Páginas vistas en total

domingo, octubre 11, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - SOUD I

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. Genesis 1:1-2

Dios, en el principio,creó los cielos y la tierra. La tierra era un caos total,las tinieblas cubrían el abismo,y el Espíritu de Dios iba y venía sobre la superficie de las aguas. Genesis 1:1-2

vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. 2. Korintským 4:14

Pues sabemos que aquel que resucitó al Señor Jesús nos resucitará también a nosotros con él y nos llevará junto con vosotros a su presencia. 2. Corintios 4:14


Kdy jste naposled slyšeli otázku: co o tom soudíš? Neříká se to tak dnes, zní to nadneseně. Spíš se když tak řekne: Co si o tom myslíš? Ještě méně: Jak to hodnotíš? Ale znamená to totéž: Soudit (nebo myslet si, hodnotit) znamená - rozestírat a rozlišovat... Je víc věcí, možností, rovin, vrstev,... není všechno jedno. Srdcem a hlavou pak mohu usuzovat, soudit. A rozhodovat se - pro nebo proti.

Tak: Mohu soudit? Mohu.
Ale musím? Musím o tom a tom něco soudit - myslet si o tom něco nebo to nějak hodnotit?
Rád bych slyšel: Nemusíš. Protože si často nechci o ničem a nikom nic myslet. Proč? Mám strach, že bych se spletl? Že se dostanu do konfliktu? Nebo že se souzení obrátí proti mně? Nebo čeho bych se mohl dotknout a co bych mohl objevit?

Tedy ve zkratce celý hovor:
Co o tom soudíš?
Musím(něco soudit)?
Musíš. Přece se ti to nějak rozestupuje. A rozhodovat se musíš.
No tak budiž. Ale nerad. O tomhle si myslím tohle, o tomhle tohle... a o tomhle nevím.

°°°°°°
Zapletu vás do dalšího hovoru:
Co o tom soudíš? Myslím: o životě, o druhých, o sobě? O tom, co je...
Mohu? Neptám se jen, jestli musím. Ptám se jestli vůbec mohu? Když já k tomu taky patřím? To nebude nezaujaté. A tak daleko asi nedohlédnu, abych mohl s jistotou něco říci.
Musíš.

Tak dobře. Tak to řekneme: všechno to je - ex-istence.
Existere znamená: Vystupovat z ...
Takhle to je: Všechno je existence... Všechno se to vynořilo z nebytí. "Objevilo se to na hladině moře". Nebylo a je - a?

Až takhle se nám to může rozestoupit: Co stavíme vedle sebe? Ne jen dobré a zlé. Mě a tebe. Ale... bytí a nebytí.
A to je jako když se láme kra pod námi. Ano a Ne.
Takhle se nám to rozestupuje, nad námi, pod námi. Ano nebo ne?

Litujete, že jste se dali do toho hovoru zaplést? Před tou závratí utíkáme stále a všelijak.
Odkud vše vystupuje? Z nebytí, tedy z nicoty, beztvarosti, chaosu, bez hodnoty? Co se stane, když se mi takhle do hloubky rozestře to, co je... Co bude "na druhé straně", pod tím vším? Nevrací se tam všechno?

°°°°°°
Dva příklady takového posouzení.
Jozue. Bere celý národ Izraele do takového zásadního hodnocení, usouzení a rozhodnutí. A vidět se dá: I v téhle situaci - kdy se vše rozestupuje na bytí a nebytí a láme se nám kra pod nohama a něco se chvěje v srdci a člověk přemýšlí, čeho se chytne a jestli vůbec něco takového je... se dá něco říci.
Je Něco, Někdo (i) mimo "existenci". "Bůh". K němu se Jozue vztahuje, upíná, nebo prostě jen "(stále se) ohlíží", když to chcete říci nějak obyčejně.
Základní rozhodnutí, soud, usouzení, před kterým utíkáme, protože z něj máme strach, protože se týká nás a říká se v situaci, kdy se nám láme kra pod nohama, může být tohle, takhle: Sloužit budu Hospodinu. Já se celý upínám, držím... Jeho. Neodvíjím svou existenci od náhody, osudu, od toho, co dokážu nebo nedokážu, co chci nebo nechci, co mám pod kontrolou.

Víra v Ježíše Krista, zkušenost a vyznání Jeho vzkříšení dává možnost dát tento základní soud... o existenci ještě kvalifikovaněji.
Vynořit se do existence a neztratit se zpět v nebytí. Ježíš je precedens. Jeden případ, na který se lze odvolat vždycky - následně.°

°°°°°
Mluvit bychom měli ještě o jednom nzním tématu, motivu: o soudu.
Dnes je začátek. Soudit znamená původně (základní) posouzení, rozhodnutí. Pro nebo proti. Soudit se asi musí i o životě, bytí, sobě a druhých, o všem. Za podmínek v podmínkách existence, (toho ex-isto - vystupovat z nebytí) a přitom bez podmínek. Ježíš to umožňuje.

°°°°°°

Je slavnost díkuvzdání a téma soudu, usouzení a rozhodnutí se hodí, i když se to na první pohled nemusí zdát.
Víte, že jsou země, kde ani nezasejí, protože je tam občanská válka a ví (nebo myslí si, že ví), že to nemá cenu, že to nestojí za to, že by z toho stejně nic nebylo, že by jim úrodu nepřátelé (ztělesňující zlo, chaos, nebytí) stejně zničili nebo vzali?

Když zazní dobrý soud o životě, přitakání k životu - v "podmínečné", podmíněné situaci, tak se vždycky děje něco... Velkého a dobrého.
A prací na poli, i jinou, a láskou a nadějí... se děje to přitakání, zásadní dobré usouzení o životě, druhých, sobě a bytí.

I když se nám všechno někdy rozestupuje na bytí a nebytí, chceme přitakat k Tobě a životu. Pomoz nám s tím.
farář Pavel Jun