Páginas vistas en total

domingo, septiembre 06, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - LÁSKA A HNĚV

Čáslav 06.09.2009

Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Římanům 5:6-8

A la verdad, como éramos incapaces de salvarnos, en el tiempo señalado Cristo murió por los malvados. Difícilmente habrá quien muera por un justo, aunque tal vez haya quien se atreva a morir por una persona buena. Pero Dios demuestra su amor por nosotros en esto: en que cuando todavía éramos pecadores, Cristo murió por nosotros. Romanos5:6-8


Mluvíme v rámci inventarizace novozákonních motivů o lásce. Ještě dnes... Kde je pro vás láska? Za vámi? Ve vás? Před vámi?

S většinou věcí je to jako s kyvadlem. má tři polohy. Jedna strana, uprostřed, druhá strana.
Tři polohy: Plus. Mínus. Nula.
Tři polohy: dobré, špatné, něco mezitím.
Tři polohy: "Ano". "Ne". "Neříkám nic".
Tři polohy: Láska. Co budete čekat na druhé straně?
Nenávist a hněv. A mezitím...? Lhostejnost.

Budeme mluvit o lhostejnosti a hněvu, abychom si uvědomili víc, jak je to s láskou. Jednou lhostejnost, třikrát hněv..

Začneme lhostejností.
To je jasné: znamená mně je to jedno. Nebudu to řešit. Nebudu se ničím, ani kvůli tobě vzrušovat. Nestojí mi to za to. Člověk v lhostejnosti působí často moudře a silně (věděli stoikové). Jako když nemá problém a jako když ho nedělá druhým. A život tak nebolí. Jenom... Lhostejnost ústí do nezájmu o všechno a všechny. Všechno je jedno. Ty jsi mi taky jedno. Nejsem já náhodou taky jedno?

Přechýlíme se do hněvu. S ním to není tak jednoduché. Je víc druhů:
Je hněv ze sobectví (nenávist): pleteš se mi do cesty. Zabíráš mi moje místo. Přinášíš mi nejistotu. Tak "jdi pryč, zmiz"! Táhni! "Nechci tě, popírám tě." To je hněv Kaina nebo staršího bratra z podobenství o dvou bratřích ( o marnotratném synu).

Jiný hněv: Hněv z rozhořčení, zklamání a nejistoty. "Tohle se přece stát nemělo, to přece být nemá!"
Cítím, jak se rozpadá svět. Každou nespravedlností, hloupostí, sobectvím, a vlastně i lhostejností... Vím, jak by svět měl být, nebo to tuším. ale tohle...! Tohle přece není možné! To je hněv z rozhořčení. To je "spravedlivý hněv". Mojžíše, když se vrací z hory s Desaterem, a vidí lid jak tančí kolem zlatého telete. Jonáš nad Ninivem taky? Je ještě jiný hněv? Ztrácím tě. Ztrácíš se mi... V tomto hněvu je smutek, lítost, žárlivost".
Není tento hněv spojený s láskou? Nejsi mi jedno, nepopírám tě, chci tě. Záleží mi na Tobě a bolí mě, že se mi ztrácíš. Hněv zraněné lásky.
Hněv pána z podobenství, který připravil hostinu a hosté nepřišli.

Hněv a láska se mohou dotýkat. Je to láska přece, stojím o tebe. Ale je to láska ještě? Protože: hněvem se z lásky vyvážu, vypadnu z ní.
A hněv stejně nevrátí druhé zpět, když "si jdou po svém", když se propadli do samoty sobectví nebo lhostejnosti. Spíš je zažene dál. S tím taky musíte mít svou zkušenost.


Tedy: Hněv se sice s láskou dotýká, v smutku, žárlivosti, bolesti zklamání, lítosti. ale nepomáhá. A lásku ztrácí. I když člověk má hněv zraněné lásky, je proto lépe ho nedávat najevo a tvářit se lhostejně?

Ale v Bibli se o lásce a hněvu "v jednom dechu" mluví často - a to v souvislosti s Bohem! To není zvláštní, protože láska a hněv ztrácené lásky se dotýkají.
Zvláštní ale je tohle: Jakoby Bůh z lásky hněvem nikdy docela nevypadnul.
A ještě víc zvláštní je věc, která Biblí prosvítá čím dál zřetelněji: že se objeví, je vytvořena, nabídnuta možnost vrátit se ze samoty a útěku před láskou - zpátky. Říká se jí "Kristus".
Na Něm je vidět, že zranění lásky se týká jeho, a On je na sebe a do sebe bere. Unese je. A tohle je láska.

Láska (jako hněv zraněné lásky) je nejen "v zádech" lidem, kteří se odvrátili, najednou se objeví před nimi, naproti nim. Celá kristovská víra a zkušenost... Kristus, "trpící služebníkedky "bezbožnosti", vypadnutí z lásky na sebe. Nese je. A všechno se přetočí... k Bohu. Otevře se východisko z útěku před láskou, na kterém člověk propadá hněvu.

Shrnutím: je v nás lhostejnost (obranná), sobectví i touha po spravedlnosti. Touha po lásce taky, i strach z ní.
Kristus je Bohem z Lásky vytvořená možnost pro ty, kteří zranili vztah k Bohu a taky k druhým lidem... v studu a strachu utíkali... a mysleli, že pro ně není návratu a rostl v nich hněv nebo lhostejnost. A nemusí to být tak.


Děkujeme za Lásku, která je od Tebe, která se nepřetočí v nenávist a nás nechává z hrané lhostejnosti a hněvu vystoupit.

farář Pavel Jun