Páginas vistas en total

domingo, mayo 24, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO -LÁSKA A ODPUŠTĚNÍ PABRA DEL DOMINGO - AMOR Y PERDON

Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Lukáš 7:47-48 ČEP

Por esto te digo: si ella ha amado mucho, es que sus muchos pecados le han sido perdonados. Pero a quien poco se le perdona, poco ama. Entonces le dijo Jesús a ella:—Tus pecados quedan perdonados. Lucas 7:47-48 CST

***
Jedna životní zkušenost: je souvislost. Věci, na sebe navazují. Dá se pak očekávat: Když... se stane tohle, pak se stane tohle. Předem to člověk samozřejmě takhle neví, ale při ohlédnutí to vidí - zřetelněji. Je souvislost.
Tuhle zkušenost asi máte. Máte ji rádi?
Dává člověku šanci - rozumět a chápat, pohybovat se v životě s nějakou jistotou. Může se odhadovat, plánovat: když udělám tohle, pak přijde tohle... Touto cestou se dostanu tam...
Je to příjemné? No - jak kdy? Ale mohu se v životě aspoň trochu vyznat. Uchovám si základní orientaci...

Je jiná zkušenost?
Je. Věci na sebe nenavazují, dějí se náhodně, bez souvislosti.
Tuhle zkušenost asi taky máte. Máte ji rádi?
Pak se člověk dost špatně orientuje. Nemůže počítat s ničím. Udělám něco... a ono přijde něco jiného. Nadřu se a ono nic. Neudělám nic a přesto se něco stane.
Je to příjemné? Ne moc? Nebo jak kdy? Ale zase to dává alibi. Vždycky si můžete řící: Co jsem mohl vědět, dělat...
Tedy: Někdy se nám zdá, že věci souvisí. Dá se čekat, odhadovat, vstupovat do příběhů.
Někdy se nám zdá, že věci nesouvisí. Člověk jen čeká, odkud, co přijde, kam jím vlna smýkne.

Které zkušenosti máte více? Kterou máte raději?
Je ještě jiná zkušenost?

***

Mluvíme o lásce. Jak je to s láskou? Patří k prvnímu nebo druhému?
Leckdo si myslí: Když budu krásný, silný, úspěšný, prostě pomilováníhodný, dostane se mi lásky. A jak by se mohla objevit láska ve mně? Když najdu někoho milováníhodného...
Jak to vidíte vy? Je to tak? Má láska souvislost a takhle prostou? Kroutíte hlavou?

Ale bylo by příjemné, kdyby láska měla souvislost a my ji znali. Věděli bychom, jak se do ní dostat, jak v ní zůstat, kam nás zanese.

***
V dnešním příběhu Ježíše, frizeje a ženy hříšnice se mluvilo o lásce a odpuštění. A to tak, že - zmateně. Bylo jasné, že mezi nimi je nějaká souvislost.

Ale! Jednou se zdálo, že prvotní je odpuštní, a to vyvolává lásku a čím větší je odpuštění, tím větší je láska.
Aspoň to tak vycházelo z podobenství, které říkal Ježíš farizeovi o dvou dlužnících. Jeden měl velký dluh a druhý malý, oběma bylo odpuštěno, a "kdo bude milovat víc?", ptal se Ježíš a farizeus to jasně věděl a Ježíš to nezpochybnil.
To je jasná souvislost - odpuštění a jeho míra rozhoduje o lásce a její míře...

A pak Ježíš stejně o té ženě řekne: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku.
Jakoby to bylo naopak: protože hodně milovala, proto se jí dostane odpuštění. A odpuštění jí dá opravdu až nakonec. A mezitím stačí říci: "Komu se málo odpouští, málo miluje."

***
Je ještě jiná zkušenost - než souvislosti nebo náhody.
S láskou.
Proto se to v našem příběhu tak tajemně "rozpadá" - začíná se odpuštěním a přijde láska a po lásce přijde odpuštění.
Láska znamená, že se všechno stane najednou. Nerozeznáte, co je první, co druhé, co příčina, co následek. Nedostanete šanci se do lásky vklínit nějakou úvahou, nějakým počínáním, a v ní se ubytovat, zmocnit se jí...

Láska nepatří mezi souvislosti. Ne, to ona spíš vytváří souvislost, a to tak, že tajemně. Neobjevuje se přede mnou nějaká cesta, já sám sebe objevím v zřetelné dobré souvislosti a blízkosti s Někým.

***
Ale láska se nějak rodí, nějak musí začínat. Od čeho se láska odvíjí? Co dá tak silný popud k tomu, že vznikne tak zvláštní a hluboká souvislost lidí a taky Boha, že se nepozná co z čeho vychází?

Je to tajemstvím, je to od Boha. Tajemství se člověka může jen dotknout a člověka do sebe sama vzít, nic víc s ním nemůžete...
Bůh je takovým tajemstvím. A v Ježíši se dostalo lidem na dotek. Od Něj se to odvíjí, ale jak se to děje se mnou a ve mně - to se nedá říci.
Láska vytváří souvislost, vztah, kterého se nedá zmocnit, do kterého se dá jen patřit. A člověk se v něm prostě ocitne. A nedokáže říci proč a najisto nedokáže nic z toho připsat sobě.

***
Nakonec jenom: Dvojí je vidět - dvojí k lásce patří (ale nepokoušejte se to chápat jako vstupní brány do lásky): údiv a odvaha.

K lásce patří údiv. (opravdu já?) mohu být při tom? Ten chyběl farizeovi.
A odvaha. Člověk najde odvahu přistoupit, být při tom, při Něm, spolu... Měla ji ta žena.
Třeba farizeus v nás ustoupí té ženě.

Děkujeme za to, že láska vytváří vztahy, kterých se nelze zmocnit, ale že do nich můžeme patřit.
Děkujeme za to, že sbor může být pro nás to Místo k tomu.


farář Pavel Jun