Páginas vistas en total

domingo, noviembre 15, 2009

SPRAVEDLNOST I

Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení. Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost.
Žalmy 85:11-12

El amor y la verdad se encontrarán; se besarán la paz y la justicia. De la tierra brotará la verdad, y desde el cielo se asomará la justicia.
Salmos 85:10-11

Je trojí druh vidění.

°°°°°°
První prozrazuje otázka: Co je ti po mně? Co je mně po tobě?
Ta otázka zní jako argument. A je řečnická. Je jasné, že se tou otázkou napovídá: Nic. Nemáš právo na nic v mém životě. Je to můj život. Jde o to, co chci a sleduji já. Že něco chceš a prožíváš ty? To já ti neberu. To si nech. Je to ovšem tvůj problém.
Moderní život. Osamostatnění a individualizace života. Jeden druh vidění: na očích mám klapky. Vidím jen svoje.

°°°°°°
Druhý způsob vidění prozradí otázka: Co bys mohl mít se mnou, případně i proti mně?
Ta otázka v sobě má (lehké nebo větší znejistění). A není řečnická.
Něco spolu asi máme. Z jakého titulu? Že jsme se potkali? Že chodíme po stejné zemi a dýcháme stejný vzduch a křížíme si někdy cestu? Že mi vstupuješ do myšlenek a já možná tobě?
Odpověď pak není už "Nic!". Často není jasná. Odpověď bude - budeme hledat. Zkusmo. Myslíš, že je to tohle? Nebo tohle? Čekám tady, co na to řekneš Ty.
Nešlo by najít nějaké souřadnice, domluvit nějaký systém - pravidel, v kterém bychom to mohli snadněji odečítat? Asi ano. Pravidla. Zákony. Právo. Zvyk. dáme to do pořádku. Chci abys to taky se mnou měl v pořádku.
Druhý způsob vidění, který se ptá po "spravedlnosti". Při něm trochu šilhám. Jedním okem se dívám po tobě a jedním sleduji to svoje.

°°°°°°
Třetí způsob vidění...
Vzpomíná se v těchto dnech hodně na dobu před dvaceti lety. doba nadějí, trochu naivity, trochu iluzí. víc věcí bylo ve hře, bylo to, jak to bylo. Jsem ale moc rád, že jsem, že jsem to zažil, protože to byla doba pozoruhodná, a v něčem neskonale cennější než všechno, co přišlo po tom: Jak byli lidé spokojeni - jednou nadějí, jednou touhou... Něco tam bylo pozoruhodného: "atmosféra patření k sobě" není docela vhodné slovo. "Vzájemná solidarita" - to není taky to... Snad "sounáležitost"?
Moje a tvoje (já a Ty) není buď a nebo, kdo z koho. Je to ještě jinak, jako když se do dvourozměrného vidění dostane třetí rozměr.
To jsou tři možnosti vidění: vidím jen svoje, na očích klapky; šilhám po svém a trochu po tvém; no a pak tohle třetí... Nedívám se jen po mém a tvém, taky po "našem", ale pořád se nevyjadřuje to, oč jde. Možná je to otázka po tom - "nad tím vším, nad námi".
K takovému "vidění" vlastně už nestačí oči, to musíte mít v pořádku srdce, myslím: otevřené srdce. Které nezdvihne oči od země a přitom vidí nebe. Které se dívá do nebe a přitom cítí zemi.
Nějak se to všechno proplétá. A já to vlastně ani nemusím a nechci rozuzlovávat.

Ještě zkratkou (obrazem...)
Vysílačka. V prvním modu mám přepojeno na vysílání. Jen to, co chci a říkám Já je důležité.
V druhém modu vysílačka funguje dvoustranně, ale musí se přepínat. "Tady já. Příjem." A přepne se. A střídá se to, znovu a znovu se říká: přepínám. Teď já. Teď ty. (Je to pak někdy těžké dát dohromady - co Já a co Ty... Ale je to mnohem lepší.)
Za třetí: Už ne přepínací vysílačka, ale mobilní telefon. Samozřejmě ne s vypnutým zvoněním (to je pak hned jen vysílačka prvního modu). Mluvíme spolu hned... Ale nejde jen o to. Je tu mobilní síť, v které se vše spojuje! A... Ale to už bychom museli začít mluvit o Bohu.

Potkávat lidi, kteří mají jen první vidění - je těžké a docela smutné. Potkávat lidi, kteří mají druhé... - není snadné ale dává to smysl.
A to třetí.. Znám jen pár lidí, kteří to mají opravdu nějak v rovnováze, nebo to vlastně vůbec řeší (moje a Tvoje a společné nad námi), ktewrým se to nějak nedělí ostrou linií... Je velmi dobré s nimi být, potkávat se.

°°°°°°
Budeme mluvit o spravedlnosti v Bibli.
O spravedlnosti se nedá mluvit v tom prvním vidění.
V tom druhém - to už se dá... Ale dostává se do dilemat, neřešitelných rozporů. Těžko někdy rozuzlovat... určit, kde je "právo".
V tom třetím se dá mluvit o spravedlnosti jinak (a to je vlastní biblické pojetí). Je to dobrá atmosféra - nad tím vším a mezi námi... Atmosféra sounáležitosti.
Aby se to mohlo takhle proplétat, spojovat... musí být "úběžník". Bez Boha to nejde. Přes Krista se můžeme takhle dívat k nebi. Třeba se nám znovu otevře také, co je Církev.

Přes Ježíše Krista se díváme k Tobě a prosíme, aby se nám otevřel horizont Tvůj.

bratr farář Pavel Jun