Páginas vistas en total

miércoles, marzo 25, 2009

VELKÉ HLASY VE SVĚTĚ

Jak můžeme nazvat velké hlasy v dnešním světě?

V dnešním pochmurném světě je nutné (životně důležité) poznat a rozlišit různé hlasy a rozhodnout se (udělat rozhodnutí) správně pouze na základě hlasu Božího.

1. Hlas našeho „já“. V Bibli se tento hlas označuje jako „hlas svědomí“. Je součástí naší duše a „ukazuje“ nám co je dobré a co špatné. Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi. Skutky 24:16

2. Hlas ďábla. Tak jako Bůh promlouvá ke svému lidu, tak i nepřítel mluví; snaží se imitovat Boží hlas s úmyslem nás obelstít. Je smutné, že existuje spousta věřících, kteří se nikdy nenaučili rozlišit mezi třemi různými hlasy.

3. Boží hlas. Pán k nám může promlouvat různými způsoby a jedním z nich je prostřednictvím Ducha svatého. Když k nám Duch svatý promlouvá, znamená to, že nám Bůh chce sdělit něco velice důležitého, týkající se života či smrti, služby, nebo něčeho velice cenného pro Boží království.

martes, marzo 24, 2009

VZPOMÍNKY NA SOBOTNÍ ODPOLEDNE V JIMRAMOVĚ



Víc fotografií na http://lindaclara.rajce.idnes.cz/Jimramov_2009/

domingo, marzo 22, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - ZASTOUPENÍ VI, KENOZE I- PALABRA DEL DOMINGO - SUBSTITUCIÓN VI - KENOSIS I

quien, siendo por naturaleza Dios,no consideró el ser igual a Dios como algo a qué aferrarse. Por el contrario, se rebajó voluntariamente,tomando la naturaleza de siervo y haciéndose semejante a los seres humanos. Y al manifestarse como hombre,se humilló a sí mismoy se hizo obediente hasta la muerte, y muerte de cruz!
Filipenses 2:6-8

Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Filipským 2:6-8

Jakou máte orientaci v prostoru? Směrů kterými se dá v prostoru pohybovat, těch je. doleva, doprava, nahoru, dolů, a všelijak šikmo... v jemných nuancích. Pro to, co si potřebujeme dnes říci, bude stačit základní orientace.

Základní životní směr je: vzhůru nebo dolů.

Směr vzhůru. to znamená stoupat. Jaké to je? Nejde to samo. Stojí to za námahu. Tíha nás táhne dolů. Ale přesto já chci spíš vzhůru. Proč?

Je to povznášející. Může se dostavit stav lehkosti. co všechno je pode mnou... Nechal jsem to dole. Nebo máme pocit pyramidy? Nahoře je místo pro vyjímečné a my chceme připadat vyjímeční. Být výš, nahoře, to znamená mít navrch. Směr vzhůru je symbolický pro dobré. Stoupat to je dobrý směr.

Směřovat dolů, to je vlastně padat, upadat. I když to může být docela bez námahy, samovolné (může to být volný pád), stejně to nechci...

Proč? Nechci být dole, v jámě, všechno co je "nad" pak člověka zakrývá, "zasýpá", jako když ho drtí, bere mu dech, pohřbívá, člověk ztrácí nadhled.

Směřovat dolů, to je symbol pro zlé. Když řeknete: "Jde to se mnou s kopce", tak to je jasné, co se děje... Člověk se snaží zachytit, někdy kde se dá ... Zuby nehty. Za každou cenu.

Tak: Směr dolů je symbolem pro zlé, směr vzhůru je symbolem pro dobré. Tíha nás táhne dolů, ale touha vzhůru.

Stoupáte ve svém životě? Nebo padáte?

V Ježíši Kristu zaznamenali pohyb dolů. Cestou k velikonocům... Ale pak jim došlo, že celý jeho příběh se dá chápat jako"sestup", cestu dolů. V Ježíši Kristu zaznamenali pohyb dolů. Co to znamenalo? Jak to prožili? Jaké to je, když zaznamenáte pohyb dolů mimo sebe sama, u někoho jiného?

Protože toužíme vzhůru a máme strach z pádu a porovnáváme se stále s druhými (v tušení, že nahoře není moc místa...?), objeví se často spíš potěšení, škodolibé... (Proto se čte bulvár... člověk s potěšením objevuje, že i "hvězdy", i ti, kteří se počítají tam nahoru, taky padají).

V Ježíši Kristu zaznamenali pohyb dolů. U některých to možná vyvolalo i toto škodolibé potěšení. Ale to brzy pomine, to k němu patří...

Po Ježíšovi ale zůstala Radost. Chápete to? U Něj to nebyl Pád. Velikonoční cesta není Pád. Ježíš se nesnažil zachytit "zuby nehty". Nevzpíral se. Bylo to spíš jako když... těžko to říci... jako když to sám na sebe bere. Proč?!!! Proč asi?
"Jít dolů" - vědomně, to musí mít důvod. Jaký? Když to není neštěstí, "osud", když je to vědomé a chtěné... tak by to mohl být projev Lásky! To dává smysl, to bylo u Ježíše vždycky! Objevilo se zvláštní tušení, (lidi napadlo): Že (i) já bych byl ten důvod? I kvůli mě... se to děje. Je to "snížení sebe sama kvůli někomu jinému, totiž pro něj". Sestoupení.

Po velikonocích zůstala zvláštní tajemná Radost. Vysvětlit se dala jen takhle: v Ježíši "Ten Docela Shora" - Bůh sestoupil a sestupuje.
"To i kvůli nám..." se Bůh snížil. Aby mohl být s námi a my mohli být s Ním a tím taky spolu navzájem a nemuseli sledovat jen sestupy a výstupy, své a druhých - se strachem nebo žárlivostí.

Není to tak, že každý v jakémsi zasnění a palčivé touze chce směřovat vzhůru, jeden druhého míjí - někdo stoupá rychle, někdo těžce, někdo padá, nakonec každý padá... Není to tak. To není všechno.
Je také Touha být nablízku. "Láska". A co ta dělá s lidským tíhnutím dolů a touhou vzhůru!
Neuvěřitelné!

To je velikonoční Radost. A důvod možnosti, že člověk může patřit do Ježíšova a Božího příběhu. Pak může dokonce člověka napadnout, že i jeho těžká a strmá cesta dolů... nemusí být cestou od Něj. Tak rychle (abych jemu se ztratil) padat nedokážu!
Možná se to dá říci takhle: "I kdybych padal "nejstrmějším volným pádem", tak rychle, jak se to děje ve chvíli smrti, On je rychlejší v své Lásce".

Asi nenaděláme často nic s tím, jak nás to unáší nahoru, nebo spíš dolů. Děkujeme za to, že se tím nemusíme příliš zabývat. Důležitější je, jak to máme spolu navzájem. S Tebou a s druhými. Ty nás nenecháváš být.
farář Pavel Jun




ČÁSLAVSKÁ MLÁDEŽ V OLOMOUCI - DIVADELNÍ - FILMOVÉ - HUDEBNÍ PŘEDSTAVENÍ"HAD"




Před začátkem představení zůstal fotoaparát bez energie a tak máme pouze tyto fotografie.