Páginas vistas en total

domingo, agosto 16, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO; LÁSKA A VYVOLENÍ - PALABRA DEL DOMINGO, AMOR Y PREDESTINADOS

Pedro dijo a Jesús:—Señor, ¡qué bien que estemos aquí! Si quieres, levantaré tres tiendas: una para ti, otra para Moisés y otra para Elías. Mientras estaba aún hablando, apareció una nube luminosa que los envolvió, de la cual salió una voz que dijo: «Éste es mi Hijo amado; estoy muy complacido con él. ¡Escuchadle!» Mateo 17:4-5

Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte. Matouš 17:4-5

Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Koloským 3:12

Por lo tanto, como escogidos de Dios, santos y amados, revestíos de afecto entrañable y de bondad, humildad, amabilidad y paciencia, Colosenses 3:12

***

Hlubší porozumění se děje tak - že se zkříží dvě perspektivy a otevře se tak nový výhled. Dnes se pokusíme zkřížit dokonce trojí perspektivu. To nebude jen tak, tušíte. Ale mohlo by to stát za to!

První: perspektiva otázek po smyslu a naplnění života, po určení člověka… To jsou moc těžké otázky? Mluvilo se o nich zdá se, že bezvýsledně celá tisíciletí, (aspoň mezi filosofy), dnes se o nich pokoušíme nemluvit.

A má se za to - že to jsou stejné otázky soukromé. Každý může a musí naložit se svým životem nějak - podle svého, na vlastní odpovědnost. Co je komu do toho? A nikdo nemá právo do toho druhému mluvit. Proč by se tím někdo měl zabývat, co já - ve své svobodě žiji a budu žít?

Odvážíme se těchto hrozných otázek dotknout? Co můžeme ztratit? Mlčet se o těch otázkách dá. Ale stejně se nám vrací v podobě trýznivé otázky - čím, v čem, kvůli čemu má můj život cenu, o které by se nedalo pochybovat?

***

Druhá perspektiva: Budeme chvíli mluvit o volbě, vyvolení.

Ne v tom smyslu, že vy jste aktérem volby a že volíte mezi věcmi, možnostmi… Volba, volit, to je prastaré slovo, které však až od dob stoické filosofie má také tento smysl: volba jako moje životní rozhodování. Původnější a hlubší je prý jiný rozměr. Někdo, kdo má to právo, svobodně volí. A někdo jiný je volen.


Budeme osobní: Zkuste se vžít do situace volby a to tak, že se volba týká vás, že vy jste voleni. Jak si připadáte v té situaci „být volen"?
Musím čekat na volbu. Neovlivním ji už. Co mi zbývá…? Je to pro vás osvobozující nebo znejišťující? Je v tom důležitější pro vás: Nic už nenadělám? Nebo: nic nemusím dělat? (To je moc důležitá otázka, dejte si ji ještě víckrát dnes). Strach nebo osvobození? A představte si k tomu taky radost, když si vás vyberou. Je to vyznamenání?


***

A ještě třetí perspektiva: Láska. Mluvíme o ní spolu už několik nedělí v rámci inventarizace novozákonních témat.

A začneme perspektivy spojovat: Láska a vyvolení. To je zvláštní - milovaný a vyvolený se ozve v Novém zákoně víckrát docela vedle sebe (skoro jako by to bylo totéž). Proč? V čem může stát volba a láska vedle sebe?

Jak se člověka dotkne láska, jak se člověk dostane do lásky? Láska je vlastně nakonec takhle: někdo se pro vás rozhodl. Láska je věc rozhodnutí pro někoho, tedy volby… Někdo se pro vás rozhodl, že vás "pustí dál", že vás "přijme" do svého života. A potom k lásce z druhé strany patří tenhle údiv: Byl jsem vyvolen, vybrán? Nevím vlastně proč?! Jak jsem se dostal do lásky? Nevím. Prostě „jen" vyvolen. (Jestli máte pocit, že víte "proč" vás někdo miluje, tak patrně nejste v lásce!!!)

Láska je také "volba", rozhodnutí pro mě. Někdo mě zaznamenal a řekl ke mně "Ano!" Dostat se do lásky znamená prostě ji přijmout, přijmout její "bezdůvodnost". Nedá se s ní "manipulovat". Láska je proto velmi osvobozující a radostná.

***

Vrátíme se k volbě… Jak se neví „proč" (jsem byl vybrán), to není moje věc… a jak to je "znejišťující nebo osvobozující", mělo by se vědět „k čemu". K volbě, k vyvolení patří úkol. (Je tu vidět, jak divný byl pořad "Vyvolení". Tam se volilo jen - kdo vypadne ven z kola zvláštních individuí a kdo zůstane). Být vyvolen, to není "jen a hlavně úspěch, jako že jsem „vyhrál konkurs…“. Je to vyvolení k něčemu. Dá se to spojit s láskou? Ano. Dívejte:

***

Biblicky se to dá posčítat. Téma Starého zákona je: Bůh si zvolil, vyvolil Abrahamovo potomstvo, Izrael. Proč? Neptejte se! K čemu? To se tedy ptejte!!! Být požehnáním pro zemi. Pro růst pokoje po celé zemi. Tady se už dotýkáme toho, co je smyslem života pro člověka. Jednou větou všechno dohromady: Z lásky vyvoleni pro lásku.

V Novém zákoně je vyvolený Ježíš Kristus, milovaný Syn, a potom ti, kteří se zaplétají do jeho příběhu. A ten příběh se stává společným pro všechny a všechno… A děje se „spasení.

Vnímáte, jak se nám přes perspektivu volby a lásky otvírá otázka, kterou jsme začínali a z které jsme měli hrůzu? Smysl života? Určení života? Prosté! Patřit do lásky (do systému lásky, do prostoru lásky). Nic víc!!! (Co byste chtěli víc!). K tomu jsme „vyvoleni“.

***

Dnes se nám protnuly tři perspektivy – otázka po smyslu, naplnění, ceně lidského života; volba, vyvolení; láska.

Zkuste si říci s patřičným údivem, osvobozením: Jsem patrně vyvolený – s Ježíšem Kristem – pro to patřit do příběhu lásky, pro osvobození (i od sebe sama), k souvislosti s Bohem. Pak se děje něco zásadního a krásného i s hodnotou mého života. To je všechno podstatné o nás.


Pane, Ty máš dispoziční právo nad vším, co je. Děkujeme za to, že nás chceš pro lásku. Děkujeme za Ježíše Krista, v kterém se nám Láska stala zřetelnou a v kterém nás bere do sebe.


farář Pavel Jun