Páginas vistas en total

domingo, septiembre 13, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - LÁSKA A STRACH; AMOR Y MIEDO

Čáslav 13.09.2009

1. Janův 4:18 Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

sino que el amor perfecto echa fuera el temor. El que teme espera el castigo, así que no ha sido perfeccionado en el amor. 1.Juan 4:18

Strach je - jak ho máte? Jako průvodce? Nebo pokušitele, nechtěného sou-druha, nebo protivníka?
Ať tak nebo tak - je věrný. Krouží kolem nás. Mluví nám do srdce, do života, do duše.

O čem mluví, co naznačuje, napovídá?
Ohrožení a bezmoc. Naše ohrožení a naši bezmoc. Moje situace je situace ohrožení. Co všechno by se mohlo stát, a nebude dobře... Leccos se může zhroutit, rozpadnout, může nastoupit zlo, být zničující.
A jsem bezmocný. Nemám to právě ve svých rukou.

Svět je buď jako minové pole nebo špatně zamrzlý rybník. Nebo les, kterým musíme projít, ale jsou v něm loupežníci...

O tom všem strach mluví. Máte ho rádi?
Ano ne. Kazí náladu. Vnáší zmatek. Svírá srdce. Bere výhled, naději...

°°°°
Jak to děláte se strachem? Co proti strachu děláte? Není dobré strach hned zahnat. Někdy včas varuje, někdy i zachrání a pomůže projít... Dávate si jím v rozumné míře poradit?
A co jinak s ním děláte? Dáváte si rozumem do závorky to, co říká? Situace je nebezpečná, ale až odsud... předtím to mám pod kontrolou. To ještě zvládnu, dál nepůjdu. Nebo se s ním pouštíte do hádky? Dáváte mu zásadní argumenty proti?
A co strach? Ustoupí před argumenty? Ne. A čím argumentujete chytřeji a moudřeji, tak hlouběji se strach "zakope", zakryje. (To je jako s plevelem a prostředky proti němu).

°°°°
A co když na něj vytáhnete argumenty víry nebo i lásky...? "Víra ti taky vždycky nepomůže". Řekla dívka, kterou jsem křtil a která se po krátkém čase víře vyhnula. (Nevím co si myslela).
Strach, pochybnost se ve víře má opravdu kde zachytit. Na nedosažitelnosti Boží (nesáhnu si). Na mé vlastní nespolehlivosti - ani moje víra není nijak spolehlivá.
"Věřím pomoc nedověře mé".

A láska? Láska je taky místem, kde se strach moc dobře zachytává.
Násobí strach - o strach o druhé. Ten je snad nejhorší. Když máte někoho rádi, bojíte se o moc víc. Když jde o druhé, tak jste mnohem víc bezmocní, než když jde o vás.
A láska strach prohlubuje. Mám strach neztratit, nezranit, lásku.

°°°°
Mluvíme po nedělích o lásce. Dnes jsme četli, že láska vyhání strach.
Ale vždyť jsme právě říkali, že kvůli lásce se strach ještě hlouběji zakope a stane se hlubším a jemnějším.

Láska dokonalá vyhání strach! Dokonaná. Která dosáhla "konce", naplnění, odrazila se od něj, už nic nenechává v tomhle smyslu otevřené, a odtud, jakoby "zpětným chodem", čistí pole... Vytlačuje strach.
Láska dokonalá zahání strach. To se dá říci jen o té Boží a Kristově.

°°°°
Strach je náš průvodce i pronásledovatel.
Nic se s ním nedá dělat - jen že by ho Láska vyhnala. Ne ta naše. Boží.

To je jediná Láska, v které se strach nemá za co zachytit, do čeho zaklesnout, co proti vám obrátit. To je zkušenost křesťanské víry, s Kristem.
Bude vám povědomá výzva: "Neboj se!" Kdy se objevuje? Když se potkává Boží svět, (andělé) s lidmi. Od příprav vánoční situace, přes víc situací s Ježíšem, přes Ježíšovo proměnění na hoře až po potkání se Vzkříšeným.
To "neboj se" vyjadřuje hlubinnou zkušenost: I ten náš strach se na tom Božím a od Boha nemá na čem zachytit, zaklesnout. Takže sklouzne a vyklouzne - jako nepravdivý a nepotřebný.

°°°°
Představte si to tak - jak to zahlédne Jan z ostrova Patmos a pak napíše poslední knihu Bible. To je Kristovská perspektiva, která by nás samozřejmě napadnout nemohla. Je to pohled na vzdouvající se, zuřící, vzedmuté moře. Přesně to, o kterém mluví strach. Ale Jan se dívá z oné - Kristovské perspektivy, a vidí, jak moře ustupuje a místo něj... nové nebe, nová země, nové město, blízkost boží, příliv Boží postupuje. A přitom i strach ustupuje!

Při tomto pohledu máte odvahu přiznat: Jsem naprosto bezmocný. Nejsem "nic moc". A pak to má strach těžší. Už není "s čím hrát hra". Nejsem dokonalý a nebudu. Pak už strach snad opravdu jen slouží.
A nemusím ani říkat argumenty strachu, stačí jen pustit tu Lásku dál a dívat se, jak vysouvá, zahání strach.

°°°°
Do času je snad strach i potřeba. Do Boha ne.

Děkujeme za to, že před Tebou můžeme přiznat svou bezmoc, a přesto nám to neříká strach. Děkujeme za to, že Ty jsi láska, na které se strach nemá čeho zachytit.

farář Pavel Jun