Páginas vistas en total

domingo, abril 19, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - ZÁMĚNA POSTAVENÍ I - PROTI CHLOUBĚ - PALABRA DEL DOMINGO - SUBSTITUCIÓN DE POSICIÓN I - CONTRA JACTANCIA

ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘1 Korintským 1:23-31 ČEP

mientras que nosotros predicamos a Cristo crucificado. Este mensaje es motivo de tropiezo para los judíos, y es locura para los gentiles, pero para los que Dios ha llamado, lo mismo judíos que gentiles, Cristo es el poder de Dios y la sabiduría de Dios. Pues la locura de Dios es más sabia que la sabiduría humana, y la debilidad de Dios es más fuerte que la fuerza humana. Hermanos, consideren su propio llamamiento: No muchos de ustedes son sabios, según criterios meramente humanos; ni son muchos los poderosos ni muchos los de noble cuna. Pero Dios escogió lo insensato del mundo para avergonzar a los sabios, y escogió lo débil del mundo para avergonzar a los poderosos. También escogió Dios lo más bajo y despreciado, y lo que no es nada, para anular lo que es, a fin de que en su presencia nadie pueda jactarse. Pero gracias a él ustedes están unidos a Cristo Jesús, a quien Dios ha hecho nuestra sabiduría —es decir, nuestra justificación, santificación y redención—para que, como está escrito: «Si alguien ha de gloriarse, que se gloríe en el Señor.»1 Corintios 1:23-31 NVI - Nová mezinárodní verze.

ale my kážeme Krista ukřižovaného - pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista - Boží moc a Boží moudrost. Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé. Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil v niveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil. Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností,posvěcením a vykoupením. A proto je psáno: "Kdo se chlubí, ať se chlubí v Hospodinu."1 Korintským 1:23-31 Buible, překlad 21. století.

Další novozákonní téma je záměna postavení. Poslední za prvního, první za posledního. (Pán za služebníka.) Co může vyvolat taková záměna postavení? Co se dá čekat, když se zamění třeba první a poslední.

*
Najisto nastane zmatek. Dojde k přeskupování. Jako na vinici při výplatě mzdy. Dělnící už mají frontu. Ti první, ti co pracovali od rána, už čekají, že je zavolají pro odměnu. Jenže pak začnou vyvolávat prvně ty odzadu. Takže ti odzadu se tlačí dopředu přes ty, co jsou před nimi... To je zmatek.
A co dál vyvolá tato záměna postavení? To si budeme muset rozdělit. Něco jiného ovšem vyvolá u těch, kteří tím (postavení) získají, a něco jiného u těch, kteří tím ztratí?

*
U těch, kteří byli první, to vyvolá:
Hněv. "Já se tak nadřel. A teď tohle! To je přece nespravedlivé."
A také demotivaci. "Příště se nebudu snažit."
A když k tomu zjistí, že dostanou všichni stejně!

U těch, kteří byli poslední to vyvolá:
Radost. "To jsem nečekal."
Mohla by být i škodolibá. "Stavěl ses přede mě a vidíš, to já jdu dopředu."
Špatný pocit - "oni se na mě budou hněvat".
Nebo když má člověk svědomí, tak se může ozvat. "Není to spravedlivé."

Tohle záměna postavení přece musí vyvolat, to se musí čekat. Na jedné straně hněv. Na druhé radost, která může být divná nebo mít pachuť.
Takže není moc o co stát, ne? Dělníci se mohou do sebe pustit.Všichni mohou mít nakonec zkaženou náladu.

***
Proč to vlastně Ježíš nabízí, dělá? Copak ho to nenapadne, že to takhle dopadne? Dělníci pracují od rána, za stejnou mzdu navíc, starší bratr a spousta dalších... budou rozlobení.

Ale: ta záměna postavení je jen důsledek. Lépe se zeptat naopak: ne, co vyvolá tato záměna (protože tou to nezačíná, o tu nejde v první řad), ale co vyvolává tuto záměnu? Tato záměna je totiž jen doprovodný jev. Ptát se přesněji: proč k ní dochází? Co odráží? Tohle: děje se něco důležitého, co mění situaci.

Běžná situace je: Každý si dělá a žije to své, počítá si, odhaduje, srovnává a smlouvá, protože situace je zásadně situací nedostatku, nejistoty a proto sváru.
A najednou se začne dít něco - s celou situací, něco mnohem většího a důležitějšího, takže člověk může přestat docela počítat, srovnávat a hlídat "spravedlnost". (Ježíš tomu říká "Království Boží").
A člověk přestane být zaujat sám sebou a svou situací, protože je zaujat celou situací, tím co se děje, protože to je něco zvláštního a důležitého. Je víc, než se dalo čeka.

Děje se tím osvobození. Byl jsem velmi zaujatý sám sebou a tím, co jsem dělal a jak jsem na tom byl (pořadím, srovnáváním, úspěchy...) Ale teď je najednou jedno - první, poslední, pán, sluha... To byla jen nouzová určení, kvalifikace pro dobu nouze, ale to padlo.

Záměna postavení, to jen "dokumentuje", odráží tuhle zkušenost: změnila se situace a proto to, jak jste to měli srovnané v situaci nedostatku a boje - to je teď zbytečné.

Apoštol Pael to rád vyjadřuje tak: není důvod chlubit se. Totiž: není důvod zůstávat v zaujetí sama sebou a nutit druhé, aby byli také mnou zaujati (to je chlubení).

Zaujetí sebou... vystřídalo zaujetí Kristem, Božím Královstvím. Proměněnou situací. To podstatné se neděje v mém osobním zápase o život v situaci nedostatku a boje. To podstatné přichází, děje se... Z přebytku bytí - Božího. Království Boží.
Všichni mohou mít radost, že pracovali na Jeho vinici, a že mají z čeho žít. Je to mnohem víc důležité než oddělovat a vydělovat, co já (oproti tobě) a počítat své pořadí...

Je možná změna zaujetí: od zaujetí sebou osvobozen tím, co se děje, Královstvím Božím. Přiměřené je nepočítat, nesrovnávat, nechlubit se. Pro tu chvíli je to přirozené... První, poslední, to je jedno. Pro všechny - když htějí - je dost místa.

Odpusť nám dětské zaujetí sebou samými. Ať se naše jistota opře... o Tebe.

farář Pavel Jun