Páginas vistas en total

domingo, noviembre 22, 2009

OSPRAVEDLNĚNÍ II, SPRAVEDLNOST A ZÁKON

Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Matouš 6:33

Más bien, buscad primeramente el reino de Dios y su justicia, y todas estas cosas os serán añadidas.
Mateo 6:33

°°°°°°
Nejprve bychom mohli mluvit o stabilitě.
Když něco drží jen na jednom bodě - tak se tím dá jakkoli točit dokola a do všech stran a všelijak to naklánět. Podstata větrníku (nebo spíš korouhvičky?). Když něco drží na dvou bodech, je to stabilnější, pevnější. Mohou to být dveře v pantech. S nimi se nedá otáčet do všech stran. Pouze otvírat.
Když něco drží na třech bodech - jako třeba dveře se zámkem, je to ještě mnohem pevnější. To jsou zavřené dveře.

°°°°°°
Představte si, že to, o čem jsme mluvili, se týká nás. Jeden bod, dva body, víc bodů... Jak držíte v životě?
Ptám se: máte rádi stabilitu? Je lépe mít víc bodů, míst, hlasů, lidí, kterými držíte v životě? Jsou vám spíš jako pouto nebo úchyt v životě? Spíš vás poutají, nebo z toho přijímáte - jistotu...?

Jste v tom co cítíte, myslíte si, děláte, žijete... stabilní? Jeden (váš) pohled je dobrý. Ten se ovšem může snadno změnit (třeba názor na druhého člověka, nebo pocit, cokoli.) Jeden pohled je dobrý. Dva jsou lepší. Potřebujeme se také "opřít o (pohled) jiného". I dítě se občas ohlédne a zeptá se: je to takhle dobře?
Proto jsou svědkové na soudu. Žaloba tvrdí tohle, obžaloba tohle. Svědkové dosvědčují tohle. Když se to dostane do nějakého souhlasu... aspoň většinou hlasů, může být nějaká jistota...
Snažíme se obejít bez toho "jiného, druhého hlasu, pohledu". Musíš věřit hlavně sám sobě. Nejde to dobře.
Máme také tuhle zkušenost: že různé pohledy se mohou míjet. Zůstávat v napětí, ve sváru.
Ale máte také zkušenost, že se víc hlasů potká... Jaké to je? Zavládne jistota. Jistota je tak dobrá - ve světě, který obýváme, mezi lidmi, které potkáváme.

°°°°°°

Mluvíme v rámci inventarizace novozákonních témat a motivů o spravedlnosti. To je stabilita, totiž dobrá jistota v životě, mezi lidmi. Základní důvěra. Víc hlasů zazní a jsou v jednotě, souhlasu, potvrzují se navzájem.

Do takové jistoty nevstoupím přes svůj vnitřní pocit...(Jak sám sebe dokáži klamat...)
Jde o to: jak dostat do hry víc pohledů... I druhách lidí. Sledováním toho, jak se na mě tváří? Ale... však víte, jak se lidé dovedou tvářit. Neurčitě, nebo i ne prevdivě. Tak také proto měli Izraelci (a křesťané z židů také - viz evangelium podle Matouše) zákon... Moje jednání by mu mělo odpovídat. Druzí to tak budou muset vidět. Když dostanu do souhlasu svůj život se zákonem, dostanu ho do souhlasu s druhými lidmi...!
A dokonce pak bych mohl počítat i se souhlasným pohledem Toho (ke kterému nedohlédnu...), od kterého, kvůli kterému tu všechno je... Myslím na Boha.
Paky by se mohlo stát, že v životě budu vězet nějak - celý, celý tělem, srdcem a duší a to je Pocit a Jistota!!!

K spravedlnosti lze mít také tento přístup. Že se to dostane do jedné linie... Zákon říká - tohle je dobré. A člověk to dělá. Druzí lidé to musí uznat. A Bůh to (nakonec) potvrdí. Všechny důležité hlasy (opory) se potkají - jsou v jedné lini. Dobré!!!

°°°°°°

Jen: nemusí to být takhle prosté. Ukazuje Ježíš.
Mohu odpovídat zákonu, být se sebou spokojený a mít uznání, ale přesto nemusím v životě vězet takhle.
Co se může stát? Kde se může stát "vybočení z té linie"? Jak se může stát, že to přestane být v jedné linii - zákon, druzí lidé, Bůh. Stane se to tím, že já poruším zákon? Že se spletu při čtení zákona? Nebo s druhými lidmi? Přijdete na to?
Vybočení se stane asi tím, že se zahledím do jednoho, jedno se mi stane příliš důležitým (třeba pohled druhých lidí na mě, nebo princip zákona...)...
Přes Ježíše se otvírá znovu poslední smysl spravedlnosti, podstata jistoty (a zákona a spolubytí a všeho): slitování (milosrdenství). Nejpevněji a doopravdy se vězí v životě - slitováním.
Slitování je zvláštní přitakání. Ne posuzující. Jiné. Přijímající... zvláštním způsobem. Že prožijete... i toho druhého, "s lítostí", skoro (jakoby) z jeho strany... s jeho bolestí, nejistotou a smutkem jeho života. Slitováním se dá zachytit intence... života a všeho. Život je ze slitování (ne jen z uznání...).

°°°°°°

Mít stabilitu, vězet dobře, pevně v životě, mít jistotu - to se dá přes slitování. Moje? Druhého člověka? Boží? Všech najednou? Boží?
To je ta zvláštní věc: slitováním vzniká ne jen "souhlasná linie...", ale spíš prostor, síť, která zahrnuje, obklopuje, svazuje a nese všechny a všechno.
Ještě budeme o spravedlnosti mluvit. Dnes kdybychom jen vytušili tuhle krásnou (celoplošnou, celoprostorovou) možnost uvíznutí v životě - celým tělem a duší a srdcem - a to se děje (může stát), jen slitováním, (láskyplným) otevřením srdce a duše... Vzájemným.
Však víte.

Pane, někdy jsme uvízli u toho, co se nám zdá být správné, u toho, co má být, někdy u toho, co druzí lidé na nás říkají. Kdyby se nám to všechno dostalo do sozvuku. Kdybychom byli zachyceni slitováním, kterým začínáš Ty. Děkujeme za to.

br. farář Pavel Jun