Páginas vistas en total

sábado, abril 04, 2009

LETOS POPRVÉ... A ZASE NA OHEB

Tak jako minuký rok, i letos jsme se vydali na dobrodružnou cestu s nejistým koncem na zříceninu hradu Oheb. Podařilo se nám zopakovat mimořádný výkon z předchozího roku a také pořídit fotoúlovky, podívejte se sami...


... více fotografií naleznete na: http://lindaclarah.rajce.idnes.cz/

jueves, abril 02, 2009

DALŠÍ VZPOMÍNKY NA NEDĚLNÍ ODPOLEDNE V BRNĚ A STŘEDEČNÍ VEČER V PRAZE

Po nedělních bohoslužbách se čáslavská mládež vydala předvést své vánoční divadlo "HAD" do Brna...


Další fotografie z Brna naleznete na: http://lindaclara.rajce.idnes.cz/Brno_2009/



... a ještě ve středu 1. dubna do Prahy - Nuslí...


Další fotografie z Prahy si můžete prohlédnout na: http://lindaclara.rajce.idnes.cz/Praha_2009/

domingo, marzo 29, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - ZASTOUPENÍ VI, KENOZE II- PALABRA DEL DOMINGO - SUBSTITUCIÓN VI - KENOSIS II

Čáslav 29.3.2009

Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.

Jan 17:20-24

Mas no ruego solamente por éstos, sino también por los que han de creer en mí por la palabra de ellos, para que todos sean uno; como tú, oh Padre, en mí, y yo en ti, que también ellos sean uno en nosotros; para que el mundo crea que tú me enviaste. La gloria que me diste, yo les he dado, para que sean uno, así como nosotros somos uno. Yo en ellos, y tú en mí, para que sean perfectos en unidad, para que el mundo conozca que tú me enviaste, y que los has amado a ellos como también a mí me has amado. Padre, aquellos que me has dado, quiero que donde yo estoy, también ellos estén conmigo, para que vean mi gloria que me has dado; porque me has amado desde antes de la fundación del mundo.

Juan 17:20-24

Mluvíme o zástupnosti. Centrální téma křesťanské víry. Souvisí také s místem… Zastoupit znamená stoupnout si na něčí místo. Je zastoupení prostá výměna místa? Je možná? Co se při tom stane? O tom bychom mohli mluvit dnes.

a) O místě poprvé. Je to jako ve vlaku, je víc míst. Rozhlédnete se, jestli není nějaké volné – protože pak by mohlo být pro vás, vaše.Vyplatí se ještě zeptat: „Je to místo volné?“, protože to by bylo trapné, kdyby se někdo, komu to místo patří, vrátil, kdybyste museli místo uvolnit. Když je vám někdo milý a chcete si s ním povídat, tak si sednete na místo hned vedle něj (když to jde). Někdo je vám nepříjemný, tak si najdete místo o kus dál (když to jde).

Tak: to je jedna zkušenost s místem. Všechno má své místo. Všechno zaujímá nějaký prostor. Nemohu být bez místa. Jedno určité místo je vždycky jen pro jednoho. Může být obsazené. To je pak důvod konfliktů, napětí, bojů, strachu, nejistoty. Když je místa málo, je to problém. Nastane boj o místo pod sluncem. Také je nepříjemné, když někdo začne zpochybňovat mé místo. Kolem toho se točí život. Které místo bude moje, které na mě zbude nebo které si vybudou, a jestlipak ho uhájím…

Dá se místo vyměnit? Je ta možnost: když chcete třeba sedět u okna… tak o to můžete poprosit. A když ten druhý vám vyjde vstříc a místo si s vámi vymění. Co to pak znamená, co se stane? Že jeden má lepší a druhý horší? To je celá zástupnost? Že mi někdo vyšel vstříc a přenechal mi své (lepší) místo, vzal si moje (horší)?

b) Jiná zkušenost s místem je v Ž 139 (jak jsme četli, v. 1 – 15) – mám „své“ místo… ale obklopen natěsno Tím, který – mi to místo dal a určil (ani jsem si ho nevybral) – a to tak, že se Ho nezbavím (ne jen svého místa, ale Toho, který je okolo). To je docela jiný prožitek místa a života. Člověk je obklopen (Někým) ze všech stran. Jakým slovem byste to vyjádřili? Svírán, obklíčen, nesen, doprovázen, vězněn bez možnosti útěku. Dá se místo pak vyměnit? „I když bych vzlétl na křídlech jitřní záře“… „kam bych utekl před Tvou tváří“… Místo se nedá vyměnit. Není kam jinam. Ty jsi stále všude okolo mě.

Druhá zkušenost s místem. Zkušenost víry. Zkusíte ji v srdci dohledat? Je to zkušenost s Bohem. Nemám místo, o kterém bych si mohl myslet, že je výlučně moje, a vymezovat se nedává smysl.

c) A ještě jedna zkušenost s místem. Zkušenost s Ježíšem. Ježíš říká: „aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás.“Myslím, že to je to, co žalmista ušil a nedokázal doříci!

„Ty ve mně a já v Tobě“. Znáte tuhle zkušenost? Částečně, v podmíněné, omezené vzájemnosti. Že druhému dáte nějaký podíl na svém životě (kousek místa pro něj máte v srdci), máte podíl v životě druhého (svoje místo v jeho srdci), to ano, to známe, ovšem ten podíl je částečný a nejistý… A hlavně: stejně pořád „sedíme vedle sebe“. I když jsme si hodně řekli, přenechal jsem Ti kus srdce, dokonce: i když si vyměníme místo, stejně budeme „jen“ sedět vedle sebe.[1]

Ježíš na základě zkušenosti víry (Ž 139) nechal Boha být v sobě naprosto, bez výhrad (a to se ukázalo jako původní smysl lidského bytí a všeho co je, „stvoření“). Jinak řečeno: netrval na svém místě. (Realizujeme se vymezením, osamotněním… Tady je to jinak!) Co žalmista tušil… Je to víc než jen obklopení. Je to něco – jako dítě v matce…?

A začalo se dít něco, co bylo pozváním pro druhé k tomu patřit. („Roztrhla se chrámová opona“.)A když se to začalo dít trojitě,- Ty ve mně, já v tobě, a oni v nás – tak už se to začalo dít, „spasení“[2]. Je to „trojité“, tady se to začíná spojovat všechno. Začalo se to „hrnout do Boha“.

Měli jsme dosud potíž chápat zástupnost jako výměnu místa, vystřídání, protože jsou místa, na která, zdá se nám, nikdo druhý nemůže. Když jde o mé tělo, mou smrt, mou radost a bolest, mou vinu… tam mě přece nikdo nemůže vystřídat.

Tři pochopení místa: a) místo jako vymezení mého životního prostoru. b) přesto obklopen Bohem. c) Ježíšův příběh jako místo, kde se Bůh a Člověk potkají v Důvěře. A to je šance pro nás – k tomu patřit. Měli jsme dnes objevit: Zástupnost není výměna místa jen. To by moc neznamenalo, stejně bychom „seděli nanejvýš vedle sebe“. (Já se špatným pocitem, že Tobě nespravedlivě připadlo mé horší místo). Jde spíš o to – že vzniká krásná provázanost – lidí s Bohem. A té se říkává „spasení“.

Děkujeme za místo potkání s Tebou, které mění všechno.

farář Pavel Jun



[1] Patří k tomu výhrady, někdy i rozpaky, které vnímám v sobě i v tobě. (První způsob vnímání místa je v nás zažitý. Moje místo je moje místo a tvoje je tvoje). Jsou zdi a zídky, za které se nedá jít.

[2] A tím se něco stane také s tím „podílem“, který máme a dáváme a přijímáme jeden s druhým.