Páginas vistas en total

domingo, mayo 17, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO - LÁSKA, EVANGELIA I

V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ Marek 1:9-11 ČEP

En esos días llegó Jesús desde Nazaret de Galilea y fue bautizado por Juan en el Jordán. En seguida, al subir del agua, Jesús vio que el cielo se abría y que el Espíritu bajaba sobre él como una paloma. También se oyó una voz del cielo que decía: «Tú eres mi Hijo amado; estoy muy complacido contigo.» Marcos 1:9-11 CST

V těch dnech přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a dal se od Jana pokřtít v Jordánu. Když vystupoval z vody, ihned uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice. Z nebe zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ B21

***
Četli jsme: Noe vypouští holubici. Z lodi. Do nečasu. Uvízl na hoře Ararat. Neví se přesně, co "Ararat" znamená, ale ta hora by se měla jmenovat Hora nejistoty. Protože Noe na ní uvízl se svou lodí a neví, jestli už skončila potopa, jestli už může z lodi ven.
Tak vypouští holubici a tím se pokouší ujistit: už skončila potopa, už skončil Boží hněv na svět? Už mohu ven?
Ta holubice je jen jeho prodloužená hmatající ruka. Přinese z místa, kam Noe ještě nemůže, znamení, že potopa skončila.

Noe se pokouší ze situace nejistoty dohmátnout pro jistotu... Holubice mu v tom pomáhá.


***
To byl Noe...
Teď my. Řekli byste také, že jsme uvízli na hoře nejistoty? Jsme vězni své "lodi", totiž svého světa? Vyjít ze svého světa, prostoru, nezajištěně, vstříc... kdo to dělá, kdo to může?
Nebo byste řekli spíš - že jdeme bažinou? Člověk neví, příštím krokem půjde.
Ať tak nebo tak. Naše situace je situace nejistoty. Jistota se vždycky vztahuje k místům, na které přímo nedosáhneme, odvíjí se od nich. To máme stejné s Noem.

Jen: Noe má holubici, v bažinách mívají nějakou tyč, kterou si osahávají půdu před sebou. Co máte vy? Když nikdo stejně nedohmátne přímo až tam, odkud by mohla přijít jistota.
Holubici nemáme... Jak prozkoumáváte půdu před sebou - pro chůzi dalšími dny?


***

To byl Noe... to jsme my...

Četli jsme k tomu: Bůh (také?) vypouští holubici. Z nebe na zem. Tak i Bůh...?
Co to? Taky uvízl na Hoře nejistoty, neví, nevidí, není si jist - čím? Jestli už skončil hněv lidí na něj? Nebo...?

Holubice spočine na Ježíšovi a tím z něj udělá... Boží hmatající ruku? Ježíš má pro Boha udělat průzkum situace...?!

Že to ví jen Bůh? To je jen mezi Ježíšem a bohem? Na to nikdo nemůže přijít. Však to tak bylo napsáno. Viděl to jen Ježíš.

***
Ale... Kvůli učedníkům k tomu máme ještě tohle: Četli jsme: Učedníci se ocitli jednou na Hoře jistoty (v Bibli se jí říká "Hora Proměnění"). Bylo to kvůli Ježíšovi, v jeho blízkosti. V tu chvíli totiž i oni v něm uvidí "milovaného, vyvoleného Syna". A přitom pochopí a prožijí: Ježíš je mezi námi a Bohem. A v něm Bůh hmatá - z lásky - po nás. Bůh nás (skrze Něho) hledá - a to z lásky.

Ano! To je vlastně ještě jiná možnost do situace nejistoty (lodi uvízlé po hrozné potopě, situace tmy nebo bažiny). Že zachytíte podanou ruku. Že vám někdo z lásky, k pomoci podá ruku.
To je možnost, která tu je kvůli Ježíšovi: Zaznamenat můžete: hmatání po nás... Boží, z Lásky! (To je podstata křesťanské víry).

Tak - trojí:
Noe. Holubice. Hledání jistoty, která se (vždycky) týká míst, kam nedosáhnu.
My. Bažina. Hmatat před sebou...
Bůh, holubice, duch svatý. "Milovaný, vyvolený Syn". Podaná ruka. Z lásky.
Tohle je do našeho uvíznutí v nejistotě. V Ježíšovi lze zaznamenat hmatání Boží. Hmatání Boží ale není ze strachu, zjišťující. Je jiné. Je z lásky.

***
Začali jsme v rámci inventarizace nzních motivů a témat mluvit o lásce. Tohle je na začátku lásky. Člověk vytuší, pocítí, prožije "hmatání" lásky po sobě. Tak láska začíná.
A z hory nejistoty, nebo Temné bažiny, které důvěrně známe, se stane hora jistoty.


Děkujeme za ruce podávané z lásky. Děkujeme za dobrou a pravdivou jistotu, která z toho do života přichází.

farář Pavel Jun