Páginas vistas en total

domingo, noviembre 29, 2009

OSPRAVEDLNĚNÍ III

Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Římanům 8:31-39

¿Qué diremos frente a esto? Si Dios está de nuestra parte, ¿quién puede estar en contra nuestra? El que no escatimó ni a su propio Hijo, sino que lo entregó por todos nosotros, ¿cómo no habrá de darnos generosamente, junto con él, todas las cosas? ¿Quién acusará a los que Dios ha escogido? Dios es el que justifica. ¿Quién condenará? Cristo Jesús es el que murió, e incluso resucitó, y está a la derecha de Dios e intercede por nosotros. ¿Quién nos apartará del amor de Cristo? ¿La tribulación, o la angustia, la persecución, el hambre, la indigencia, el peligro, o la violencia? Así está escrito:«Por tu causa siempre nos llevan a la muerte;¡nos tratan como a ovejas para el matadero!» Sin embargo, en todo esto somos más que vencedores por medio de aquel que nos amó. Pues estoy convencido de que ni la muerte ni la vida, ni los ángeles ni los demonios, ni lo presente ni lo por venir, ni los poderes, ni lo alto ni lo profundo, ni cosa alguna en toda la creación, podrá apartarnos del amor que Dios nos ha manifestado en Cristo Jesús nuestro Señor.
Romanos 8:31-39

Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením.

1. Korintským 1:30

Pero gracias a él vosotros estáis unidos a Cristo Jesús, a quien Dios ha hecho nuestra sabiduría —es decir, nuestra justificación, santificación y redención.

1 Corintios 1:30


°°°°°°

Nejprve bychom měli mluvit o nevyzpytatelnosti.
Jak k nám patří. A k těm druhým. Co já vím, čeho jsem ještě schopen? A čeho je schopen druhý?... Nedovolím vám teď se zadumat, bylo by to na dlouho a na hlubokou zasmušilost.
Často vidím (nebo tuším), jak se rozhoduješ mezi svým a mým, sebou a mnou. Že myslíš na svoje a na mě se díváš tak, že... Někdy tuším, že jinak nemůžeš. A stejně to není vysvětlení ani omluva. A někdy bys mohl, ale... Ty to máš se mnou taky tak.
Jsem "o strach". Druhý je taky "o strach". Jsme zvyklí na zklamání (které nám připravil ten druhý a my jemu - nebo aspoň z něj máme strach).

Nepomůžeme si pokusem zapomenout, nedbat na druhé, nebo se sobě navzájem docela vyhnout, to se stane něco ještě závažnějšího... (To si necháme na jindy...). Tak necháváme mezi sebou vždycky kus místa, abychom uchránili své bezpečí, nebo druhého. Abychom mohli zamaskovat zklamání, když přijde. Abych si mohl odpočinout v pokoji. Any nebylo moc vidět do očí, aby se nedalo poznat, co se to mihlo v srdci.

Nevyzpytatelnost. Je to o strach a zklamání. S tebou, se mnou s každým.

°°°°°°

Poslední motiv z naší dvouleté inventury novozákonních motivů a témat je spravedlnost. I když se také v bibli řekne často o někom, že byl, je spravedlivý, tak stejně spravedlnost není nakonec osobní kvalita, kterou člověk odpovídá například řádu, zákonu... - že je "s právem" na tom dobře. (Nebo jen "potažmo", až v druhé řadě).

Spravedlnost je prvně věc vztahů. Věc atmosféry, která je mezi námi a nad námi. Spravedlnost znamená: mezi námi - nemusí být tolik strachu (a může být víc vzájemnosti).
Vedle sebe se objevují slova: spravedlivý, srdce přímé, věrnost, milosrdenství, pokoj... Tuším Tvou dobrou vůli a počítám s ní. A mám ji taky. Chci ji mít taky.

Odkud se bere taková spravedlnost, totiž to, že je méně strachu mezi námi?
Ze sympatií? No...
Ze smlouvy, kterou spolu uzavřeme, kterou deklarujeme vzájemné zavázání? To spíš?

°°°°°°

Za zvláštní tvar slova "spravedlnost", který se dnes zdaleka tolik neobjevuje, je "ospravedlnění". Co si pod tím představujete?

Kdyby "spravedlnost" byla osobní kvalita, nebo prestiž, pověst člověka, tak by to mohlo znamenat vyhlášení, že tomu člověku bylo soudem, pomluvou ukřivděno - a znamenalo by to veřejné obnovení jeho "kreditu".

Co to ale znamená, když spravedlnost je věc vztahů, když spravedlnost znamená, že si nejsme navzájem tolik o strach. ( a smutek a zklamání)?

Teď se musíme dotknout zvláštní zkušenosti, která tvoří podstatu a jedinečnost křesťanské víry: to je potkání Někoho, před kým tohle (jsem o strach a budu asi vždycky) přestalo, přestává, přestane mít (poslední) váhu. (Mluví se o Odpuštění, které je takové, že se musí říci Boží, nebo o Lásce, která necouvne ani před... před ničím...).
A to je to "ospravedlnění"i. Kvalita spravedlnosti se stala jednostranně - jednostranně přišla, přistoupila - v Někom, u koho to, že já a Ty a život s křivolakými cestami jsme tak o strach, nějak nepůsobilo... Kdo to unesl, koho to nezahnalo, neodstrčilo... Koho to nezahnalo do obrany nebo do dálky.
Mluvíme o Ježíši Kristu. A v něm o Bohu. Vánocích i Velikonocích.

Zkušenost křetanské víry se dá vyjádřit jako "ospravedlnění": I já jsem jednostranně kvalifikován jako spravedlivý... totiž - vidím, prožil jsem, že moje ne-spravedlnost, to že jsem o strach a na zklamání, není určující... fatální, že to někdo unesl - a stím přijde zvláštní jistota, kterou si ovšem nikdy nepřivlastním.
Atmosféra našeho světa, mezi námi, nad námi, kolem nás - vkteré se "odráží", děje všechno vztahování, zvláště to k Bohu, je najednou "jednostranně" plná spravedlnosti. Jistoty. Beze strachu. Není větší div... A větší štěstí.

°°°°°°

Vstupujeme do adventu. To je doba Božího příchodu... Je nesen "ospravedlněním". Má tenhle smysl a cíl.
Nastavte svůj život!

Děkujeme za to, že takhle - jednostranně nám(!) jdeš vstříc. A žasneme nad tím, co se tím pro nás děeje a co by se s námi mohlo stát.


br. farář Pavel Jun