Páginas vistas en total

domingo, octubre 25, 2009

NEDĚLNÍ SLOVO - SOUD III

Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. Matouš 6:14-15

Porque si perdonáis a otros sus ofensas, también os perdonará a vosotros vuestro Padre celestial. Pero si no perdonáis a otros sus ofensas, tampoco vuestro Padre os perdonará a vosotros las vuestras. Mateo 6:14-15

Mluvíme o soudu - jako dalším nzním motivu a tématu.

Soudem se rozlišuje, hodnotí, volí, rozhoduje pro nebo proti. Soudíte rádi? Jan Kraus v pátek v "Uvolněte se prodím" na výtku kohosi z radních ČT že se dělá arbitrem nad hodnotným a bezcenným, řekl: "To ne, ale jsem v křesťanské civilizaci, tak se musím ptát po tom, co je dobré a co není".

°°°°°°
Dnes mluvit ještě o soudu. Nejde jen o soud. Jde o to: proběhne soud - a co se stane skrze něj, po něm?

Jedna možnost: Po soudu přijde od-souzení. Trest nebo zavržení.
Zjistí se: tohle bylo špatně... a vyvodí se z toho důsledky: zasloužíš si, aby tě potkal trest, aby na tebe ulpěla vina, aby se stalo nějako zadostučinění, vyrovnání. Ze soudu se vyvodí důsledek. Odsouzení, trest, zavržení...

Druhá možnost. Sice soudit ale odsouzení nechat Jinému.
Nejde jen o to, že asi nejsem kvalifikovaný, autorizovaný k odsouzení. Nemám k tomu licenci. Tohle je v bibli hodně zřetelně řečeno. Poslední soud patří Bohu. Já nemám to právo.

Není pak nejlepší, nejrozumnější a nejsnazší nesoudit vůbec? (Třetí možnost).
Neslyšeli jste to také v novozákonních textech o soudu? Dotáhnout do konce to stejně nemohu. Může se to pbrátit proti mně. Možná se mi soud nepovede, protože mám něco v očích nebo na srdci, co mi v tom brání.
Není opravdu nejlepší nesoudit vůbec?
Moudrost "Toltéků". Nedělej si domněnky, nesuď ani druhé ani sebe. Nepřijímej žádný soud od druhých.

Proč tedy dělat předběžné, pracovní soudy? Proč soudit? V Starém zákoně je to zřetelné: soudí se proto, aby se uchoval řád, aby se zabránilo svévoli a chaosu (nebo svévolné samotě - bezohledné).
Abych se nepomátl. Abych měl v hlavě aspoň trochu jasno a vědět, co dělat a kam jít a s kým být a u koho být opatrný... Předsudek v dobrém slova smyslu. Pomocný soud.
Bez soudu, bez "dorozumění" o dobrém a zlém, mně a druhých a Bohu... zůstane chaos. Nebo samota.
Pomocný soud - urovnává totiž cesty a vztahy mezi námi.

Tak (si) mohu a mám dělat (ovšem jen) pomocné soudy. Ale měl bych v nich nechávat "díru". Možná to ještě trochu jinak a hlavně dopadne to jinak. Neměl bych na to zapomenout, jak se to stalo Jonášovi před Ninive, že možná... Konec, Bůh překvapí."

°°°°°°
Tak - a to je to hlavní: Je ještě jedna možnost: už se to vlastně řeklo. Je ještě možnéí po soudu překvapení. Možná Bůh překvapí. Milostí. Odpuštěním.
To je ta možnost: soudit a odpustit.
Zjistit, přiznat. Bylo to špatně. Ale nechci a nebudu už s tím dál pracovat. Nechci aby mi můj soud zničil vztah k tomu člověku.
Takhle by to mohl mít Bůh!

Jde o to, aby zůstávala možnost odpuštění.
Odpustit: Zjistit, přiznat. Bylo to špatně. Ale nechci a nebudu už s tím dál pracovat. Nechci aby mi ten můj soud zničil vztah k tomu člověku. Ten vztah je mi cennější. Ten člověk je mi cennější, než jasno v mé hlavě. Nebo snad mohu mít oboje?! (Počkejte! Jak to vlastně má láska?! Přemýšlejte o tom. Vlastně!)

Pak mohu mít naději, že se odpuštění stane i mně, když budu souzen.
A odpuštěním - to je možnost skrytá - v Bohu, za horizontem světa - se podílím na Posledním Soudu Božím, který podle leččehos nebude zavržením, ale odpuštěním (zlého pryč).

°°°°°°
Nejhorší je nesoudit vůbec - to vpouští pustou samotu do našeho světa. Největší pokušení dnes. Co je mi po tobě...? Netýkáš se mě vůbec. Co je tobě po mně? Nic mi neříkej, nech mě být! Co je mi po dobrém a zlém?
Jde o to, aby se uchovalo společenství s Bohem a lidmi.
Kvůli tomu soudit, nechávat Soud na Bohu a učit se odpouštět!

Pomoz nám opřít se v životě i smrti o Tvé odpuštění.
farář Pavel Jun