aquel Verbo fue hecho carne, y habitó entre nosotros (y vimos su gloria, gloria como del unigénito del Padre), lleno de gracia y de verdad.
Juan 1:14
Porque todo el que quiera salvar su vida, la perderá; y todo el que pierda su vida por causa de mí y del evangelio, la salvará. Porque ¿qué aprovechará al hombre si ganare todo el mundo, y perdiere su alma?
Marcos 8:35-36
***
Co s životem? Jak ho berete, jak s ním nakládáte?

Může se s ním obchodovat. Něco dám (zaplatím) a za to něco vezmu. Směňuji… Život jako obchod na tržišti. Přemýšlím pak často o tom, co mám cenného – co by se dalo na trhu směnit.

Může se investovat. Něco ze sebe (čas, námahu, schopnosti) vkládám do něčeho jiného. A čekám, že z toho něco bude. Je to na delší čas. A já jsem v tom mnohem víc osobně. Protože vkládám, dávám kus ze sebe sama. Tady přemýšlím víc o tom, jak co bude působit.

Co se s životem dá ještě dělat? Možná jsou sázkaři. Zkouší štěstí, jestli za něco by se nedostalo mnohem víc.

Co se dá s životem ještě dělat? Jsou lidé, kteří si asi připadají „královsky“. Jdou světem a připadají si „vznešení“, výjimeční, důležití, udělují audienci, milodary, moudrost…
Anebo naopak: žebráci. Dávají najevo: Prokažte mi přízeň. Všimněte si, jak jsem ubohý.

Obchodník, investor, sázkař, král, žebrák. Co jste vy? Je ještě jiná možnost?

***
V rámci inventarizace novozákonních motivů jsme se dostali k zásadnímu (jádru křesťanství) – inkarnace, vtělení.
Slovo se stalo tělem, Bůh se stal člověkem.
„Spatřili jsme jeho slávu“. Sláva – znamení Boží přítomnosti. Bůh v tomhle světě k vidění.

Je to pravda? Když si dočtete Janovo evangelium – tak si nemůžete nevšimnout: Tu slávu neviděli všichni. Viděli jen někteří. Jak to, že někdo vidí a někdo nevidí? Je to pak pravda?

A co to může znamenat – vidět tuto slávu? Jak vypadá?
***
Je ještě jedna aktivita s životem: Svěřit sebe sama. Nedrobit svůj život – neobchodovat s ním, neinvestovat, neudělovat podíl na něm nebo nežebrat o něj. Neposuzovat ho, co z něj je cenné a z čeho by něco mohlo být…
Svěřit sebe sama. Jaký z toho máte pocit – když se to řekne?

Je to nebezpečné. A je to vůbec (pro člověka) důstojné? Nestává se člověk žebrákem?

Nebezpečné? Mohlo by být. [1]
Kdo by můj život takhle mohl přijmout a unést? Kdo by o to stál a proč, jak by to mohlo dopadnout, co by se mohlo s mým životem stát, jak by se to dalo zneužít! Nebezpečné – a nemožné to je, kdyby to člověk udělal v jiné situaci, před někým jiným. Ale před Ježíšem (proto mu říkali Kristus – to je původní smysl tohoto slova), u něj – se to najednou stalo možné a dávalo to smysl, člověk se svěřoval – Bohu a dělo se „naplnění života“. Člověk věděl: Tohle je To… oč šlo a jde. Tohle znamená vidět slávu… že tuto možnost – svěřit sebe sama – člověk najednou má.

Ale není to pro člověka nedůstojné…? Není to přechod do pasivity? To je přece známé pokušení: zříci se odpovědnosti za sebe sama a „delegovat ji“ na jiného (nějakého vůdce).
Ale před Ježíšem to je vrcholná Aktivita. S důvěrou svěřit sebe sama. Investice – ale „absolutní“. Skutečná víra a láska se totiž dotýkají.
***
Ti, kdo se proti této možnosti svěřit sebe sama zatvrdili, kteří odmítli toto pozvání (překlopit svůj život do Boha), kterým byl Ježíš (souhrn křesťanské teologie), raději chtěli zůstat u obchodování a investování, být vznešený král nebo zbabělý žebrák – ti ne (u)viděli v Ježíšovi Boží slávu.

Tohle znamená „vidět Slávu“ v Ježíšovi. Že člověk dostane odvahu udělat s životem tohle: svěřit sebe sama. Nepřemýšlím o tom, co je v mém životě cenné, co by se dalo směnit, ani o tom, z čeho by něco mohlo být, za co by mě mohli obdivovat, nebo kvůli čemu litovat… Neděsí mě tak hrozně už ani mé stinné stránky, nepokouším se je popřít. Život se nedrobí a neposuzuje, je najednou tak krásně celý, chtěný a svobodný. A stane se zvláštní vklínění do života – které dává smysl a naději.


Taky máme strach z toho svěřit sebe sama, taky raději drobíme život a připadáme si v sobě důležití. Pomoz nám s tím – přestat si zakládat na něčem svém, brát se vážně, dodej nám odvahy s životem nakládat takhle – svobodně a důvěřivě.


[1] Moci sebe svěřit – jít do hry celý – domyslete to „celý a docela“, s důvěrou, beze strachu, co se může odkrýt ještě, nejen obchodovat s tím, o co je zájem, investovat, co je toho schopné… to je velká touha, skrytá, ale je to nebezpečné.
farář Pavel Jun