Páginas vistas en total

martes, mayo 05, 2009

El Incorruptible Fabricio - Neúplatný Fabricio

El nombre de Fabricio Lucio, célebre general romano de los tiempos primitivos de expansión de la República, ha quedado en la historia como emblema de probidad, sencillez, desinterés e integridad ciudadanas. Se dice que "hallándose el famoso general en la más completa pobreza fue nombrado embajador por la República, para ir a tratar con Pirro, rey de Epiro, sobre asuntos de la mayor importancia concernientes a su patria. Pirro lo recibió en su corte con las mayores distinciones y trató de inducirlo para que secundara sus proyectos, contrarios a Roma, ofreciéndole honores elevados y grandes riquezas."

Pirro conocía las valías morales de Fabricio, con quien había luchado en acciones bélicas sin que hubiera logrado vencerlo. Conocía la entereza de carácter del noble Fabricio y creyó que si lograba inclinarlo a su favor habría hecho una trascendente adquisición. En efecto, Pirro, haciendo uso de su habilidad, de su talento y sus riquezas, y aprovechando la pobreza de Fabricio, le hizo insinuaciones morbosas, indignas de la elevada moral del ciudadano íntegro.

La contestación de Fabricio fue la siguiente: "Si aún me crees honrado; ¿por qué pretendes corromperme? Y si me crees capaz de dejarme sobornar, ¿de qué puedo servirte?" Tan elocuente contestación hizo retroceder a Pirro y le proporcionó una visión de un hombre cabal, digno de la más alta consideración.--El Embajador. Lerín , A. 500 ilustraciones

Qué fácil puede ser que seamos arrastrados por las olas de corrupción. Podemos olvidar que lo más valioso ni se compra, ni se vende. Y los más precioso es mantener libre la conciencia y el corazón puro. Las ofertas llegan, la tentación acecha, pero hoy podemos levantar nuestro rostro y decirle al Señor, hoy diré NO, a todo aquello que puede comprometer los principios.

Le dijo Dios en sueños: «Yo también sé que con integridad de tu corazón has hecho esto. Y también yo te detuve de pecar contra mí; por eso no permití que la tocaras. Gen 20:6
Guardaos, pues, que vuestro corazón no se deje engañar. Deut 11:16
Escudríñame, Señor, y pruébame; examina mis íntimos pensamientos y mi corazón. Sal 26:2

http://www.renuevodeplenitud.com/cristianos/reflexiones

Jméno římského generála Fabricia Luscia (Gaius Fabricius Luscinus) je zapsáno v historii jako symbol poctivosti, prostoty, nezištnosti a bezúhonnosti. Říká se, že v době, kdy na tom byl po materiální stránce dost špatně, byl jmenován vyslancem, aby jednal s Pirrem , králem Epira (318-272 a. C.), o velice důležitých otázkách týkající se své vlasti. Pirro ho přijal na svém dvoře s největšími poctami a snažil se ho přemluvit, aby mu pomohl s jeho plány proti Římu, nabízejíc mu vysoké pocty a velké bohatství.

Pirro znal morální hodnoty Fabricia, se kterým bojoval ve vojenských akcích, aniž se mu podařilo jej porazit. Znal celistvost ušlechtilého charakteru Fabricia a myslel si, že když si ho nakloní na svoji stranu, získá znamenitou akvizici. Pirro použil své obratnosti, svého talentu a bohatství, využil nouze Fabricia, vyslovil morbidní narážky, nehodné ušlechtilé morálky řádného občana.
Odpověď Fabricia byla tato: „Jestli mě ještě považuješ za čestného, proč se mě snažíš zkazit? A jestli se domníváš, že jsem ochotný nechat se podplatit, k čemu ti mohu posloužit?“. Tak výmluvná odpověď zahnala zpět Pirra a poskytla pohled na poctivého muže, hodného té nejvyšší úcty.

Jak snadno se může stát, že budeme pohlceni vlnami korupce. Můžeme zapomenout, že to nejcennější nelze koupit ani prodat. A to drahocenné je mít svědomí a srdce čisté. Nabídky přicházejí, pokušení číhá, ale dnes můžeme pozvednout naši tvář a říci našemu Pánu; dnes řeknu NE všemu tomu, co může přivést do nebezpečí principy.
A Bůh mu ve snu odvětil: „I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí“. Gen. 20:6
Střežte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat. Deut. 11.16
Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce! Žalm 26.2

domingo, mayo 03, 2009

POHLED ZA SLUNNÉHO ODPOLEDNE



NEDĚLNÍ SLOVO - ZÁMĚNA POSTAVENÍ III - PALABRA DEL DOMINGO - SUBSTITUCIÓN DE POSICIÓN III

Čáslav 03.05.09

Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. 36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? 37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Marek 8:34-37; ČEP

Entonces llamó a la multitud y a sus discípulos.—Si alguien quiere ser mi discípulo —les dijo—, que se niegue a sí mismo, lleve su cruz y me siga. Porque el que quiera salvar su vida, la perderá; pero el que pierda su vida por mi causa y por el evangelio, la salvará. ¿De qué sirve ganar el mundo entero si se pierde la vida? ¿O qué se puede dar a cambio de la vida?Marcos 8:34-37; CST

Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: "Chce -li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání. Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?
Marek 8:34-37;B21

Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.
Efezským 5:1-2;ČEP

Por tanto, imiten a Dios, como hijos muy amados, y lleven una vida de amor, así como Cristo nos amó y se entregó por nosotros como ofrenda y sacrificio fragante para Dios. Efesios 5:1-2; NVI

Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bohu. Efezským 5:1-2;B21

Novozákonní téma je také: záměna místa. První budou poslední, poslední první, pán služebníkem, služebník pánem, velekněz se stane obětí...
Máme si to představit jako prostou výměnu místa? Jen tak - třeba kvůli spravedlnosti? Když je někdo dlouho nahoře, měl by být taky chvíli dole a když je někdo dole, zasloužil by si být zase nahoře. (Když je někdo dlouho v letadle u okénka, mohl by jít do uličky...)

Ne - tady jde o tendenci celého života. Nebude se vám to dnes snadno poslouchat.

Představte si dvojí:
Moře. Pobřeží.
A pak (klidně na tom pobřeží) oheň.

***
První linie, tendence: moře. Příliv a odliv.
Jedním směrem (touženým) příliv: zaplavování pevniny, narůstání, vzestup, zviditelňování...
Druhým směrem (obávaným) odliv: ztráty, odpisy.
Tendence osobních zisků a ztrát.

Druhá tendence, linie: Hořící oheň. Něco hoří, zůstává po tom jen dým, ten stoupá a ztrácí se. Tady vlastně ani nejsou dva směry, tady je jen jeden. Není to vratné.
Tendence - "ztrácení se".

***
Té první tendenci rozumíme. V tom máme jasno: Příliv, narůstání, vzestup ano. Odliv, slabost, zapomenutí, samota ne.

Té druhé tendenci?
Ta druhá tendence, hořící oheň, to ale může být součást života. Když se ještě přinášely oběti, tak se také spalovaly a lidé si při tom představovali - k Bohu se ovšem nemůže dostat nic z toho, z čeho také žijeme. Ale já bych mu měl něco dát. Z vděčnosti a ze zásady (všechno mu patří). To se dá jen skrze kouř oběti... V kouři oběti se to ztrácí - směrem k Bohu.

A člověka mohlo napadnout: není to takhle s životem...? Jako když hoří oheň. Má se ztrácet - směrem k Bohu. Nemělo, nemohlo by to tak být s námi? Žít tak - ne jako když moře zaplavuje nebo ztrácí pevninu, ale spíš jako když oheň hoří... jde o to - "aby se to ztrácelo směrem k Bohu", aby to Bůh "v podobě kouře"... zachytil.
Kdyby tak Bůh mohl můj život přijmout.
To bych ale "musel"... Co bych musel? "Hořet"? "Dávat sebe sama". Ne získávat (dáváním nebo braním, to je jedno) pobřeží...

***
To je ta tendence, která je za záměnou místa v Novém zákoně, V životě nemusí být jen tendence přílivu a odlivu, tendence, v které žiji pro sebe, v snaze dobýt a udržet co njvíc, dostat se na co nejvyšší místo, mít co největší vliv... Proto je pak jedno - první nebo poslední, pán nebo sluha, slavný nebo zapomenutý... To není nic rozhodujícího.

Kdybych žil - směrem k Bohu. To bych dokázal - dávat... i sebe sama. A i v ztrácení sebe sama (právě v něm) bych nacházel život.

***
Těžké poslouchání? Jednosměrná, sebe sama ztrácející tendence - ohně, hoření, kouře, ztrácení sebe sama...

Celý smysl to začne dávat jen - když zjistíte, že Bůh to má s vámi taky tak. Tendence ohně, kouře, oběti, je sice jednosměrná, ale má "vstřícnou tendenci" naproti sobě (ta první nemá nic takového, to je jen osamělé, zbytečné narůstání a ztrácení se). Bůh se z nesmírnosti (zahrnující všechno) - (také) vydává (ztrácí!) do jednoho těla a lidského příběhu. Ježíšova...

A může se to stát pozváním.. (Přinášet sebe sama jako oběť...). On (nesmírnost sama) sebe "ztrácí" v jednom lidském příběhu, my nebudeme myslet výlučně na příliv a odliv (v našem životě)... my sebe zkusíme vkládat a v tom třeba i ztrácet... s nadějí, že se můžeme najít... a že se stane "smysl" a naplnění...

Jestli jde o to - dostat se k Bohu, tak to není tendence přílivu... Jen kouř (vůně) oběti. Tendence (vz)dání sebe sama, ztrácení sebe sama... To je cesta k Bohu.
A On s tím začal! Cesta Boží.

Děkujeme za to, že nám ukazuješ cestu k Tobě. Že my musíme a můžeme za Tebou - protože tys přišel k nám.

farář Pavel Jun