Páginas vistas en total

martes, marzo 17, 2009

POZOR CO ČTEŠ! - PROČ ČTEME?

Proč čteme? To je životně důležitá otázka. Můžeme číst, abychom se pobavili nebo rozptýlili, seznámili se s nějakým zvláštním tématem nebo jen tak, aby nám utekl čas. Správně se ale zeptám takto: Proč čteme Písmo? Židé četli Starý zákon velice pozorně. Byli to velcí znalci textu, ale nedokázali objevit poselství. Ježíš jim řekl: „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně“ (Jan 5:39). Pokud nečteme proto, aby náš život byl Písmem ovlivněn, pak to nemá smysl. Můžeme se zajímat detailně o nějakou knihu z Bible a tak se stát třeba expertem v porozumění Ozeášových proroctví a mít pocit, že proroka známe dokonale. Jestli se tak stane, bude to veliká chyba. Nečteme a nestudujeme Bibli proto, abychom pátrali po tom, jaký byl Ozeáš, ale jaký je Bůh. Evangelia také nečteme jen proto, abychom věděli, co dělal Ježíš, ale proto, abychom viděli, jak se v Ježíši zjevil Bůh. Pokud čteme tímto způsobem, tak to pro nás bude k věčnému prospěchu.

domingo, marzo 15, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - ZASTOUPENÍ V - PALABRA DEL DOMINGO - SUBSTITUCIÓN V

¿Quién condenará? Cristo Jesús es el que murió, e incluso resucitó, y está a la derecha de Dios e intercede por nosotros. Ahora bien, sabemos que Dios dispone todas las cosas para el bien de quienes lo aman,los que han sido llamados de acuerdo con su propósito. Porque a los que Dios conoció de antemano, también los predestinó a ser transformados según la imagen de su Hijo, para que él sea el primogénito entre muchos hermanos. A los que predestinó, también los llamó; a los que llamó, también los justificó; y a los que justificó, también los glorificó. ¿Qué diremos frente a esto? Si Dios está de nuestra parte, ¿quién puede estar en contra nuestra? El que no escatimó ni a su propio Hijo, sino que lo entregó por todos nosotros, ¿cómo no habrá de darnos generosamente, junto con él, todas las cosas? ¿Quién acusará a los que Dios ha escogido? Dios es el que justifica. ¿Quién nos apartará del amor de Cristo? ¿La tribulación, o la angustia, la persecución, el hambre, la indigencia, el peligro, o la violencia? Así está escrito:«Por tu causa siempre nos llevan a la muerte;¡nos tratan como a ovejas para el matadero!»Sin embargo, en todo esto somos más que vencedores por medio de aquel que nos amó. Pues estoy convencido de que ni la muerte ni la vida, ni los ángeles ni los demonios, ni lo presente ni lo por venir, ni los poderes, ni lo alto ni lo profundo, ni cosa alguna en toda la creación, podrá apartarnos del amor que Dios nos ha manifestado en Cristo Jesús nuestro Señor. Romanos 8:28-39

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Římanům 8:28-39
***
Žijeme svůj život, svůj příběh. Žijeme si ho sami. Neseme jeho tíhu sami, jeho bolest a radost známe jen my. Někdy se nám zdají velké, někdy malé. Není divu, když není na čem je poměřovat. Život pak plyne, spíš utíká. Utíká pryč – ztrácí se.
*
Někdy se náš život dotkne, potká, nebo snad i protne s příběhy druhých. Třeba jen tím, že někdo projde vaším zorným polem, že někoho potkáte na ulici, že někoho slyšíte něco říkat, že po vás někdo něco chce. Na koho si namátkou vzpomenete? Koho jste (dnes) potkali? V domě, na ulici. Životy se také dotýkají občas, potkají či protnou. Většinou to je prchavé. A někdy je z toho trochu bolesti a někdy trochu radosti, někdy pobavení, někdy vzteku… Někdy nás přitom napadne: nejsem sám, kdo má bolest, radost a život vleče sám.
*
Ale některé lidi máte dlouho, roky, třeba celý život na dohled. Někdy jsou dál, někdy blíž. Někdy si na ně týdny nevzpomenete, někdy na ně myslíte každou chvíli. Na koho takhle myslíte? Na rodinu? (Babička s dědou dostali mapu a špendlíky se jmény vnoučat – aby měli přehled.) Na přátele? Kvůli některým se někdy trápíte. Za některé někdy i bojujete, za některé byste někdy i dýchali a někdy vzali jejich bolest na sebe.
*
A když zjistíte, že oni „kvůli vám“ a „za vás“ někdy taky, tak to se s životem něco stane. Jakoby život dostal oporu ještě na jiném místě. Vytvářejí se ostrůvky vzájemnosti. Život přestane jen utíkat. Někdy vás napadne, že se někudy snad trochu i vrací…
*
Ale stejně – i vzájemnost je dvouznačná. Patří k ní také rozhodování mezi mým a Tvým. Mám uskutečnit své možnosti nebo pomoci tobě v uskutečnění tvých. Kolik mohu dát? Jak ti nechat svobodu a přitom Tě neztratit! S tím se spojuje zvláštní pocit strachu (nejen „z“, ale i „o“…) pocit viny (měl jsem být víc nablízku, mohl jsem?, měl jsem pochopit víc, měl jsem být víc pro tebe, měl jsem nechat víc svobody…) A tohle všechno – odcizuje. V tom je největší potíž života. Čím víc bych chtěl vzájemnosti, tím těžší je rozhodování a silnější strach a vina.

Tři roviny života. Sám. Potkávám. Vzájemnost. Znáte všechny. Jak se vám to střídá? Jaký díl života žijete v tom nebo v tom? Jak se vám v tom kterém líbí?
***
Trápíme se teď přemýšlením o zástupnosti. Musíme. Pomocí zástupnosti se vyjadřuje podstata křesťanské víry. V tom třetím způsobu života (vzájemnosti) můžeme začít tušit – co to znamená. Však nám to vlastně uklouzlo. Kvůli některým se někdy trápíte. Za některé někdy i bojujete, některé byste někdy i dýchali a někdy vzali jejich bolest zana sebe. To je možné: vstoupit do příběhu, který je příběhem několika lidí navzájem si blízkých. Ale patří k tomu rozhodování (co pro sebe, co pro tebe), vědomí vzdálenosti, která je nakonec nepřekonatelná, strach a vina. Vědomí hranic, které se nepřekonají, rivality, která docela nezmizí, rozhodování, které…
***
Kolem Ježíše začal ještě jiný příběh vzájemnosti.
Římanům 8:23 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
Lidé, kteří se připletli do Jeho příběhu, začínali čím dál jasněji tušit – že nakonec jde o příběh Boží s lidmi. A začali tušit to závratné (poznali To na tom závratném): Na druhé straně (naproti nám, nebo spíš nakonec: všude kolem nás) to je jinak – to patří k životu, jak je, totiž od Boha: není tam rozhodování kolik dát, co si nechat, volba Já nebo Ty, moje svoboda proti Tvé. Je možnost (která by nás nenapadla, kterou my sami jsme možná ani neměli) – dát všechno, dát sebe sama (a neztratit sebe sama)). Život našel Pevnou oporu – na jednom místě – u Ježíše a pak ji nacházel všude a všude. To je zkušenost velikonoční neděle. Každé neděle!
A k tomu patřila (patří) osvobozující jistota: to, co nás odcizovalo, rozhodování mezi mým a Tvým, strach a vina, zápas o svobodu a identitu, to ztrácí svou uhrančivou, fascinující moc. Jsme od toho osvobozeni – pro vzájemnost…(„odpuštění“). Všechno se to někde – u Boha, v Něm dotýká, patří k sobě. A má v něm oporu. Dvouznačnost vzájemnosti přestávala být určující. I když z naší strany – je, z druhé – není.
Kolem Ježíše začala vznikat celistvá, naprostá vzájemnost. Ne ostrůvek vzájemnosti, ale proud, vír vzájemnosti. Která nevznikala v člověku, která se netočila mezi několika lidmi… Která „vanula“ ze všech stran. A nebyla ohrožována touhou po ní (odcizení). Tomu se říká „Duch svatý“. A to je pochopení (prožitek) života, které… znamená křesťanská víra – vycházeje ze zkušenosti s životem Ježíše Krista. Sbor (jako společenství) je projev a důkaz toho.

Děkujeme za to, že život je od Tebe, a o tebe má oporu, která se podobá objetí.
farář Pavel Jun