Páginas vistas en total

domingo, agosto 30, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO Z JIMRAMOVA

Jimramov 30. srpna 2009

Kristus zhodnocující

1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.19 Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení,20 kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí.21 To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista,22 jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.

***

Víte, kdo byli alchymisté? Pokoušeli se udělat z něčeho bezcenného něco vzácného, třeba z písku… zlato.

Víte, kdo jsou alchymisté. (Ano, jsou dodnes!) To jsme taky my. Totiž: ze svého života – jehož hodnotou si nejsme nikdy docela jisti a vrací a vrací se nám škaredé podezření, jestli to všechno není jen písek (něco nesoudržného a ne cenného), se pokoušíme udělat něco skutečně cenného.

Kolegové, jakou alchymistickou metodu máte vy? Jak se pokoušíte zhodnotit svůj život?

Dostat se do formy? Být tělesně nebo duchovně na úrovni? Nebo snad společensky? Dosáhnout uznání od druhých?

Nebo se snad pokoušíte něco smysluplného dělat.

Tak jakou máte metodu? A jak se vám to daří – udělat ze svého života něco cenného? Že se ptám? Jako alchymistům…

Je tu hodně mladých kolegů, ještě si možná myslíte, že tohle nebo tohle by mohlo vyjít… No, nechci vám brát naději, ale… Děje se leccos, co hodnotu života (soustavně?) snižuje. Jsou spíš různé děje, (nebudu je jmenovat), které… necháme toho…

***

O čem to psal Petr? Jedno z témat dnešního oddílu bylo: „Duchové ve vězení“.

To se tenkrát vyprávěl takový příběh, který měl být poučně varovný pro alchymisty (tedy všechny lidi): duchové ve vězení jsou ti, kteří snad byli i dost vysoko, možná to byli i „andělé“, a ti pro své zhodnocení udělali nejen všechno možné, ale i nemožné. Dokonce se pokusili dostat až do nebe, na místo Boží. Pokusili se o vzpouru proti Bohu.

Jenomže jim to taky nevyšlo. A teď jsou uvězněni na tom nejhorším, totiž nejbeznadějnějším místě, v podsvětí (opak nebe, kam se chtěli dostat).

Tak – a teď pozor. 1P píše o Kristu, který šel vyhlásit zvěst těmto duchům.

To k tomu původnímu příběhu vlastně taky patřilo (taková tečka): měl k nim přijít posel (myslím, že měl mít jméno Enoch) a vyřídit jim definitivní zatracení. Potvrdit jim – opravdu to k ničemu nebylo.

Petr jako když ten známý příběh znovu vypráví, zmíní i toho posla, ale pozor, nazve ho Kristus! Nezmíní sice, co jim Kristus říkal, (což je možná škoda, my alchymisté bychom si to tak rádi poslechli), ale naprosto zřetelné je, že to vůbec není to, co mělo přijít – žádné definitivní zatracení. Bylo to něco docela naopak.

Najednou se z toho příběhu (zkrachovalých alchymistů) stal jiný. Z toho definitivně bezcenného po marném a falešném pokusu o zhodnocení – se stal příběh cenný, z beznadějného – nadějný. Kvůli tomu – Kristu!

Pozor! Jsme blízko velkému tušení! Je Někdo, v jehož blízkosti… i to, co bylo méně než písek, možná méně než prach… se zatřpytí, promění se… Pro alchymii, kterážto je pro nás životem – Pozoruhodné!

***

Takhle to opravdu vidí Petr. Zkušenost křesťanské víry.

A opakuje se to znovu hned v dalším verši. Znovu stejná „antialchymistická“ zkušenost s Kristem: Petr zmíní vody potopy. Při té zmínce člověka zamrazí. Ten příběh známe i my. Je to (zase!) příběh touhy po lepším, vyšším, a nakonec zas příběh soudu a trestu. Voda všechno zaplaví. Jen osm lidí zachráněno archou.

Ale jedním dechem Petr zmíní vodu křtu (vedle vody potopy). Křest vlastně taky znamená utopení. Ale… taky vytažení z vody. A najednou je voda jinak, najednou má voda docela jiný význam, najednou je to docela jiný příběh. Je to taky voda, která na člověka přijde… ale… S Kristem se voda potopy (voda nutně spojovaná s potopou) stává symbolem (vodou) křtu a záchrany. Pro všechny.

O Tomhle mluvíme: Kristus – z vody potopy dělá vodu křtu. Z vody zatracení vodu záchrany. Znovu zásadní (zhodnocující) proměna. Alchymisté žasnou.

***

Kristus – tajemství pro alchymisty. „Kristus“ je označení toho, kdo opravdu „proměňuje“. Jeho dotek, jeho blízkost, jeho slovo, sounáležitost s ním. (A to je „Milost“)

Proč a jak? To je tajemství. (Nechci vás odbýt). Podstatu tajemství začnete tušit, když si uvědomíte: To Ježíš je ten Kristus. Podstatou Ježíšova života nebyly alchymistické pokusy o zhodnocení vlastního života. Nastavil beze zbytku svůj život Bohu. (Zhodnocení života je totiž událost řádu stvoření – něco, co se děje od Boha, co musí udělat Bůh).

Nenechal nic pro sebe. A neměl nic proti druhým. (Hranice určující náš život (moje, tvoje, jeho,…) nebyly v jeho životě určující.) A tak až k smrti. A přes ni!

V Něm – je Bůh (slovo pro Nejvyšší Hodnotu, jméno pro Toho, který Zhodnocuje) přítomen.

***

Tak: Bůh zhodnocuje (my s životem zásadně nic neuděláme). Zhodnocuje Bůh a – nebo Kristus (dostali se jaksi „do zákrytu“). Jeho přítomnost je vám slíbena.

Nejen. Možná i dána. Jde „jen“ o to přestat alchymisticky na svém životě pracovat. A pro Ježíše Krista dostat ten nápad a odvahu nastavit svůj život Bohu. A přitom i druhým lidem?

Děkujeme za toto místo, kde můžeme potkávat Krista vzkříšeného. Že se nám zde může dostávat zhodnocení života Láskou od Tebe.


farář Pavel Jun